John Lennon před půl stoletím vytočil Vatikán a Beatles hrozila smrt. Kvůli Ježíšovi

Beatles byli v roce 1966 na vrcholu slávy, promotéři se doslova rvali o jejich vystoupení, přepláceli manažera Epsteina. Fab Four, kteří v předchozím roce dokončili svůj druhý film Help!, se ale cítili pokračující Beatlemánií vyčerpáni. Nesmírně jim také vadila omezenost tisku a novinářů, kteří se prakticky ptali buď na stále to samé nebo naprosté nesmysly.

Jednou z novinářek, která s Beatles díky svým objektivním článkům vycházela velice dobře, byla Maureen Cleave, redaktorka periodika Standard Evening. S Beatles absolvovala několik rozhovorů a čtveřice rychle poznala její kvalitní styl práce. Proto s ní hovořili nezvykle otevřeně a neodpovídali v ironickém duchu. Při rozhovoru, který byl pořízen v závěru února 1966, padla i otázka týkající se náboženství. Lennon tehdy prohlásil: "Křesťanství bude. Ale bude se zmenšovat a vytrácet. O tom není sporu. Už nyní jsme (myšleno Beatles) populárnější než Ježíš Kristus. Nevím, co zvítězí, jestli rock'n'roll nebo křesťanství. Ježíš byl dobrý, ale jeho následovníci jsou tlustí a obyčejní. Všechno překrucují."

Knihy o Beatles či Lennonovi se zmíněné "kauze Ježíš" nevyhýbají (zdroj: R. Pavelka)

Vatikán neopomněl pohrozit

Když 4. března 1966 článek ve Standard Eveningu vyšel, odezva byla prakticky nulová. Peklo nastane až 14. července, kdy americký mládežnický časopis Datebook uveřejňuje úryvky z Lennonova rozhovoru z britského listu, ovšem záměrně sestylizované tak, aby byl vypíchnut především Lennonův výrok o křesťanství. Vzápětí nastává vřava. Už týden po vydání článku v Datebooku 22 rozhlasových stanic odmítá vysílat jejich nahrávky, dalších osm se přidává po týdnu. Zemí zmítají protibeatlesovské nálady a má být ještě hůř. Mezitím se k výroku pana Lennona vyjádřil i Vatikán a označil jej za velmi znepokojivý s tím, že hříšníka, který takto hovoří o církvi, patřičně na dálku pokáral.

Jestliže někteří, především američtí kněží (mj. reverend Thruman H. Babbs z Clevelandu) využili situace a hrozí exkomunikací věřícím, pokud navštíví koncert Beatles nebo budou poslouchat nahrávky "kacířů", zejména radikální Ku-Klux-Klan šel mnohem dál. Za jeho přispění začaly hořet na různých místech USA hranice, na které jako za dob nacistů házeli lidé desky, knihy a jiné memorabilie Beatles. Sám Velký Drak, jak si nechal jeden z vůdců KKK říkat, přibil v Jižní Karolíně symbolicky na kříž desku Beatles a poté ho zapálil. Členové skupiny zpočátku brali záležitost s hodně černým humorem a Harrison prohlásil: "Pro nás to je vlastně dobré, protože aby ty desky mohli spálit, musí si je nejdřív koupit."

(zdroj: youtube.com)

Šlo o život a nebyla to jen fáma

Vzhledem k tomu, že skupina měla naplánované americké turné, a doba jeho zahájení se blížila, stále více zneklidnění Beatles tlačili na manažera Epsteina, aby celou záležitost vyřešil. Ten se potýkal s následky mononukleózy, takže musel zrušit první plánovanou cestu do USA. V té době už prohlásilo Španělsko i Holandsko, že kvůli Lennonově urážce všech věřících bude hudba v těchto zemích "navždy zakázána". Epstein nakonec tři dny před začátkem turné odlétá do New Yorku, aby celou záležitost uklidnil. Původně chtěl turné zrušit a zaplatit ze své kapsy náhradu, ale američtí promotéři ho přesvědčili, s ohledem na plánované zisky, aby přiměl Lennona k omluvě. Ten to rozhodně odmítl, pouze bych ochoten svůj výrok vysvětlit.

Ačkoliv v Británii fanoušci sepsali petici požadující zrušení turné, Beatles nakonec do USA přijeli. Novináři "čekající jako hyeny na kus mršiny" zaútočili na Lennona a vůbec neposlouchali, co jim říká. Dokola mleli jen jedno: "Omluvíte se?". Otrávený a znechucený Lennon nakonec ostentativně pronesl: "Omlouvám se, že jsem vůbec otevřel pusu. Omlouvám se, když vám to udělá radost, stačí to tak?"

Pořadatelé museli zvýšit bezpečnostní opatření, protože Beatles a Epsteinovi chodily výhrůžné dopisy, hrozící fyzickou likvidací. Nebylo to tak dávno, co v ulicích Dallasu zahynul prezident J.F. Kennedy, takže obavy nebyly plané a možnost, že si nějaký maniak s odstřelovačskou puškou vezme Lennona nebo kohokoli jiného z Beatles na mušku, nebyla lichá. I proto sami Beatles označili koncerty za naprostou katastrofu. Na určitých místech na skupinu pořvávali nepřátelsky naladěné skupiny, jimž Lennon odpovídal nadávkami. V Memphisu vybuchne těsně vedle pódia dělobuch, ve Washingtonu se před Baseball Stadium prochází pětice členů Ku-Klux-Klanu. Lennon ještě přilil olej do ohně a veřejně odsoudil účast americké armády ve Vietnamu, což bylo v té době pro USA téma nesmírně citlivé. Cestovní manažer Beatles, známý Mal Evans, jemuž členové skupiny neřekli jinak než Skřítek, dokonce napsal své novomanželce do Británie vážně míněný dopis na rozloučenou, tak se bál o svůj život.

Na druhou stranu některé deníky a osobnosti se Lennona zastávaly, ale nic to neměnilo na věci, že šlo o hořký konec koncertní kariéry Beatles. Po těchto zkušenostech se ještě v letadle při návratu na britské ostrovy členové skupiny po ostré výměně názorů s Epsteinem rozhodli, že už žádné další koncerty nebudou. A až na ojedinělá televizní vystoupení a památný "Roof Concert" u příležitosti práce na LP Let It Be toto rozhodnutí nezměnili

Usmíření nakonec přišlo

Napjatý vztah mezi Vatikánem a Beatles, nebo jejich zbývajícími členy přetrval dlouhá desetiletí, nakonec až v dubnu 2010 došlo ke smíření. Už dva roky předtím se objevily jisté náznaky, že by se věc mohla urovnat. Byl to deník L'Observatore Romano, který ve své víkendové příloze uvedl obsáhlý materiál o tvorbě Beatles a z obsahu vyplynulo, že se souhlasem papeže Benedikta XVI. byla umělecká činnost Fab Four oficiálně přijata i ve Vatikánu.

Historici, kteří se nad touto kauzou zamýšleli, nacházeli spojení s dvěma dalšími problematickými body v kariéře Beatles - potíže s filipínskou první dámou Imeldou Marcosovou během jejich asijského turné, a pak skandál týkající se desky Yesterday... And Today, jejíž obal byl označen za cílenou provokaci.