Oscarovými nominacemi ověnčený životopisný snímek Bob Dylan: Úplně neznámý vstoupil do českých kin. Sleduje formativní léta tajemného hudebníka, který se chce za každou cenu vyhýbat škatulkám. O něco podobného se pokouší i samotný film.
James Mangold před 20 lety natočil portrét Johnnyho Cashe Walk the Line. Legendárního bouřliváka v černé košili vykreslil jako s alkoholem a drogami zápolící trosku. Obracel se do jeho bolavé minulosti a snažil se jej psychologizovat. Výbušný a divoce střižený snímek je jasným protipólem Mangoldova nejnovějšího filmu. V něm režisér Indiana Jonese či Logana zachycuje Dylanovu nevypočitatelnost a zbavuje jej jakékoli psychologizace. Posiluje jeho mýtus s nejasnou minulostí, svéráznou osobností a plnou oddaností hudbě. A to do takové míry, že pro Dylana okolní svět a mezilidské vztahy existují jen velmi zřídka.
Snímek je adaptací publikace Dylan Goes Electric!, sledující sebevědomě naivní příjezd neznámého Dylana do New Yorku, aby potkal svůj nemocný idol – Woodyho Guthrieho. Jeden z nejpopulárnějších folkových zpěváků s jeho oddaným přítelem, také písničkářem, Petem Seegerem ihned rozeznal Dylanův talent. Ten se velmi záhy stane miláčkem folkových fanoušků. Postupně se dostane i k vlastní tvorbě, začne vnímat hudbu jako nástroj k vyjádření politických názorů. Statut folkové modly jej ale omrzí. Jestli něco Dylan a zčásti i film dobře zachycují, tak to, jakým stylem je redukování písní na žánrové konvence nesmyslné.
Právě se přehrává: Bob Dylan: Úplně neznámý - trailer
Bob Dylan: Úplně neznámý - trailer Video: YouTube
Film však není o Dylanově hledání sebe sama skrze hudbu. Neproblematizuje ani to, co Dylana na folku omrzelo. Jsou to skutečně determinovaná očekávání fanoušků? Nebo snaha vymanit se za každou cenu? Do jaké míry rozhodnutí řídí Bob Dylan a do jaké míry Robert Allen Zimmerman (jeho rodné jméno)? Tvůrci odpovědi nechávají na publiku a vlastně ani takové otázky nekladou. Do popředí staví samotnou hudbu. Svým laděním má tak životopisný portrét mnohem blíže k hudebním filmům. Vidíme Dylanův neúnavný tvůrčí proces, kdy s kytarou vstává i usíná, vystupování v menších barech, spontánní duety či beznadějně vyprodané koncerty. Folk a muzika Dylana udávají tempo vyprávění.
Segmenty jsou vtahující a dokážou strhnout. Postavy, obzvlášť protagonista, k sobě promlouvají především skrze muziku. A také dlouhé, mlčenlivé pohledy. Využití nediegetických i diegetických písní k zachycení niterných pocitů je někdy až moc doslovné a ve výsledku spíš úsměvné, než cokoli jiného. Jakkoli je celkový koncept sympatický, stavět celé vyprávění na písňových pasážích se stopáží sahající k dvoum a půl hodinám je problematické. A to i kvůli tomu, že film kromě prosté potěchy ze zpěvu a tónin postrádá vrstvy. Jakési ukotvení v realitě mají ztělesňovat dvě romantické linie a Dylanovo dilema, které dívce dát přednost.
Jedna úspěšná hudebnice, druhá mu poskytla bydlení a udělala by pro něj první poslední. Jedna miluje Boba, druhá by chtěla poznat Roberta. Dylan se však v obou případech nechce otevřít, opakujíc stále ty stejné a vyfabulované fráze o kočovnické minulosti. Právě milostné linie Dylana vyobrazují jako sobce a alespoň trochu nastiňují, že jeho enigmatičnost a nulový zájem o potřeby druhých nemusí být vždy jen cool. Je škoda, že jakkoli je Dylanova odpsychologizace záměrná, jednorozměrnost ostatních postav, a především zmíněných žen, už v celkovém kontextu značně drhne. Stejně jako většina biopiců, i tento pochopitelně dává velký prostor hereckým a pěveckým výkonům.
Timothée Chalamet s přesvědčivou zasmušilostí a postupně i se slunečními brýlemi zachycuje Dylanův esprit. Plynule dokáže ztvárnit proměnu z melancholického chlapce ve znuděného a vždy napůl sjetého a napůl střízlivého nevrlce. Zároveň se však nikdy nevymaní z mantinelů (pouze) odkoukané nápodoby. Skutečnou hvězdou je Edward Norton, ztvárňující Peta Seegera. Dobrosrdečný i pokrytecký Dylanův mentor je jedinou komplexnější postavou. S dikcí a laskavostí rodinného strýčka chce měnit svět a politiku, na stranu druhou ale v samotné hudbě progresivní tendence odmítá. Ukazuje, že i mentorská persona může být dvousečného rázu.
