ROZHOVOR | Kvůli aktuální situaci, kdy je času víc, je zítřek v ještě větším nedohlednu, říká Mirai Navrátil

Pojďme se, prosím, a právě dnes na chvíli vrátit „do těch snadných dnů, kdy jsme na svět se smáli a dospět si přáli“. Tady do Frýdku – Místku. Vaší srdcovkou bude asi zdejší Gymnázium Petra Bezruče?

Je to tak. Prožil jsem tam svoje teenage roky, začátky s muzikou a do dneška jsem s GPB v kontaktu třeba skrz organizaci jeho plesu. Bylo to fajn období.

Když půjdeme retrospektivně přece jen krapet dál – vy jste chodil na základní školu střídavě tady v Čechách a Japonsku. Jako malý jste to asi tak nevnímal či nerozebíral. Ale teď zpětně: je velký rozdíl v našem a jejich systému vzdělávání?

Spíše než že bych si to pamatoval, to vím zprostředkovaně od mého táty, který tam byl s celou rodinou asi 2 roky zpátky. Byli tam celý školní rok a zapojovali i do dalších sportovních aktivit, které ale v Japonsku jsou dost navázané na školu samotnou. Většina věcí se u dětí prostě děje pod záštitou základky, na kterou ty děti chodí. Já tam chodil v dětství jen v podstatě jeden měsíc v roce, abych neseděl doma a nečekal na bratrance, co do té školy chodili. 

Ve Frýdku – Místku se cítíte jako patriot, což dokazuje váš velký podíl, pořádání FM City Fest a na vaší alma mater jste pomohli obnovit tradici maturitních plesů. „Všude je dobře, ale tady je nejlíp.“ Je, že?

V mnoha ohledech jo. Pro mě prim hrajou staří známí kámoši, rodina a Beskydy. 

Navíc žijete na místě, odkud jsou právě Beskydy skoro na dosah. Který z těch kopců je ten váš? Travný, Ropice, Ropička, Slavíč, Malchor… Na který z toho balkónu, kde vznikala píseň Hometown, vidíte nejlíp?

Teď aktuálně se snažím chodit na hory poměrně dost, protože je to pro mě jedna z mála sportovních aktivit, které můžu dělat v souladu s karanténním režimem, ale i tak popravdě z balkonu poznám neomylně pouze Lysou. Na tu jsem koukal i při psaní Hometownu. 

Když ještě zůstaneme u skladby Hometown. V klipu k této písni vystupuji obyčejní lidé, kteří v podhůří Beskyd „zapustili své kořeny“ a jsou jeho nedílnou součástí. Sám jste řekl, že tady to „není jen o vracení se na nějaké místo, ale možná ještě více o vracení se za lidmi a kamarády, kteří jsou gró toho hometownu“… Domov domovem zůstane právě kvůli těm lidem.

Je to tak. Co si budem. Máme tu hory, ale taky spoustu paneláků, a tak Frýdek-Místek pro lidi z cizích měst nemusí být architektonický skvost. Ten song je trochu i o té zaslepené lásce k místu, ve kterém vyrůstáte. Kritický pohled a objektivitu vlastně trošku ztratíte, ale ničemu to nevadí. 

„Vždyť teď je tady a zítra je v dálce, včera už tu bylo, tak mi dovol smát se.“ Jak často míváte tento pocit? Stále, když vždycky začíná turné a vy máte spoustu pracovních povinností, cestujete…

Tak kvůli aktuální situaci, kdy je toho času víc, je zítřek v ještě větším nedohlednu. Klidně bych se vrátil do toho normálního tempa. Mám to rád a koncertní tour mi dost chybí. Dali jsme si s tou aktuální šňůrou hodně práce a ve chvíli kdy jsme měli všechno ready a odehráli 2 první koncerty, nastalo, co nastalo.  

