Oscarovými nominacemi ověnčený životopisný snímek Bob Dylan: Úplně neznámý vstoupil do českých kin. Sleduje formativní léta tajemného hudebníka, který se chce za každou cenu vyhýbat škatulkám. O něco podobného se pokouší i samotný film.
James Mangold před 20 lety natočil portrét Johnnyho Cashe Walk the Line. Legendárního bouřliváka v černé košili vykreslil jako s alkoholem a drogami zápolící trosku. Obracel se do jeho bolavé minulosti a snažil se jej psychologizovat. Výbušný a divoce střižený snímek je jasným protipólem Mangoldova nejnovějšího filmu. V něm režisér Indiana Jonese či Logana zachycuje Dylanovu nevypočitatelnost a zbavuje jej jakékoli psychologizace. Posiluje jeho mýtus s nejasnou minulostí, svéráznou osobností a plnou oddaností hudbě. A to do takové míry, že pro Dylana okolní svět a mezilidské vztahy existují jen velmi zřídka.
Snímek je adaptací publikace Dylan Goes Electric!, sledující sebevědomě naivní příjezd neznámého Dylana do New Yorku, aby potkal svůj nemocný idol – Woodyho Guthrieho. Jeden z nejpopulárnějších folkových zpěváků s jeho oddaným přítelem, také písničkářem, Petem Seegerem ihned rozeznal Dylanův talent. Ten se velmi záhy stane miláčkem folkových fanoušků. Postupně se dostane i k vlastní tvorbě, začne vnímat hudbu jako nástroj k vyjádření politických názorů. Statut folkové modly jej ale omrzí. Jestli něco Dylan a zčásti i film dobře zachycují, tak to, jakým stylem je redukování písní na žánrové konvence nesmyslné.
Právě se přehrává: Bob Dylan: Úplně neznámý - trailer
Bob Dylan: Úplně neznámý - trailer Video: YouTube
Film však není o Dylanově hledání sebe sama skrze hudbu. Neproblematizuje ani to, co Dylana na folku omrzelo. Jsou to skutečně determinovaná očekávání fanoušků? Nebo snaha vymanit se za každou cenu? Do jaké míry rozhodnutí řídí Bob Dylan a do jaké míry Robert Allen Zimmerman (jeho rodné jméno)? Tvůrci odpovědi nechávají na publiku a vlastně ani takové otázky nekladou. Do popředí staví samotnou hudbu. Svým laděním má tak životopisný portrét mnohem blíže k hudebním filmům. Vidíme Dylanův neúnavný tvůrčí proces, kdy s kytarou vstává i usíná, vystupování v menších barech, spontánní duety či beznadějně vyprodané koncerty. Folk a muzika Dylana udávají tempo vyprávění.
Segmenty jsou vtahující a dokážou strhnout. Postavy, obzvlášť protagonista, k sobě promlouvají především skrze muziku. A také dlouhé, mlčenlivé pohledy. Využití nediegetických i diegetických písní k zachycení niterných pocitů je někdy až moc doslovné a ve výsledku spíš úsměvné, než cokoli jiného. Jakkoli je celkový koncept sympatický, stavět celé vyprávění na písňových pasážích se stopáží sahající k dvoum a půl hodinám je problematické. A to i kvůli tomu, že film kromě prosté potěchy ze zpěvu a tónin postrádá vrstvy. Jakési ukotvení v realitě mají ztělesňovat dvě romantické linie a Dylanovo dilema, které dívce dát přednost.
Jedna úspěšná hudebnice, druhá mu poskytla bydlení a udělala by pro něj první poslední. Jedna miluje Boba, druhá by chtěla poznat Roberta. Dylan se však v obou případech nechce otevřít, opakujíc stále ty stejné a vyfabulované fráze o kočovnické minulosti. Právě milostné linie Dylana vyobrazují jako sobce a alespoň trochu nastiňují, že jeho enigmatičnost a nulový zájem o potřeby druhých nemusí být vždy jen cool. Je škoda, že jakkoli je Dylanova odpsychologizace záměrná, jednorozměrnost ostatních postav, a především zmíněných žen, už v celkovém kontextu značně drhne. Stejně jako většina biopiců, i tento pochopitelně dává velký prostor hereckým a pěveckým výkonům.
Timothée Chalamet s přesvědčivou zasmušilostí a postupně i se slunečními brýlemi zachycuje Dylanův esprit. Plynule dokáže ztvárnit proměnu z melancholického chlapce ve znuděného a vždy napůl sjetého a napůl střízlivého nevrlce. Zároveň se však nikdy nevymaní z mantinelů (pouze) odkoukané nápodoby. Skutečnou hvězdou je Edward Norton, ztvárňující Peta Seegera. Dobrosrdečný i pokrytecký Dylanův mentor je jedinou komplexnější postavou. S dikcí a laskavostí rodinného strýčka chce měnit svět a politiku, na stranu druhou ale v samotné hudbě progresivní tendence odmítá. Ukazuje, že i mentorská persona může být dvousečného rázu.
