RECENZE: Dobře zahraný Havel ukazuje státníkův lidský portrét

Film Havel režiséra Slávka Horáka je teprve jeho druhým celovečerním filmem a prvním celovečerním filmem o Václavu Havlovi. Je soustředěn hlavně na osobnost našeho prvního polistopadového prezidenta a jeho manželku. K nim se přidává další žena, Havlova milenka a jeho přátelé z disentu. Spíše než o nové dokumentární poznání Havlova života, můžeme považovat film za romanci.

Snímek je zasazen do let 1968 až 1989 a končí Havlovým příchodem na balkón Melantrichu. Divák se proto nedočká zobrazení jeho prezidentských let, ale hlavně toho předcházejícího. Vše začíná na jevišti divadla, kde se zrovna hraje Havlova hra a on pozve lidmi opěvovaného Dubčeka, který je později jeho politickým rivalem, na pódium. Po vystoupení následuje oslava a Havel vypadá, že je ve svém živlu. Hned druhý den po hře vstoupí do Československa jednotky Varšavské smlouvy a od té doby je hlavní postava ztracena.

A právě o to ve filmu jde. Ukazuje posledního československého prezidenta jako váhavého a nejistého člověka. Ano, jako člověka, ne jako ikonu. Ukazuje jej, jak válí sudy a označován ostatními za „intelektuála“ je prosí, zda by mu také nemohli říkat „vole“. Havel je ukázán jako nepoučitelný milovník žen, který má krom Olgy Havlové i jiné ženy. V důležitých chvílích je ale pevný a několikrát ukáže, že se nebojí vzepřít systému i za cenu trestu.

V těchto momentech hraje silnou roli symbolika, kterou Horák do filmu vnesl. Pero a nepopsaný papír je častým výjevem ve filmu a značí vždy důležité a silné okamžiky. Dobrou práci můžeme vidět i s kamerou a clonou. Například když Pavel Landovský přemlouvá lidi ve vlaku k podepsání Charty 77 a po neúspěchu vlak zajíždí do temného tunelu.

Herecké obsazení se povedlo. Herci nejen že fyziologicky připomínají své postavy, ale také je krásně vystihují. Viktor Dvořák jako Havel hraje svou životní roli a pohyby, mimiku i řeč Václava Havla dokázal napodobit skvěle. Neméně dobrá je i Aňa Geislerová, která ztvárňuje druhou nejdůležitější postavu Olgu Havlovou. Ta určuje tápajícímu a mnohdy nejistému manželovi směr a poskytuje ráznou ruku. Ruku, o kterou se budoucí prezident může zapřít. Další výrazný herecký výkon předvedla Barbora Seidlová, která hrála Havlovu milenku. Za povšimnutí stojí i výkon Martina Hofmanna jako Landovského a Jiřího Bartošky, který dokázal vystihnout hloubku profesora Patočky.

Výkony herců kazí hlavně ploše napsané dialogy. Ty se opírají pouze o prohlášení a hesla kvůli čemuž působí vše velice uměle. Nejspíš za to může snaha zachytit celých dvacet let. Umělost dialogů přináší filmu jistou strnulost, a to je jeho hlavní slabinou. Můžeme ale vidět i absurdní scény jako sledování Havla příslušníky StB, kdy hlášení „subjekt zašel do objektu“ opravdu rozesměje.

Film tedy neukazuje velkého prezidenta, ale spíše vykresluje portrét člověka, který je mnohdy zaskočený a nejistý a díky tomu si získává divákovu přízeň. Osobnost Václava Havla ale není to nejdůležitější. Důležitější je, jak dopadl film sám. Povedla se práce s kamerou i scénou, herecké výkony byly kvalitní, leč bohužel film nedokázal vtáhnout příběhem. Pokud by měl být film vývozním artiklem, mnohým zahraničním divákům by mohl přijít nezáživný.

HODNOCENÍ: 60 %

Havel 

životopisné drama

Česko, 2020, 105 minut

Režie: Slávek Horák

Scénář: Slávek Horák, Rudolf Suchánek

Hrají: Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Stanislav Majer, Barbora Seidlová, Jiří Bartoška, Adrian Jastraban, Pavel Reh, Ján Bavala, Michal Isteník a další