Ikona nebo oběť? Svět si připomíná narozeniny Freddie Mercuryho

Ačkoliv byl považován za Brita, jeho rodiče byli Pársové a malý Farrokh Bulsara přišel na svět 5. září 1946 na ostrově Zanzibar. S rodinou, na které velmi lpěl, se rozloučil ve svých devíti letech, kdy se stal žákem na internátní škole St. Peter's v bombajské čtvrti Panchgani. Pro jeho kariéru bylo nesmírně důležité, že tu zvládl výuku hry na klavír a vyzkoušel si, jaké to je být členem hudební skupiny. Její jméno The Hectics řekne něco jen fanouškům muže, který si tu začal říkat Freddie. 

Politické změny na Zanzibaru vedly rodinu Bulsarovu k hledání nového domova. Po příchodu na britské ostrovy se musel Freddie vyrovnat se spoustou novinek a proto není divu, že jediné, co mu nadále nedělalo potíže, bylo umění. V době, kdy v Británii vládli Beatles a v jejich závěsu se chystali udeřit Rolling Stones, se Freddie etabloval na Ealling College of Art. Mělo to jeden důležitý aspekt: jedním z jeho dobrých přátel se stal baskytarista Tim Staffel. A vlastně díky němu svět získal jednu výjimečnou hudební skupinu.

Staffel totiž hrál v triu Smile, v němž působil kytarista Brian May a bubeník Roger "Meadows" Taylor. Dokonce natočili singl, ale výrazněji se neprosadili. Ačkoliv byli Staffel a Freddie přáteli, když hodlal dvaadvacetiletý nositel hlasu na rozhraní barytonu a tenoru přispět svým hlasem, byl to právě Tim, který nesouhlasil a skupinu opustil. Freddie mohl dát průchod svým nápadům, mezi něž patřil i název souboru Queen, a když se k triu připojil nový baskytarista John Deacon, začala se psát další významná kapitola populární hudby.

Freddie Mercury se na výrazu skupiny podepisoval nejen autorským přínosem a nezaměnitelným hlasem, byl to také on, kdo zpočátku určoval vzhled a oblečení souboru, které bylo přijímáno hodně rozpolceně. Postupně ale svoje nápady krotil, takže nakonec se objevoval ve svém nejtypičtějším "stejnokroji" - nátělníku, tenisovými potítky, sportovních kalhotách a adidaskách. A především zkrátil své dlouhé vlasy a nechal si narůst typický knírek.

Freddie rovněž rád experimentoval a on stál za úžasným počinem skupiny, dodnes ikonickou skladbou Bohemian Rhapsody. Zejména si dal záležet na prostřední operní části, trvající minutu a tři vteřiny. Práce na tomto téměř šestiminutovém opusu trvaly tři týdny a ne všichni přijali tento experiment s nadšením. I skalním fanouškům skupiny vadila při koncertním provedení písně, že právě na operní část členové skupiny odcházeli z pódia a rozjařené publikum bylo mírně zchlazeno playbackem.

Mercury ale nespojoval své projekty pouze se skupinou. V roce 1985 se pokusil prorazit vlastním albem Mr. Bad Guy, ale kritika ho označila za příliš poplatné produkci Queen. Daleko větší ohlas měl duet se španělskou operní zpěvačkou Montserrat Caballé - jejich Barcelona se stala ikonickou hymnou letních olympijských her 1992 právě v Barceloně. 

Během jeho života se hodně spekulovalo o jeho sexuální orientaci, což sám Mercury nijak zvlášť nekomentoval. Když se v polovině 80. let objevil přízrak AIDS, byl Freddie jedním z těch, kteří se na základě svědectví o bohatýrských večírcích a nevázaných vztazích objevil jako jeden z nejohroženějších. Sám zpěvák uvedl v německém časopise Bravo v roce 1986, že hrozba AIDS podstatně změnila jeho život, ale málokdo tušil, že možná už v této době došlo k osudovému zlomu.

Spekulovat o Freddieho zdravotních problémech se začalo o tři roky později a dohady sílily, protože na fotografiích vypadal Mercury přepadle, některé byly evidentně retušovány. Když byly natočeny klipy Innuendo a Show Must Go On, byly použity digitalizované záběry resp. starší sestřihy. Dne 23. listopadu 1991 Freddie oficiálně oznámil to, co hodně lidí tušilo, přiznal, že je HIV pozitivní. O necelých 24 hodin poté skonal - jeho přítel Jim Hutton uvedl, že šlo o pokojný odchod z tohoto světa.

Ještě před smrtí dokázal s členy Queen natočit materiál ve švýcarském studiu Montreaux. Jak vzpomínali jeho přátelé, byl to doslova boj s časem. Ostatní tři členové doslova viseli na telefonu a čekali, kdy bude Freddie natolik fit, aby mohl zpívat. Nahrávky byly vydány čtyři roky po jeho smrti jako LP Made In Heaven, časový odstup byl záměrný, aby to nevypadalo, že se Queen bez svého slavného člena pokoušejí na jeho smrti vydělat.

Smuteční obřad proběhl 27. listopadu 1991 v krematoriu West London, kam měli přístup pouze nejbližší přátelé. Se světem se Freddie rozloučil díky nápadu svých tří kolegů 20. dubna 1992 na stadionu Wembley. Proběhl tu koncert Freddie Mercury Tribute, o nějž byl obrovský zájem: během dvou hodin bylo vyprodáno 72 000 vstupenek, přitom nikdo nevěděl, kdo bude na koncertu vystupovat, jistí byli pouze tři zbývající členové Queen. Nakonec se před publikem objevily skupiny Metallica, Def Leppard, Extreme, Guns'n'Roses a velké množství sólistů, za všechny jmenujme například Eltona Johna, Davida Bowieho, Zucchera, Roberta Planta, Lisu Stansfield či Annie Lenox. Výtěžek koncertu byl věnován na výzkum AIDS, což přímo ve Wembley přednesla ve své mírně hysterické zdravici herečka Elizabeth Taylor.

Písně Queen s nezapomenutelným hlasem Freddie Mercuryho jsou stále živé a posluchači se k nim nadále vracejí. Existuje i velké množství zaznamenaných koncertů, ať z Brazílie, Británie či Maďarska - záznam z koncertu v Budapešti byl promítán v kinech jako celovečerní film.