ROZHOVOR | Brněnský pedagog nastínil, jak se daří literatuře v dnešní době

Jste historik, přesto jste se pustil do literárních vod a v Brně již několik let pořádáte autorská čtení. Co Vás k tomu přimělo?

Povoláním jsem učitel. Této práci se věnuji již třináctým rokem. Je pravda, že hlavním předmětem, který vyučuji, je historie. Autorské čtení jsme začali pořádat s bývalou kolegyní a zároveň spisovatelkou Evou Talpovou pro naše studenty (v  době mého působení na Střední škole pro knihkupce a nakladatelské pracovníky). Několik let probíhaly v Literární čajovně na Skleněné louce, později jsme ještě několik čtení zorganizovali v kavárně Útulno. Motivací bylo dát studentům šanci prezentovat vlastní literární tvorbu. Eva Talpová vedla pro studenty seminář tvůrčího psaní. Moc rád na tyto akce vzpomínám. Již několik let však oba učíme na jiných školách a společná autorská čtení nepořádáme. Je však možné, že na podzim zorganizujeme společné čtení našich textů.

Vaše tvorba se skládá především z básní a povídek. Kde čerpáte nejčastěji inspiraci, popřípadě máte svoji osobní múzu?

V době středoškolských studií jsem psal výhradně poezii. Na vysoké škole se k tomu přidal román, který se během let příliš neposouval a zůstává stále jen ve formě fragmentů. K povídkám jsem se dostal teprve v posledních dvou letech. Co pro mne znamená psaní, si nechám pro sebe, neboť se jedná o velmi osobní záležitost. Významnou inspirací jsou díla jiných autorů a to nejen literátů. Někdy mám po návštěvě divadelního představení, koncertu nebo výstavy výtvarného umění v sobě obrovský přetlak nápadů a myšlenek, z nichž vznikají podněty ke konkrétnímu textu. Ale musím říci, že nejvíc textů se rodí z poslechu hudby. Je to takový katalyzátor psaní. Hudba ve mně dovede otevřít ta správná vrátka. Musím však upřímně zhodnotit mou tvorbu jako okrajovou. S označením spisovatel to nemá zatím mnoho společného.

Na čem v současné době pracujete?

„Horečnatě" jsem se snažil, mezi spoustou pracovních povinností, dokončit texty pro autorské čtení. Radost mám z toho, že se po dlouhých letech vracím k psaní poezie. A především – psaní mě teď opravdu baví!

Plánujete svou dosavadní tvorbu vydat knižně?

Samozřejmě bych rád své texty vydal knižně, ale určitě ne způsobem „za každou cenu". Pro mne výsledná podoba a podmínky vydání knihy musí splňovat určitá kritéria. V opačném případě raději knihu vůbec nevydám. A opět musím kriticky dodat, že jsem toho doposud mnoho nenapsal. Takže nejprve musí být co vydat!!!

Na kolik při tvorbě svých textů vycházíte ze znalostí historie?

Odbornou stránku se snažím oddělit od tvůrčí. Psát historické romány mne nikdy nelákalo. Ale právě díky mému aktuálnímu autorskému čtení vznikla povídka „Odkaz královny Nítokris" volně inspirovaná tvorbou J. L. Borgese. A z ní mám radost a dobrý pocit.

Psali jsme: REPORTÁŽ: Brněnský historik Eduard Roreček nechal nahlédnout do své literární tvorby  

Literatura je většinou odrazem své doby. Myslíte, že je tomu tak i dnes?

To platí dnes stejně tak, jako v minulosti. I proto zdůrazňuji studentům, že pro pochopení umění, literatury, myšlení či religiozity určité doby, je dobré mít alespoň základní znalosti z historie. K reflexi dnešní doby v literatuře se nechci příliš vyjadřovat. To bych musel začít u problému vymezení samotného pojmu literatura. A do toho se opravdu nechci pouštět. Zkrátka mi úplně nesedí psaní vycházející vstříc společenské poptávce. Cíle a poslání literatury chápu více ve vztahu k obecně lidským a estetickým hodnotám.

Jaký je Váš pohled na přístup mladých lidí k literatuře?

To je otázka především na vyučující českého jazyka a literatury. Nechci formulovat jasné soudy. Má zkušenost je taková, že méně znají a čtou autory a díla toho, co lze označit literárním kánonem. Ale do značné míry to chápu. Starší autoři nejsou atraktivní a nabídka současných knižních titulů široká. Problém podle mě tkví především v samotném čtení (rozumění textu) a schopnosti interpretovat. O to větší radost mám, když slyším, že někomu z mladší generace se líbí např. Trakl, Pessoa, Dostojevskij, Milan Kundera, Halas nebo Skácel.

V současné době jsou velmi populární elektronické knihy. Co na tento novodobý trend říkáte?

O fenoménu elektronických knih toho bylo napsáno dost. Já patřím k těm konzervativním dávajícím jednoznačně přednost tradiční tištěné knize. Nová média mohou být vhodným způsobem pro vydávání například slovníků či encyklopedií, experimentálních a interaktivních textů. Jen se obávám toho, že „efektností"se často může maskovat nižší literární kvalita.

Má literatura v podobě papírových knih budoucnost i v dnešní interaktivní době plné počítačů, tabletů a internetu?

Jak uvedl nedávno zesnulý Umberto Eco, kniha představuje vynález, který je svým způsobem dokonalý. Nemá smysl „vylepšovat" ji. Jsem přesvědčen, že i v budoucnu zůstane dost čtenářů, jejichž volbou zůstane vždy raději sáhnout pro svůj oblíbený román nebo sbírku poezie v tradiční podobě tištěné knihy.

Závěrem si dáme takovou malou anketu...

Jednoznačně nejtěžší otázka. Vybrat jednu odpověď je skoro neřešitelným problémem.

Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha?

Hamlet, Mistr a Markétka

Nejoblíbenější spisovatel?

Shakespeare

A Vaše nejmilejší postava?

Winston Smith (G. Orwell: 1984, pozn. red.)