RECENZE - Jiří Mádl rozšiřuje své aktivity – z hereckého postu se vydal směrem scénáristickým a režijním. A aby jeho debut v nových rolích byl ještě o něco zajímavější, rozhodl se realizovat svůj první snímek metodou u nás v tomto měřítku zatím nevídanou – točil se na fotoaparáty.
Když je vám jedenáct, můžete mít dojem, že vám svět leží u nohou. Máte fajn rodiče, bezva kamaráda, milou babičku, tajnou lásku, nechuť k fotbalu a především fotoaparát. Tomáš Hrobský chce jít ve šlépějích Miloše Formana a rozhodne se udělat si vlastní film – především o sobě a svém okolí. A tak zachycuje své nejbližší, dovádí se spolužákem Harisem, obdivuje dívku Stáňu, oplácí šikanu svým fotbalovým spoluhráčům a přemýšlí, co by ještě do svého díla dal. Záhy se mu naskytne nečekaná příležitost – jeho otec se záhadně dvakrát týdně vytrácí z bytu, ač Tomášovi tvrdí, že zůstává doma. U mladičkého kameramana a režiséra v jednom to vyvolá podezření a posléze rozhodnutí vypátrat, co se za podivným otcovým jednáním skrývá. Do akce samozřejmě zapojí i Harise, jehož současně přemlouvá, aby do filmu přispěl také profilem své rodiny. Zdánlivě lehká a dětská atmosféra začíná houstnout a nutně musí dojít k hned dvěma zlomovým momentům. Do hry tak vstupuje druhý fotoaparát a s ním i další, třebaže rychlejší a kratší příběh.
Jiří Mádl připouští, že jednou z inspirací pro jeho film Pojedeme k moři byla knížka Marka Haddona nesoucí název Podivuhodný případ se psem. I tady je první část odlehčená a budící dojem, že její obsah je zaměřen jen na to, aby se jí čtenář předčasně nezbavil. Co však Mádla zaujalo nejvíc, byl její styl ve formě dětského vyprávění. Proto tak přistoupil i k filmu – po počátečním dovádění, kdy máme nutně pocit, že si kluci s fotoaparátem jen hrají a zkoušejí, co všechno jim umožní, po kratičkém vzplanutí ke Stáně, jež se vyřeší velice originálním způsobem a fotbalových trampotách přichází už zmíněný zvrat, ovšem iniciovaný Tomášovou zvědavostí. To už pak je ona část, kdy se nedá z rozjetého vlaku vystoupit, tvůrci děj gradují ještě druhou dějovou linkou, do jisté míry pojatou jako kontrapunkt tomu zatím poznanému. Může zavánět laciným postupem, může být vnímána jako záležitost kalkulativně emotivní, osobně bych neváhal použít termínu dnes bohužel až příliš zprofanovaného – klonil bych se k maximálně možné formě reality. Ostatně o tom mluví i názory diváků po prvních předváděcích frekvencích.
Hlavním hrdinou je dvanáctiletý Petr Šimčák, na jehož nalezení potřeboval štáb téměř půl roku. Dle slov producenta Miloslava Šmídmajera a samotného režiséra se dokázal perfektně ztotožnit s příběhem a obě dospělé představitelky, s nimiž „na place" trávil nemálo času, jeho výkon hodnotily jako vynikající. Jana Maršála neboli Harise už měl tým v hledáčku dříve, ostatně šlo o relativně zkušeného dětského herce (Něžné vlny, Modrý tygr), který však v současné době svádí těžký boj, zda se více věnovat fotbalu nebo filmové kariéře. Ostatně jeho umění s míčem si diváci mohou vychutnat i ve filmu, není divu, že se o něj přetahují pražské oddíly a momentálně válí v barvách Dukly. I představitelka Stáni, takto Anastázie Chocholatá, má zajímavou sportovní průpravu – několik let se věnovala krasobruslení, ač nyní už přešla k synchronizovaného bruslení. Další perličkou z filmového zákulisí byly společné narozeniny Petra Šimčáka a jeho filmové babičky Jaroslavy Pokorné – oba se narodili ve stejný den. Jenže paní Pokorná je slavila jen filmově, o těch skutečných se režisér Mádl dozvěděl až při jedné filmové projekci.
Dalšími významnými postavami jsou manželé Hrobští neboli Lucie Trmíková a Ondřej Vetchý. Dle slov Mádla byl Ondřej jednoznačnou volbou a Lucie svou relativní „neokoukaností" jej výborně doplňuje. Nemnoho dalších rolí je vlastně epizodních, ale přesto dokáží zaujmout a lehce pohladit po duši, což je třeba případ Miroslava Táborského v kratičké roli taxikáře...