Bob Dylan: Úplně neznámý nám v zásadě neříká nic, co bychom o Dylanovi již nevěděli. Nejlépe funguje jako filmový ekvivalent komorních koncertů, kde bychom hledáním hlubšího smyslu či interpretační bohatosti akorát rušili příjem jedněch z nejgeniálnějších skladeb vůbec. Nejvíce symptomatické je tak dílo ve vztahu k režisérovi. Mangold se opět ukázal jakožto precizní řemeslník prestižního mainstreamu, který je pod nablýskanou skořápkou zcela vyprázdněný. Celý film je navíc až toporně cudný. Jakkoli všichni vidíme, že kolem postav probíhá nekonečná párty plná substancí a sexu, vše je vykresleno jak z hudební pohádky, kde si milenci dávají akorát pusu na dobrou noc.
Určitá živelnost by jinak sterilní podívané prospěla. Tvůrci se taktéž dopouští již několikrát viděných klišé, především v podobě dlouhých pohledů postav, když vidí Dylana poprvé vystupovat. Těchto umělých momentů je zde opravdu hodně. Závěrečná pointa, že umění tu má být proto, aby plodilo diskusi, vzpíralo se konformismu a některé třeba i popudilo, se vůbec nepropisuje do výsledného filmu, ačkoli melancholická tonalita a zmíněné hudební segmenty jsou stále dostatečným motorem. Pokud byste však měli volit mezi touto novinkou, nebo Beze mě: Šest tváří Boba Dylana z roku 2007 – vyprávěním experimentální imaginace Todda Haynese jednoznačně vítězí.
Hodnocení: 60 %
Režie: James Mangold
Scénář: James Mangold, Jay Cocks
Hrají: Timothée Chalamet, Edward Norton, Elle Fanning, Monica Barbaro, Boyd Holbrook, Dan Fogler, Eriko Hacune, Scoot McNairy, Norbert Leo Butz, Will Harrison
Česká premiéra: 23. ledna 2025
Distribuce: Falcon
Související
RECENZE: Záhada strašidelného zámku se bojí i vlastního stínu. Neurazí, ale upadne v zapomnění
RECENZE: Dospívání je dnes těžké. Festival Anifilm uvedl brilantní indie výpověď o proměně ambic
recenze , Bob Dylan: Úplně neznámý (film) , Bob Dylan , filmy , Hudba , Timothée Chalamet
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Netanjahu v OSN označil obvinění z genocidy za opak pravdy. Delegáti během projevu odešli ze sálu
před 1 hodinou
Průvodce říjnovými volbami. Ministerstvo připravilo několik novinek, pomohou QR kódy
před 3 hodinami
Předpověď počasí na víkend. Babí léto přinese oteplení
včera
Dálniční známky nebudou automaticky zdražovat. Poslanci to posvětili
včera
Policie potvrdila smrt dlouho pohřešované ženy. Kriminalisté mají teorii
včera
Cimického ordinace hlásí zavřeno. Soudní rozhodnutí se mění v realitu
včera
Nové knize o Dianě hrozí zastavení prodeje. Bratr princezny se dopustil chyby
včera
Ruské drony by mohly zaútočit ve Středomoří, varovala CIA
včera
Ženy z Rovenska čekají testy DNA. Policie chce objasnit smrt malého dítěte
včera
Španěl začíná u reprezentace nešťastně. Přibývá omluvenek ze srazu
včera
Prošlá vejce ve špagetách mohou za epidemii salmonely v pražské škole
včera
OpenAI napadení webů australské vlády měsíce tajila. Přiznala se jednoduchým e-mailem
včera
Do USA dorazili nejvyšší čínští představitelé. Trump bude se Si Ťin-pchingem řešit Tchaj-wan i Írán
včera
Moskva nemůže proti Ukrajině vyhrát, vyřiďte šéfovi, že už to stačilo vzkázal Sikorski Lavrovovi
včera
Rusko bude eskalovat hybridní válku s NATO, je pod největším tlakem od začátku invaze, varují zpravodajci
včera
Poletí Putin do USA? Kreml neskrýval nadšení z pozvání, v novém prohlášení mluví jinak
včera
USA oficiálně pozvaly Putina na summit G20 v Miami
včera
Bývalý filmový producent Weinstein byl odsouzen k 15 letům vězení
včera
Trump musí pustit do Bílého domu média, kterým zakázal vstup, rozhodl soud
včera
Umělá inteligence napadla weby australské vlády
Modely umělé inteligence společnosti OpenAI neoprávněně pronikly na několik webových stránek australské vlády. Informaci oficiálně zveřejnil australský premiér Anthony Albanese na okraj Valného shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku. Jedná se o první veřejně zdokumentovaný případ, kdy systémy umělé inteligence autonomně pronikly do vládních sítí. Incident vyvolal vlnu obav ohledně kontroly nad vývojem pokročilých AI technologií.
Zdroj: Libor Novák