Všiváci konečně dorazili do kin

Richard a Mikuláš, nebo také Riki a Miki – bratři, jejichž osudy se rozešly krátce poté, co zdolali zdánlivou hranici dospělosti. Od osmi let vychováváni silnou osobností ovdovělé matky došli do bodu, kdy mezi ně kvůli jedné ženě, volnomyšlenkářské Simoně, vlétl nepřekonatelný klín. Mikuláš se v běhu času stal výborným neurochirurgem a ještě lepším pijanem, Richard se protloukal životem jak se dalo, aby se ocitl zpět v rodném městě, kde se za asistence své matky stará o své dcery, dospívající Rozu a malou Maty. Ženy v Mikiho životě hrají roli spíše tělesnou než komunikativní, Riki se za asistence. Poněkud cynické přátelství s kolegou Radkem je příčinou Mikulášova seznámení s jeho ženou Alicí, Richard stále více podléhá vlivu Oldy Fajkuse, spolubojovníka z vojenské mise v Afghanistánu, jehož plánem je „udělat velkou ránu a nahrabat si neuvěřitelný balík prachů". S tím zdánlivě okrajově souvisí postavy Oldových synovců Emana a Vency, kteří mají působit jako zajišťující zadní voj. A nikoho asi nepřekvapí, že cesty většiny zmíněných se dříve nebo později protnou.

Snímek měl být na plátna kin po dlouhých peripetiích uveden už loňského léta, jenže tříměsíční zpoždění hudebního materiálu přineslo další nečekané komplikace. Podzimní termín v sousedství dalších českých filmů by dle režiséra Kašparovského znamenal „vzájemné vybíjení", proto produkce usoudila, že bude lepší půl roku počkat. Když se obdobná situace opakovala i na jaře 2014, padlo definitivní rozhodnutí stanovit premiéru na červen. To na vysvětlenou, proč přes nemalé množství zmínek museli diváci na Všiváky čekat.

Sám tvůrce, scénárista a režisér v jedné osobě má se žánrovým zařazením filmu jisté problémy. Jen to dokazuje, že je někdy striktní škatulkování nesmyslné, pro distributory to však přináší jisté problémy. Kašparovský připouští, že Všiváci jsou koncipováni tak, že si s žánry hrají a jsou rozprostřeni hned několika oblastí – od komických přes zoufalé, akční, milostné až k tragédii. V tomto případě je záměrem oslovit širší divácké spektrum s cílem, aby si každá skupina vybrala z filmu to, co je jí nejbližší. Samotná kostra příběhu, rozvrácený sourozenecký vztah obou hlavních postav, je postupně rozvíjena a doplňována retrospektivními návraty, které však pro někoho mohou učinit film méně přehledným. Je ale třeba vzít v úvahu, že film zabírá sedmatřicetiletý úsek, v jehož třech rovinách nelze vystačit pro jednu postavu s jediným představitelem. Jedinou výjimku tvoří femme fatale Simona, tu jako osoba reálná, tu jako pouhý výplod Mikulášových představ.

Mírně diskutabilní je i způsob poskládání některých skutečností, jimiž si divák musí zpětně doplnit už známá fakta; i to ho může poněkud odpoutat od nutného soustředění, které film jednoznačně potřebuje. Navíc některé drobnosti, jejichž objasnění se očekává, zůstávají tajemstvím. Bohužel slibně rozpracovaná šachovnice účastníků se v závěru osudové partie dostane do situace vzdáleně ne nepodobné Pytlákově schovance – ovšem ve Všivácích je to myšleno naprosto vážně. Možná by poslední čtvrthodina mohla být vypuštěna a příběh by to přežil, ale to je věc názoru. Stejně tak se krátce po předpremiéře v Havlíčkově Brodě, rodném městě režiséra Kašparovského, rozvinuly debaty, zda bylo nezbytně nutné natáčet scény v Afghanistánu, které příběh nijak neposunují. Z hlediska samotného příběhu to do jisté míry je pravda, na druhou stranu patří právě záběry natočené za podpory české vojenské jednotky na základně Shank (provincie Lógar) k velice atraktivním. Přispívá k tomu i účast obou Ondřejů, kteří si oněch čtrnáct dní na dosah bojových operací prožili se vším všudy, včetně bombových poplachů. Když byli osloveni a seznámeni se všemi riziky z této akce plynoucí, oba spontánně potvrdili svou ochotu do Afghánistánu jet.

Zdroj: YouTube

Tím se dostáváme k hereckému obsazení, které bezesporu patří k nejkvalitnějším, jaké může český film nabídnout. Nemá smysl zkoumat, zda je lepší ten či onen z ústřední dvojice, bylo by to zbytečné. Po jejich bok se řadí Jiří Mádl v roli retardovaného Venci; jak sám Mádl uvedl, výsledek byl snahou přijmout další možnost si zahrát „něco docela jiného". Nepřekvapí, že příprava na roli znamenala poctivé studium různých forem mentálních handicapů. V oblasti ženských rolí by zasloužila nejvíc vyzdvihnout Iva Janžurová coby Babi Róza, snášející na všechny nezdary vlastních dětí se zahořklým nadhledem. Tady je vhodné zařadit malou zajímavost – její roli v mladším období alternuje její dcera Sabina Remundová. Většina ostatních ženských postav více či méně inklinuje k dnes bohužel téměř všudypřítomné erotice, a další nadějně nastíněná postava Emana z děje odchází dříve, než se může rozvinout do větší plochy. A malou perličku – malou Maty hraje Vetchého dcera Rebeka, která přišla na svět ve stejné době jako základ Všiváků, tedy v roce 2005.

Vedle zmíněné afgánské lokality si vybrali tvůrci rovněž vzpomínaný Havlíčkův Brod a pražské lokality. Jak sám Kašparovský přiznal, natáčení probíhalo na rozdíl od ostatních skutečností bez potíží a přestávek, takže se podařilo udržet rozpočet na výši 15 milionů korun.

Členitost filmu i prolínání různých žánrů může Všiváky vynést na post slušné sledovanosti, stejně tak je srazit na průměrnou úroveň. Nepomůže žádná rada, je třeba si vytvořit vlastní názor. Právě tento film může působit jako ukázkový vzor jejich rozličnosti, které ho pravděpodobně budou provázet.

VŠIVÁCI

ČR, 2014, 98 min., drama

Premiéra: 19. června 2014 (ČR)

Scénář a režie: Roman Kašparovský

Kamera: Vladimír Smutný

Hudba: Miroslav Chyška

Hrají: Ondřej Vetchý (Richard Rohan), Jiří Langmajer (Mikuláš Rohan), Iva Janžurová (babi Rohanová), Jiří Mádl (Venca), Ondřej Malý (Olda Fajkus), Marek Taclík (Radek), Tereza Voříšková (Roza Rohanová), Kryštof Hádek (Eman), Tatiana Vilhelmová (Alice), Andrea Kerestešová (Simona), Sabina Remundová („babi" Rohanová), Radek Bruna (otec Rohan), Aneta Krejčíková, Eliška Krenková.