Karlovy Vary - Koncert uvede předehra k operetě Netopýr rakouského hudebního skladatele a „Krále valčíků“ Johannna Strausse mladšího (1825 – 1899), jednoho ze tří synů skladatele Johanna Strausse. Strauss mladší napsal za svého života okolo pěti set děl, mezi která patří polky, valčíky, pochody, jedna opera a šestnáct operet - mezi nimi jsou nejznámější Netopýr a Cikánský baron.
Netopýr je třetí Straussovou operetou a až s ní autor v roce 1874 prorazil jako operetní skladatel. Premiéra se uskutečnila v Theater an der Wien 5. dubna 1874 za skladatelova osobního řízení. Předlohou k operetě se Straussovi stal francouzský vaudeville La reveillon (tradiční štědrovečerní veselice) Henriho Meilhaca a Ludevika Halévyho z roku 1872. Tento text zpracovali Carl Haffner a skladatel a kapelník Divadla na Vídeňce Richard Genée.
Poté se představí v Koncertu pro housle č. 2 g moll jednoho z nejvýznamnějších skladatelů první poloviny 20. století Sergeje Sergejeviče Prokofjeva (1891 - 1953) ruská vynikající houslistka Alena Baeva.
Geniální hudební skladatel s osobitými tvůrčími postupy, originální melodikou, instrumentací i citovým nábojem ovládl mnoho hudebních žánrů a byl rovněž vynikajícím klavíristou a dirigentem. Jeho dílo čítá sto šestašedesát opusů, z nichž vynikají opery, balety, orchestrální tvorba a filmová hudba. Z orchestrálních děl složil Prokofjev mimo jiné také pět klavírních koncertů, devět klavírních sonát a sedm symfonií.
Druhý houslový koncert napsal skladatel v roce 1935, v době, která byla pro jeho život velmi přelomová. Po téměř dvaceti letech pobytu v cizině (Francie, USA, Kanada) se rozhodl vrátit domů do Ruska a v souvislosti s tímto rozhodnutím došlo v jeho tvorbě k určitému zlomu směrem k větší srozumitelnosti, jasnosti a naopak opuštění některých „modernistických" prvků. Právě tento koncert je toho důkazem. Do jisté míry předznamenal klasická díla „sovětského" období Prokofjevovy tvorby, jehož vrcholy představují balet Romeo a Julie, filmová hudba, poslední tři symfonie a další díla charakteristická zpěvnou lyrikou.
Koncert měl premiéru 1. prosince 1935 v Teatro Monumental v Madridu v provedení francouzského houslisty Roberta Soetense a Madridského symfonického orchestru. Od té doby patří koncert ke špičce koncertantních skladeb pro housle. Interpreti i posluchači oceňují originální skladatelovu hudební řeč i citový ponor, který skladba vyzařuje. V neposlední řadě také samozřejmě dává příležitost sólistovi předvést šíři svého umění.
Do Sovětského svazu se Prokofjev vrátil natrvalo v roce 1936. Tam se ovšem velmi změnil přístup sovětské politiky k hudbě. Vznikla Unie skladatelů, jejímž cílem bylo více sledovat činnost sovětských skladatelů, kteří byli zcela izolováni od styků se zahraničím. V poválečných letech byl Prokofjev, stejně jako například Šostakovič, podrobován tvrdé sovětské propagandistické kritice a nucen zjednodušovat strukturu svých děl. V roce 1948 byl označen za dekadentního a buržoazního skladatele a mnohá jeho díla byla v Sovětském svazu zakázána. Skladatel se tak ocitl ve finanční krizi. Navíc byla jeho žena obviněna ze špionáže, zatčena a uvězněna v gulagu, odkud se vrátila až v roce 1956, tři roky po smrti svého manžela. Zatímco režim nepřežil, Prokofjevova geniální hudba zůstává.
Český valčíkový král. Takový přídomek si vysloužil proslulý hudební skladatel a dirigent Josef Labitzký (1802 - 1881) pocházející z Krásna u Bečova za množství svých polek, kvapíků, pochodů, čtverylek a valčíků.Vedle taneční hudby, z níž zazní Karlovarský valčík, byl Josef Labitzký také autorem vážné a duchovní hudby. Celkový počet jeho děl se odhaduje na tři sta. Pro Karlovarský symfonický orchestr a Karlovy Vary je Josef Labitzký naprosto zásadní postavou, neboť zde v roce 1835 začal budovat lázeňský orchestr, který se později pod vedením jeho syna Augusta stal renomovaným lázeňským hudebním tělesem - Karlovarským symfonickým orchestrem.
Druhá část koncertu bude patřit dílům Antonína Dvořáka (1841 – 1904), jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob, světově nejproslulejšího a nejhranějšího českého skladatele vůbec. Dvořákovy symfonické opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek symfonické hudby.
