Bob Dylan vydal nové album Rough And Rowdy Ways, od recenzentů sklízí ovace

Umělec, který doslova osm let neřekl nic nového a jeho poslední tři alba tvořily coververze, pustil do světa sérii hutných skladeb plných narážek a odkazů na výtvarné umění, literaturu a pop kulturu, napsal list The Guardian. Ocenil "naprostou vyrovnanost jeho písní, na albu není nic, co by znělo jako uspěchaná vycpávka, nic, co by mu nevyšlo".

Podle hudebního magazínu NME je album zřejmě Dylanovým "dosavadním nejimpozantnějším básnickým vyjádřením". Kritik dalšího hudebního časopisu Rolling Stone napsal, že Dylanovi "táhne na osmdesátku a jeho tvůrčí vitalita je stále ohromující a trochu hrozivá". Zapalte svíčku za zesnulého Leonarda Cohena - už nemá korunu za nejlepší album, které natočil 79letý umělec, dodává Rolling Stone.

Poznamenává, že album brilantně načasoval na dobu, kdy na zemi dopadají rány jako epidemie, karanténa, kdy jsou revoluční akce v ulicích a hoří města. Album je naprostá klasika - má pochmurný majestát pozdních Dylanových alb jako Modern Times a Tempest, ale jde ještě dál a noří se ještě hlouběji do amerických mystérií.

The Guardian si také všímá pochmurné nálady alba, které charakterizuje "skličující hrozba a bezprostředně hrozící zkáza". Možná to není to nejpovzbudivější prohlášení, jaké by se mohlo vydat uprostřed globální pandemie. Ale muž, který je vydal, se jen zřídka zaměřoval na uklidňující utěšování. A hlavně na tom nezáleží. Přes veškerou bezútěšnost Rough and Rowdy Ways by mohlo být nejbrilantnějším a nejsoudržnějším souborem jeho skladeb za mnoho let.

Americký deník USA Today poznamenal v narážce na Dylanovu slavnou píseň, že "časy se mění, ale Dylan je pořád tady". Album trvá více než hodinu a přetéká tvůrčími metaforami a širokým záběrem odkazů na historii, literaturu a umění. Vypráví své příběhy bez omezení a neprůhledně: nikdy úplně nevíte, kam píseň míří, dokud nezačne nová. Pro jeho fanoušky je melancholickým ale uklidňujícím ujištěním, že i na sklonku jeho života se máme od Dylana mnoho co dozvědět, píše USA Today.

Kritik Financial Times se domnívá, že by album mohlo být interpretováno jako reflexe a možná i završení 32 let trvající Dylanovy koncertní šňůry Never Ending Tour. V písních se objevuje množství odkazů na jiné písně, náboženství a mýty se mísí se skutečnými místy. Končí písní Murder Most Foul, která je encyklopedickou poutí popovou historií.

Většina recenzentů věnuje značnou pozornost právě této 17 minut trvající skladbě oplývající odkazy, referencemi a jmény, která má na fyzické verzi alba vlastní CD. "Ta píseň je jako obraz, nemůžete vidět všechno, když stojíte moc blízko. Jednotlivé kousky jsou jen součástí celku," řekl Dylan nedávno listu The New York Times.

Dylan ale nikdy nezůstává dlouho na jednom místě a odmítá odpočívat na své legendě, poznamenal Rolling Stone. Zatímco svět ho oslavuje jako instituci, snaží se ho jasně popsat, vměstnat do kánonu Nobelovy ceny, balzamovat jeho minulost, tenhle tulák vždy plánuje další útěk. Na Rough and Rowdy Ways zkoumá terén, kam se před ním nikdo nedostal, ale přesto postupuje dál do budoucnosti.