Na snímek potřebovali aktéři spoustu pevných nervů, pětadvacet natáčecích dnů, k nimž přibyla kratičká frekvence na mořském pobřeží, a především 12 milionů korun. Natáčelo se většinou na jednu zrcadlovku, kterou vládla především Edita Kainrathová, ale dostatečně si ji užili i oba hlavní dětští protagonisté, protože některé záběry prostě nešly udělat jinak. Pak už bylo na střihači Jakubovi Vansovi, aby dal „dětskému" snímku konečnou podobu. Jednu z prvních zatěžkávacích zkoušek prodělal film na berlínském festivalu, kde ho shlédlo na tamní poměry neuvěřitelných 41 diváků – na vysvětlenou: běžná návštěva činí tak do desíti lidí. V současné době probíhají stále předváděcí frekvence po českých městech, aby pak druhý dubnový týden mohla vypuknout slavnostní premiéra.
Pro mnohé bude Pojedeme k moři experiment hrající na obvyklou strunu, ale pokud se na něj budete dívat nezaujatýma očima, poznáte, že jde o melodii o hodně odlišnou, než jaké znáte. Tohle není jen film natočený na fotoaparáty, je to i příběh, jehož aktéři klidně mohou žít nedaleko vás. I proto má smysl ho vidět.Více o filmu na ČSFD.cz
POJEDEME K MOŘI
Hrají: Petr Šimčák, Jan Maršál, Lucie Trmíková, Ondřej Vetchý, Jaroslava Pokorná, Anastázie Chocholatá, Michaela Majerníková, Miroslav Táborský.
Kamera: Edita Kainrathová
Hudba: René Rypar
Scénář a režie: Jiří Mádl
90 minut
Přístupný
Premiéra: 10. dubna 2014 (Česká republika)
Související
Křest DVD: K moři už pojedeme nejenom v kině
Mádlova prvotina "Pojedeme k moři" mezi nejnavštěvovanějšími filmy. Nestačil jen na Američany
Film Pojedeme k moři , Jiří Mádl
Aktuálně se děje
včera
Trump naznačil, zdali by tentokrát uznal porážku ve volbách s Bidenem
včera
RECENZE: Kaskadér v čele s křehkým Goslingem je ideální letní zábavou z idealizovaného filmařského zákulisí
včera
NATO se snaží čelit ruské hybridní válce. Moskva cílí i na Česko
včera
V ZOO Praha se narodil orangutan. Mládě se má čile k světu
včera
Liverpool už má náhradu za Kloppa. Nový kouč si z Feyenoordu může přivést i slovenského fotbalistu
včera
Užitečný idiot, ruská onuce. Morawiecki to schytal za slova pro maďarský týdeník
včera
Pavel přijal demisi ministryně Langšádlové, nahradit ji má Tuleja
včera
Rána pro Putina: Ukrajinci ničí rafinerie, Rusům došly zásoby paliva
včera
Fiala uvedl do funkce nového ředitele NBÚ. Je jím Čuřín
včera
Gazprom skončil ve ztrátě 160 miliard korun. Poprvé od roku 1999
včera
Koubek se rozhodl. I v příští sezóně bude nadále trénovat Viktorii Plzeň
včera
Kuleba řekl, kdy by Ukrajina mohla začít jednat o míru s Ruskem
včera
Rusko poslalo během března na Ukrajinu stovky raket, dronů a tisíce bomb
včera
Vlak bez strojvedoucího se rozjel ze stanice. Jízda skončila vykolejením
včera
Ruská armáda na Ukrajině postupuje. Obsadila další vesnici
včera
Upozornil na problémy při výrobě a zemřel. Boeing obestírají záhadná úmrtí whistleblowerů
včera
Bankovní rada ČNB snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu
včera
Trump: Paříž a Londýn už jsou k nerozeznání. Otevřely dveře džihádu
včera
OSN: Obnova zničeného Pásma Gazy může trvat až do příštího století
Aktualizováno včera
Moskva se chlubí ukořistěnou západní vojenskou technikou ve válce na Ukrajině + VIDEO
Rusko v moskevském památníku s názvem Park vítězství odhalilo novou venkovní expozici, která však nemá nic společného s vítězstvím ve druhé světové válce, které se zde obvykle slaví. Pro veřejnost jsou zde vystavena vojenská vozidla a technika západních armád, která byla ukořistěna ruskou armádou ve válce na Ukrajině, kterou Rusko způsobilo. Tyto válečné trofeje slouží jako demonstrace síly a Rusko se rozhodlo je zde prezentovat veřejnosti.
Zdroj: Radek Novotný