KSO nejprve uvede Slovanské tance č. 2 a 9. Slovanské tance napsal Dvořák na naléhání svého berlínského nakladatele Fritze Simrocka. První řadu zkomponoval v roce 1878, druhou pak o osm let později, v roce 1886. Skladby byly v případě obou řad původně komponovány pro čtyřruční klavír, orchestrální formy se dočkaly později. Slovanské tance jsou v tvorbě Antonína Dvořáka mezníkem, který naplno odhalil tvůrčího skladatelova génia v jeho plné podstatě. Je to také dílo, které svou originalitou a strhujícím pojetím otevřelo Dvořákovi dveře do ciziny, a zahájilo tak jeho světovou kariéru.
Zatímco k napsání první řady - osmi tanců - nemusel Simrock Dvořáka příliš přemlouvat, do druhé řady se skladateli vůbec nechtělo. Přes původní nechuť jej nakonec dílo plně pohltilo a za měsíc měl dalších osm tanců zkomponovaných. Spektrum tanečních typů z první řady rozšířil o českou špacírku, odzemek z oblasti valašsko-slovenského pomezí, polskou polonézu a srbské kolo.
U tance č. 2 vyšel Dvořák z dumky, inspirací pro tanec č. 9 byl odzemek.
Závěrečnou Českou suitu napsal Dvořák v roce 1879. Po úspěchu svých Serenád - E dur a d moll - chtěl vytvořit další dílo stejně formálně zaměřené, avšak s českými lidovými tanci. Název „serenáda" se pro pro tento záměr příliš nehodil, skladatel se tedy rozhodl vytvořit suitu, jíž se při premiéře dostalo podtitulu „Česká". Poslední věta suity bývá přirovnávána ke Slovanským tancům, k nimž má blízko svými strhujícími rytmy a nespoutanou živelností. Česká suita se svojí lyrikou, vitalitou, bohatou melodickou invencí a formální přehledností představuje jedno z nejcharakterističtějších děl svého tvůrce. Dílo poprvé zaznělo 16. května 1879 v Praze v rámci koncertu Spolku českých žurnalistů za řízení dirigenta Adolfa Čecha. O rok později Českou suitu dirigoval v Praze sám Dvořák, a to 29. března 1880 na dobročinném koncertu ve prospěch stavby Národního divadla.
Houslistka Alena Baeva je jednou z nejjasnějších mladých houslových hvězd současnosti. Se studiem začala již v pěti letech, s orchestrem vystupovala poprvé o rok později. Od deseti let studovala v Moskvě na Čajkovského státní konzervatoři a v roce 2003 ji jako osmnáctiletou pozval Mstislav Rostropovič studovat do Francie. Pod vedením předních houslistů absolvovala řadu mistrovských kurzů, v mezinárodních soutěžích získala velké množství vítězných cen, mimo jiné v Moskevské Paganiniho mezinárodní houslové soutěži. Tímto vítězstvím získala i právo hrát na Stradivariho housle, které patřily výjimečnému polskému houslistovi Henryku Wieniawskému. S recitály i předními orchestry vystupuje Alena Baeva po celém světě. Její rychle se rozšiřující repertoár zahrnuje přes čtyřicet houslových koncertů a množství sonát a dalších děl z různých epoch. Na kontě má houslistka rovněž množství nahrávek.
Koncert bude řídit šéfdirigent KSO, skladatel a klavírista Jan Kučera. Obor dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři, posléze na HAMU pod vedením Vladimíra Válka. Od roku 2002 využíval Jan Kučera příležitostí, které mu jako svému asistentovi v SOČR nabízel tehdejší šéfdirigent Vladimír Válek. Jako dirigent spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru natočil či veřejně realizoval více než sto symfonických děl soudobých českých či zahraničních autorů, často v premiéře. V letech 2008 - 2010 byl angažován jako dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Pro svou hudební všestrannost a pohotovost je často vyhledáván i k produkcím crossoverových koncertů.
11. prosince 2024 19:08
Česko bude v Eurovizi reprezentovat vítěz SuperStar. ČT oznámila novinku k přenosům
Související
Dvořákův karlovarský podzim zakončen koncertem „železniční“ hudby
festival Dvořákův karlovarský podzim , Alena Baeva (houslistka)
Aktuálně se děje
před 18 minutami
Čelí zneužívání i týrání. Na školách v USA umírají tisíce dětí původních obyvatel Ameriky
před 1 hodinou
Ivanka Trumpová definitivně končí s politikou
před 2 hodinami
Asadova manželka odmítá žít v Rusku. Podala žádost o rozvod
před 3 hodinami
Ukrajina už vyřadila z boje 1100 severokorejských vojáků
před 4 hodinami
Počasí na Štědrý den: Bílé Vánoce budou jen někde, vyplývá z předpovědi
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
včera
Otevírací doba o Vánocích. Pořádky se nemění, zákon mluví jasně
včera
Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii
Rok uplynul v sobotu od nejtragičtějšího útoku střelce v historii České republiky na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na den přesně před dvanácti měsíci, tedy 22. prosince 2023, předstoupili policisté před veřejnost a potvrdili, že střelba si vyžádala čtrnáct obětí, přičemž pachatel, který byl v okruhu podezřelých z dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese, spáchal sebevraždu.
Zdroj: Jan Hrabě