Bob Dylan: Úplně neznámý nám v zásadě neříká nic, co bychom o Dylanovi již nevěděli. Nejlépe funguje jako filmový ekvivalent komorních koncertů, kde bychom hledáním hlubšího smyslu či interpretační bohatosti akorát rušili příjem jedněch z nejgeniálnějších skladeb vůbec. Nejvíce symptomatické je tak dílo ve vztahu k režisérovi. Mangold se opět ukázal jakožto precizní řemeslník prestižního mainstreamu, který je pod nablýskanou skořápkou zcela vyprázdněný. Celý film je navíc až toporně cudný. Jakkoli všichni vidíme, že kolem postav probíhá nekonečná párty plná substancí a sexu, vše je vykresleno jak z hudební pohádky, kde si milenci dávají akorát pusu na dobrou noc.
Určitá živelnost by jinak sterilní podívané prospěla. Tvůrci se taktéž dopouští již několikrát viděných klišé, především v podobě dlouhých pohledů postav, když vidí Dylana poprvé vystupovat. Těchto umělých momentů je zde opravdu hodně. Závěrečná pointa, že umění tu má být proto, aby plodilo diskusi, vzpíralo se konformismu a některé třeba i popudilo, se vůbec nepropisuje do výsledného filmu, ačkoli melancholická tonalita a zmíněné hudební segmenty jsou stále dostatečným motorem. Pokud byste však měli volit mezi touto novinkou, nebo Beze mě: Šest tváří Boba Dylana z roku 2007 – vyprávěním experimentální imaginace Todda Haynese jednoznačně vítězí.
Hodnocení: 60 %
Režie: James Mangold
Scénář: James Mangold, Jay Cocks
Hrají: Timothée Chalamet, Edward Norton, Elle Fanning, Monica Barbaro, Boyd Holbrook, Dan Fogler, Eriko Hacune, Scoot McNairy, Norbert Leo Butz, Will Harrison
Česká premiéra: 23. ledna 2025
Distribuce: Falcon
Související
RECENZE: Záhada strašidelného zámku se bojí i vlastního stínu. Neurazí, ale upadne v zapomnění
RECENZE: Dospívání je dnes těžké. Festival Anifilm uvedl brilantní indie výpověď o proměně ambic
recenze , Bob Dylan: Úplně neznámý (film) , Bob Dylan , filmy , Hudba , Timothée Chalamet
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Papež Lev se Trumpem rozhodit nenechal. Na jeho poslední kritiku zareagoval chladně
před 2 hodinami
Zrušení veta na půjčku Ukrajině nebude zadarmo? Magyar poprvé jednal s představiteli EU
před 2 hodinami
Pohonné hmoty budou levnější. Vláda na zítřek snížila strop
před 3 hodinami
Paradox války v Íránu: Krize přinesla astronomické zisky pro největší ropné společnosti na světě
před 4 hodinami
Americká zahraniční politika se stává noční můrou. Světoví lídři mění strategii, opouští od podlézání Trumpovi
před 5 hodinami
Generální tajemník NATO Mark Rutte přijede na oficiální návštěvu České republiky
před 6 hodinami
EU se připravuje na novou éru bez Orbána. Zcela se ho ale prozatím nezbaví
před 7 hodinami
Trump Orbána po prohraných volbách už nepovažuje za přítele
před 7 hodinami
Trump přitvrdil v kritice proti papeži i NATO
před 8 hodinami
Telička: Macinka je pubertální hulvát, ze Zůny a SPD udělal pitomce
před 9 hodinami
Macinka zveřejnil „zakázaný“ rozhovor s Pavlem. Že jej nevydalo ministerstvo prý není cenzura
před 10 hodinami
Počasí bude o víkendu nevyzpytatelné. Vyplatí se mít po ruce deštník
včera
StarDance hlásí návrat tanečnice, která doprovázela Zárubu
včera
Hokejová trenérka MacLeodová přerušila kariéru. Bude se věnovat léčbě rakoviny prsu
včera
Speed Marathon je tady. Policie odhalila, kde bude zítra měřit
Aktualizováno včera
Havlíček už nebude ministrem průmyslu. Chystá se zajímavá změna
včera
Karel III. bude na návštěvě USA pod tlakem. Epsteinovy oběti chtějí konfrontaci
včera
Poplatky skončí, potvrdil Klempíř a představil plán. Opozice avizuje tvrdý boj
včera
Výhled počasí na měsíc. Nejtepleji má být kolem květnových svátků
včera
Magyar prozradil, zda chce mluvit s Putinem či Trumpem
Příští maďarský premiér Péter Magyar už od nedělního volebního triumfu mluvil s deseti evropskými lídry. Zdůraznil, že sám od sebe rozhodně nebude volat ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, který je považován za blízkého spojence končícího premiéra Viktora Orbána. Magyar ale zmínil, že by zvedl telefon, pokud by mu Putin zavolal.
Zdroj: Lucie Podzimková