Křišťálový glóbus z Varů putuje do Gruzie, česká tvorba příliš nezaujala

Skončil tak 49. ročník prestižní přehlídky, která do lázeňského města přilákala 12.433 akreditovaných účastníků. Počet prodaných vstupenek dosáhl téměř 131.000, což je o tři tisíce víc než loni.

Zvláštní cena poroty spojená s částkou 15.000 dolarů (zhruba 300.000 korun) připadla maďarskému filmaři Györgymu Pálfimu za snímek Volný pád. Pálfi současně převzal i ocenění za režii.

Mezinárodní porota, v jejímž čele byl španělský filmař Luis Miñarro, udělila i dvě ceny za herecké výkony - Elle Fanningové v americkém soutěžním filmu Až na dno režiséra Jeffa Preisse a Nahuelu Pérezovi Biscayartovi za roli v belgicko-kanadském filmu Jsem tvůj režiséra Davida Lamberta.

Nejlepším filmem soutěže Na východ od Západu, uvádějící debuty a druhé celovečerní snímky z východní Evropy, Balkánu, Turecka a střední Asie, je film ruského režiséra Ivana Tverdovského Nápravná třída.

Vítězové soutěže dokumentů přebírají spolu s oceněním 5000 dolarů (100.000 korun). Nejlepším filmem nad 60 minut bylo vyhlášeno Čekání na srpen z belgické produkce režisérky Teodory Any Mihaiové.

Cenu Fóra nezávislých dostal německý snímek Někde jinde, který natočila původem izraelská režisérka Ester Amramiová.

MFF Karlovy Vary je jeden z nejstarších filmových festivalů vůbec (1. ročník se uskutečnil v roce 1946). Více než 40 let byl festival organizován pod tlakem politické situace v socialistickém Československu.

Budovatelská hesla počátku padesátých let se svou rétoričností promítla nejen v základním krédu festivalu (heslo 3. ročníku: "O nového člověka, o dokonalejší lidstvo" se v dalších letech proměnilo pouze formálně, řadu ročníků např. zaštiťovalo krédo: "Za ušlechtilé vztahy mezi lidmi, za trvalé přátelství mezi národy."), ale také v udělování cen. Aby pokud možno žádný z filmů socialistických a rozvojových zemí nepřišel zkrátka, udělovaly se desítky nejrůznějších ocenění, které na soutěžních snímcích vyzdvihovaly pokrokové snahy. Mimo jiné to byly ceny míru, ceny práce, ceny boje za svobodu či sociální pokrok, ceny přátelství mezi národy, ceny boje za lepší svět a tak podobně.

V sedmdesátých letech, v období takzvané "normalizace" následujícím po násilném potlačení pokusu o politickou obrodu, se do popředí znovu dostala ideologie. Karlovarský festival se postupně proměnil v přehlídku nabubřelých sloganů filmů ze Sovětského svazu a "bratrských národů" často uváděných ve spojitosti s nejrůznějšími výročími a stranickými setkáními, která měla podpořit nelehký "boj za svobodu". Systém hodnocení filmů se opět inspiroval počátky padesátých let: nejrůznější poroty udělily v osmdesátých letech i čtyřicet cen v jednom ročníku, uvedl kviff.com.

V roce 1994 se organizace festivalu ujal nový tým v čele se známým českým hercem Jiřím Bartoškou a významnou filmovou publicistkou Evou Zaoralovou, kteří se rozhodli přetvořit stagnující přehlídku v mezinárodně významné filmové fórum. Svou novou programovou i organizační koncepcí dokázal tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové během několika málo let vrátit festivalu prestiž a zájem odborné i laické veřejnosti.