Recenze: Léto, Rock a SSSR. Ruský film Léto zpívá ódy mladí a oslavuje duch rebelství

Zatímco film měl svoji premiéru v Cannes, jeho režisér trávil svůj mezinárodní triumf v domácím vězení v Moskvě. Mezinárodní filmová komunita včetně organizátorů prestižní filmové soutěže dlouhodobě usilovala o osvobození Serebrennikova, který se i přes veškerou snahu festivalu nezúčastnil. Rusko se takovým způsobem režisérovi pomstilo za jeho velmi kritický postoj vůči tamější vládě.  Režisér se ve svých filmech nebojí porušovat témata, která jsou v Rusku tabuizovány, spadají totiž pod regulaci různými zákony (například homosexualita).

Film tím pádem získal pozornost diváků po celém světě, a to přesto, že zahraniční komunita s tvorbou Coje a Naumenka není tak dobře seznámena jako příslušnici bývalého sovětského bloku. V zemích post-SSSR jsou tyto interpreti stále populární, jejích hudba nemá žádné generační omezení – bude vždy aktuální jako muzika The Beatles, Davida Bowieho či Freddieho Mercury.

 Snímek Léto je protkaný hudbou Naumenkovy kapely Zoopark a Cojovy kapely Kino. Leningrad, začátek osmdesátých let. Neoficiální hudební scénou hýbají místní následovníci Lou Reeda, Iggyho Popa, Bowieho nebo Talking Heads. Patří k nim i mladý Viktor. Když se setká se svým idolem Mikem a jeho krásnou ženou Natašou, začíná léto plné hudby, přátelství a zakázané lásky. Než režisér Kirill Serebrennikov našel herce, který Viktora Coje ve filmu ztvární, setkal se s více než 600 kandidáty. Roli nakonec získal Tee Yoo, herec německo-korejského původu.

„Viktor Coj byl z matčiny strany Rus a z otcovy strany Korejec. Bylo tedy třeba najít člověka, který by byl Korejec, ale od dětství vyrůstal v evropském prostředí. Neznám žádného dalšího umělce, které by měl takové zázemí – snad jen právě Viktor Coj. Možná jsem se pro tuhle roli narodil,“ komentoval svoje obsazení ve filmu na festivalu v Cannes s úsměvem Yoo.

Yoo před začátkem natáčení neuměl rusky, a proto si veškeré své dialogy nejdříve foneticky přepsal a několik týdnů se je učil správně vyslovovat. „Byla to hodně náročná zkušenost. Na západě není Coj tak slavný, ale v Rusku je ikonou. Každý Rus ho zná a má svou vlastní představu o tom, jaký byl. Cítil jsem obrovský respekt a odpovědnost, “ dodává Yoo.

Pro účely filmu vytvořili tvůrci nové verze písní kapel Zoopark a Kino – o hudební produkci se postaral populární muzikant a producent Roma Zver, který ve filmu zároveň ztvárňuje Mikea Naumenka.

Režisér neměl za cíl natočit film o bouřlivé rockové kariéře legendárních ruských interpretů, nýbrž odhalit malý kousíček ze začátku tvůrčí cesty muzikantů, jejichž písničky za nějakou dobu zběsile skenoval celý Sovětský svaz. Zatímco západ uctíval Beatles či Micka Jaggera, vychodí Evropa měla své vlastní idoly.  Není divu, že sovětské Rusko příchod angloamerické kultury začíná tušit již předčasně, obavy začínají tam, kde se rodí mladý duch rebelství – duch inspirovaný vysněnou západní svobodou, rockovou hudbou a samozřejmě láskou. Melancholickou retrospektivu posiluje černobílý obraz s animovanými barevnými sekvencemi. 

"Chtěli jsme co nejvěrněji zprostředkovat atmosféru Leningradu osmdesátých let a zároveň nepůsobit anachronicky,“ říká herec a filmový producent Roma Zver.  

Je zajímavé, že samotní muzikanti již začínají tušit porážku tehdejší vlády, rozpad socialistických hodnot a příchod přelomového období, kterého se ani jeden z hlavních postav nedočká. Coj zemře při havárii v roce 1990 v pouhých osmadvaceti letech -  rozbije svůj moskvič o autobus Ikarus. O rok později v šestatřiceti letech zemřel i Mike Naumenko po období silné alkoholové závislosti. Tyto události režisér ve svém filmu vynechává, zaměřuje se totiž výhradně na mladí – zobrazuje ho jako naivní období, kdy ještě sláva a peníze byly pouze snem. 

Nevyhneme se zde ani milostnému trojúhelníku mezi Cojem a Natašou – manželkou zkušenějšího a slavnějšího na ten moment Naumenka.  Mike si ale uvědomuje své meze a při pohledu na Coje vidí silného a talentovaného konkurenta. Klíčová myšlenka je zde velmi nejasná, zdá se, že až příliš imaginární, což ovšem dojem z filmu žádným způsobem nekazí, ba naopak působí ještě víc bezstarostně, letně, mladě …

Serebrennikov natočil výborný film, přitom se ale dokázal vyhnout kýčovitému a přeplácanému padání, jak to většinou bývá s nostalgickými filmy. Zdá se, že hlavní postavou zde nejsou tak ani Coj, ani Mike, nýbrž samotné slovo nostalgie. Nostalgie se zvlášť pestře projevuje v létě a léto ještě trvá.

Celkové hodnocení: 90%

Leto (2018) 

Režie: Kirill Serebrennikov

Scénář: Kirill Serebrennikov, Lili Idova, Michail Idov

Kamera: Vladislav Opeljanc

Hudba: Roman Bilyk

Hrají: Yoo Tae, Irina Staršenbaum, Roman Bilyk, Filipp Advejev, Alexandr Gorčilin, Nikita Jefremov, Julija Aug, Jelena Koreněva, Lija Achedžakova, Anton Adasinsky

Rusko / 126 minut / Životopisný, hudební, romantický