RECENZE: Jak dopadla filmová Bílá hora? Snímek Bůh s námi zůstal na půli cesty, zabíjí jej hlavně hloupé dialogy

Film trpí neduhy, jenž jsou typické pro většinu historických snímků – omezená minutáž (77 minut) si vybírá daň v podobě zploštění a zjednodušení složitých historických dějů. Zejména úvod filmu působí lehce zmatečně a rychlé střídání scén divákovi orientaci v ději taktéž neusnadní.

Tvůrci se snaží obsáhnout všechny důležité události, jež se odehrály v období které je zmíněno v podtitulu filmu. Scény tak často působí zkratkovitě a film tak svým způsobem pouze klouže po povrchu událostí, aniž by se mohl dostat hlouběji. Ve chvíli, kdy se totiž film některému tématu věnuje delší dobu, musí z časových důvodu zase rychle poskočit jinam.

Na snímku je rovněž znát menší rozpočet. Nedá se nic dělat, česká televizní produkce zkrátka nemá finanční možnosti Hollywoodu a bylo by pošetilé, očekávat od tvůrců rekonstrukci bělohorské bitvy s desítkami tisíc komparzistů, epické záběry na ostřelovanou Vídeň nebo dokonalé kulisy Prahy 17. století.

Na druhou stranu scény z bitev či vojenských ležení působí vyloženě minimalisticky a to ne v dobrém slova smyslu. Alespoň při korunovaci Fridricha Falckého mohli tvůrci naplnit svatovítskou katedrálu do té míry, aby působila autenticky. Rovněž vídeňský palác Fridricha II. působí dojmem tak prázdným, že by se v něm Habsburk snad musel i bát. O zamlžené bělohorské bitvě ani nemluvě.

Na čem si filmaři dali evidentně práci jsou kostýmy. Ty dobové atmosféře velmi pomáhají, herci v nich vypadají přirozeně a vskutku vypadají, jako kdyby si je herci přinesli ze 17. století.

Povedl se i výběr herců. Představitelé jsou svým historickým předobrazům nejen podobní (to že má filmový Matyáš Thurn poněkud skromnější plnovous lze filmařům odpustit), ale byli pro své role i vhodně zvoleni.

Herci podali i velmi slušné herecké výkony. Z Karla Dobrého je cítit syrovost a jistá obhroublost Thurnovy povahy. Štěpán Kozub zase přesvědčivě ztvárnil nejistého a roztržitého Fridricha Falckého. Ondřej Malý coby Ferdinand II. dokáže diváka upoutat i na poměrně omezeném prostoru. V roli Zuzany Alžběty Thurnové zase svým ženským charismatem zaujala Tereza Hofová.

Zdá se ale, jakoby se tvůrci rozhodli hercům jejich práci záměrně ztížit a pro jejich postavy napsali ploché, banální a zcela nezajímavé dialogy. Není náhodou, že Bílá hora je nejsilnější právě v momentech, kdy se ve filmu nemluví. Dialogy jsou opravdovou Achillovou patou celého snímku.

Nejlepší pasáží je naopak jeho závěr. Poprava sedmadvaceti českých pánů je zobrazena nápaditě, s emocemi, originálně a hlavně bez zbytečně vysvětlujících a povrchních průpovídek, které si jinak postavy po celý zbytek filmu nedokáží (vinou tvůrců) odpustit.

Kdo by od Bílé hory čekal výpravný historický film na způsob například slavného Statečného srdce, bude jistě zklamán. Tvůrci, vědomi si svých omezených možností, zvolili spíše formu lyrické balady postavené na emocích, silných obrazech, zajímavé kameře a dobrých hereckých výkonech.

Jejich záměr jim ale vyšel jen z části. Co je totiž platné, že jsou postavy autentické, dobře zahrané a jsou snímány ze zajímavých úhlů, když jim z úst vycházejí vágní a diváka nudou ubíjející klišé.

Je tedy filmová Bílá hora stejnou katastrofou, jakou byla ta skutečná? To zcela jistě ne. Film má divákovi co nabídnout a nezaslouží si být diváky a kritiky zatracen. Na druhou stranu se docela určitě jedná o promarněnou šanci. I s omezeným rozpočtem mohli tvůrci natočit kvalitní historický snímek. Cyklus České století je toho konec konců důkazem. V případě Bílého hory ale filmaři zůstali na půli cesty. A takový je vlastně i celý film – napůl dobrý, napůl špatný. 

Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře

Česko/Rakousko/Německo (2018), 77 minut

Režie: Zdeněk JiráskýScénář: Pavel KosatíkKamera: Michal ČernýHudba: Jan ČtvrtníkHrají: Karel Dobrý, Tereza Hofová, Eva Josefíková, Ondřej Malý, Štěpán Kozub, Sára Sandeva, Adrian Jastraban, Dan Dittrich, Hynek Chmelař, Pavel Dorotka

Hodnocení: 50%