Asi se často zpátky neohlížíte. A když přece jen, kam nejčastěji, do jaké doby, okamžiku? Jestli tedy můžete prozradit. (Slezské divadlo v Opavě má v reportáru hru Naše městečko, která je o štěstí, za kterým se vydáváme kamkoliv, a ono je přitom – bez ohledu na to, kde se nacházíme – v každém dni našeho života, jen je ho potřeba zahlédnout. A může to být třeba jeden obyčejný den, který jsme prožili, když nám bylo deset…) Máte v životě takový okamžik, místo, kam byste se chtěl aspoň na chvilku vrátit?

Možná bych chtěl znovu prožít tu euforii, když jsem dodělal vysokou v Brně. A možná bych chtěl znovu zažít dvouměsíční výlet po Evropě jen s batohem, pětikilem v kapse a kytarou. Jezdili jsem jen stopem, poznali jsme spoustu skvělých lidí a míst. Projeli jsme cca 10 zemí Evropy, což je aktuálně nemyslitelný projekt.

A můžete i prozradit vaši Achillovu patu, jestli tedy nějakou máte. Vždyť nakonec chyby jsou to, co z lidí dělá lidi, že?

Těch mám spoustu... Opravdu bez nadsázky. Nevím, kde začít, ani skončit.                                                                                 

Proč lidé v životě tak často opakují stále ty stejné chyby? (i když si planeta Země běží svůj maraton…) Navíc historie by mohla vykládat. Máte vystudovaná práva a i z toho hlediska k tomu máte jistě blízko.

Protože máme krátkou paměť a rádi zapomínáme nebo taky proto, že kolikrát emoce vítězí nad racionalitou. 

Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj - spousta úspěšných hudebníků odtud pochází - David Stypka, Ewa Farna, Tomáš Klus, Kryštof, Jaromír Nohavica… Vy jste zde zažil svá poprvé a zažijete svá naposled… Já si myslím, že potenciál tento kraj má. Jde to dle vás posunout ještě dál? Ať je pro čím dál více lidí jejich „homeregion“ a ne, že z něj budou odcházet, jak se bohužel děje.

Myslím si, že se to zlepšuje a snad to do budoucna půjde ještě víc nahoru. I kraj má tuhle problematiku jako jednu z priorit. Je tu spousta šikovných lidí a rozjíždí se tu i velmi sympatické projekty, podniky, startupy. 

Mohu závěrem vaše nej… a proč?Nejoblíbenější literární postava, historická osobnost:Totoro

Nejoblíbenější literární autor:Můj táta

Nejlepší rada, kterou jste dostal:Nespěchat a uvědomit si, že všechno je, tak jak má být

Nejinspirativnější osoba:Aktuálně Wim Hof

Nejlepší píseň století:Neexistuje.

Nejoblíbenější dětská říkanka (ve stylu Kolo, kolo mlýnský… Ententýky dva špalíky…) Nemám.

Nejoblíbenější hra v dětství:Game boy color – Pokemon yellow

Nejbizarnější poznámka v žákovské knížce či od učitele:Tohle si nepamatuju. Já měl fakt každý týden 3 vč. ředitelské důtky...

Nejlepší pohádka:Můj soused Totoro

Nejzajímavější místo, na které jste narazil během cestování s kapelou:Peking, ale stačilo. A teď bych tam určitě nejel.

Oblíbená zastávka na D1:Formanka za mekáčem ve Valmezu ve směru na Brno.

Nejoblíbenější místo ve vašem bytě:Balkón a výhled na Beskydy

Oblíbené jídlo české i japonské kuchyně (čím vám maminka udělá 100% radost):Karé, gyudon a z českých husa s červeným zelím a knedlíkem 

Nejoblíbenější „zvíře, rostlina, věc“:Kočka, ale jsem na ni alergicky. Tráva, ale jsem na ni alergicky.

A úplně nakonec - nejranější zážitek:Konverzace s babičkou, kdy jsem na ni mluvil japonsky a ona česky.

Děkuji krásně za rozhovor. Děkuji za upřímnost a shovívavost k mým otázkám.