Lež není pravda? Klus, Trojan a další diskutovali o etice

Letošní letní filmový a hudební festival Slavonice Fest nepřinesl do jižních Čech jen spoustu pozoruhodných filmových snímků, kvalitní hudební produkce, ale i speciální diskuzi s názvem, LEŽ NENÍ PRAVDA. Tento diskuzní panel navštívilo obrovský počet účastníků festivalu a všichni se shodli na tom, že to stálo za to – na chvíli opustit filmový svět.

 A tak se v pátek 2. srpna rozběhla debata režiséra Ondřeje Trojana, který se zde ujal role moderátora, s novináři Petrou Procházkovou za Deník N, Janou Hovorkovou z Forum 24, Martinem Fendrychem, novinářem, spisovatelem, komentátorem za Aktuálně.cz a časopisu Interiér, ale také  s politologem Tomášem Bouškem (nadace Heinrich-Böll-Stiffung) a zpěvákem, stojícím si za svými názory Tomášem Klusem. Jak sám Ondřej k roli moderátora podotkl: „Navrtala mě do toho moje žena Bára s tím, že mám přehled a já jsem nějak na to kývnul a už to tak zůstalo“

Jak internetová, tak tištěná média ovlivňuji velkou spoustu lidí. Důležité je i ta skutečnost, kdo ta média vlastní.

Na úvod citoval Ondřej Trojan z pátého dílu velmi úspěšného a fascinujícího seriálu HBO Černobyl, kdy při závěrečném procesu černobylské tragédie profesor Legasov říká: „Když pravda uráží, tak lžeme a lžeme, dokud nezapomeneme, že nějaká pravda je, ale ona pořád je. Každou lží si děláme u pravdy jenom dluh, který dřív nebo později se musí splatit. Výbuch reaktoru zapříčinily lži!“  Z toho tedy plyne, že novináři by měli být ti, kteří by měli občanům skutečnou pravdu předkládat, protože ten dluh vůči pravdě by byl potom obrovský.

A tedy na otázku, jak to dnes vypadá s novinářským kodexem, etikou, odpověděla například Jana Hovorková, že pravda je zkrátka jen jedna a že je povinností každého novináře si ověřovat fakta, pravdu a tu předávat svým čtenářům. A že dnes jaksi chybí „titulní strana Mladé fronty Dnes“, která zaštiťovala serióznost zpravodajství, což souvisí s tím, kdo dnes Mafru vlastní.

Petra Procházková dodala, že to je na obrovskou přednášku, jak si dnes vybírat média, že by neměli novináři vypouštět ven něco, co není ověřeno ze tří na sobě nezávislých zdrojů, že by čtenáři měli znát i jména novinářů, což je obvyklé i v jiných zemích a že je důležitý k rozlišení pravdy a lži kontext. Pravda vytržená z kontextu přestává být pravdou a stává se lží. Martin Fendrych potvrdil, že pokud se nemůžeme dopátrat, kdo např. zpravodajský server vlastní, je jasné, že tam už něco nehraje. Konkrétně zmínil, kdy šéf protidrogové centrály dal Sputniku, který je prohlašován jako dezinformační server (i ministerstvem vnitra) rozhovor o drogách a bránil se tím, že neřekl nic nepravdivého, jen informoval o skutečnosti, jenže tím vlastně tento server legalizoval, že podobně by se přece se šéfem drogové mafie u nás nebavil a z toho vyplývá, že se dá s pravdou házet, manipulovat a s ní tak zakrývat lež.

Tomáš Bouška především poděkoval slavonickému festivalu a divákům, že na festivalu o filmu a hudbě jsou ochotni se těmito tématy zabývat a dorazili tak ve velkém počtu. A jako ne novinář a především rodič dodal, že hledání pravdy nezávisí jen na novinářích, ale že i my sami se musíme snažit dopátrat pravdy a umět ji předložit, vysvětlit svým dětem, které se v mediálním světě tak neztratí a stanou se mediálně gramotné. Protože dnešní sociální sítě, hry, mobilní telefony obecně naše děti „debilizují“, jak potvrzují také neurologové, psychologové. Navíc zdůraznil, že v naší společnosti chybí altruisté, osobnosti a převažují v ní podvodníci, kteří se dokonce dostali do vedení a navíc demokratickou volbou, což je dramatické.

Tomáš Klus zase, jak řekl, naučil informace vnímat jako plod nějakého stromu a vždy se snaží zjistit, zda ten strom není nějakým způsobem otrávený, proto by měl člověk, který si přečte nějaký článek, vědět odkud je, kdo je pod ním podepsaný. Že je teď čas, aby se společnost postavila investigativní žurnalistiku, protože to jsou „avengers“ dnešní doby, hrdinové, kteří pro ně nekonformním způsobem zjišťují tu pravdu a především, že je důležité se bavit s lidmi o pravdě a nejen o ní číst. Následně se O. Trojan mimo jiné zeptal, jak tedy prorazit ten mýtus, že všichni lžou, že je pořád vše stejné jako za „komoušů“ a že je vyvíjen tlak na novináře zejména z pohledu čtenosti a ne až tak stoprocentní pravdy. Všichni tázaní se shodli na tom, že je důležité o tom všem mluvit, zejména v rodinách, že i některá média se snaží diskutovat, besedovat ze svými čtenáři. Snažit se oslovovat i ty, kteří s vámi nesouhlasí. Mínusem je totiž neochota diskuse ve společnosti mezi jednotlivými názorovými skupinami. A pokoušet se o to, aby jednotlivé politické strany neovlivňovaly nějakým způsobem média, zejména ta veřejnoprávní.

Tomáš Klus zmínil v této souvislosti situaci, kdy se na svém Instagramu vyjádřil k prezidentským volbám a dočkal se tak spousty negativních reakcí, komentářů. A tak si našel čas a opravdu na všechny komentáře odpověděl a stala se nečekaná věc: většina lidí diskutovala a dokonce se mu omluvila. Lež opravdu není pravda a právě proto je důležité to vydržet, nevzdat to a za tou pravdou, demokracií jít, možná jako za dobrodružstvím, ale nebýt pasivní. A to neplatí jen pro novináře!

Domnívám se, že diskuze, debaty na společenská témata na filmový festival patří, vždyť i filmový snímek je pro nás jakousi diskusí a pomáhá nám mnohdy se posunout dál či si něco důležitého uvědomit.