RECENZE – Nový detektivní román Séance infernale čtenáře přenese do temných zákoutí Edinburgu, kde se prolíná pátrání po prvním hraném filmu v dějinách s hledáním masového vraha. Knižní debut Jonathana Skaritona oprašuje známá jména z počátků kinematografie, zdárně misí fakta s fikcí, čímž se stává dokonale matoucí.
Jonathan Skariton je anglicky píšící spisovatel řeckého původu. Vystudoval Edinburskou a Bangorskou univerzitu, z nichž má doktorát z kognitivní neurovědy a experimentální psychologie. Poznatky ze studií uplatňuje při své práci pro světového výrobce parfémů. Momentálně žije v anglickém Kentu. Kdo vynalezl film? Američané připisují zásluhy T. A. Edisonovi, Evropané zase bratrům Lumiérovým, co když byl ještě někdo třetí pár let před nimi? Tím někým mohl být francouzský vynálezce Augustin Sekuler, kdyby za záhadných okolností nezmizel na cestě do New Yorku. Vynalezl jako první přístroj na přehrávání “pohyblivých obrazů”, který měl v úmyslu v roce 1890 představit světu. Na tento přístroj se mu podařilo natočit první hraný film v dějinách filmu - Séance infernale. Vlastnit film takového ražení je snem každého movitého sběratele, proto je na scénu povolán obchodník s filmovými suvenýry Alex Whitman, aby ztracený kousek vypátral. O Whitmanovi v branži koluje spousta zvěstí, faktem zůstává, že nemá konkurenci. Vydává se po stopě Sekulerova ztraceného snímku, která ho zavede do míst, o nichž neměl tušení. Na cestě bude čelit nejen své minulosti, ale také svým démonům, jež mu jsou neustále v pátách. Vyprávění příběhu je rozloženo ve třech dějových liniích. První je věnována hlavnímu hrdinovi Alexovi Whitmanovi a jeho pátrání po Sekulerově filmu. Druhá se točí okolo policistky Georginy McBrideové a ta závěrečná patří sériovému vrahovi Elliotovi. Skariton záměrně střídá linie, aby jednotlivými hlasy dodal příběhu spád a měl jej pod kontrolou, což se mu v poslední třetině knihy příliš nedaří. Ze začátku je děj zřetelný, čtenář se snadno orientuje, román jej pohlcuje, jenže autor dál a dál vkládá nové a nové situace až je román místy zbytečně překombinovaný. Při vymýšlení postav se Skariton příliš nezapotil, vzal to, co funguje jinde a našrouboval to na svůj román. Z hlavního hrdiny udělal typického detektiva noirovského typu - alkohol, cigareta téměř neustále přilepená ke rtu a staré známé problémy v rodině. Whitman se nebojí překročit meze zákona, aby dosáhl svého. Svým vystupování a intelektem připomína lovce knih Lucase Corsa z románu Dumasův klub (Arturo Pérez-Reverte - pozn. Autora). Georgina McBrideová je bystrá policejní vyšetřovatelka, která se rovněž jako Whitman nebojí jít ve své práci za hranu. Neshody se šéfem a abstinenční příznaky po tabáku jsou pro ni každodenním chlebem. Nejzáhadnější postavou je Elliot, jehož jméno je autorem záměrně anonymizováno. Čtenář se s ním setkává v kratších kapitolách, které ukazují, jaké to je být v mysli vraha. Skariton se dostává až do samého jádra Elliotovy osobnosti, čímž vdechuje textu nový život. Největší mezerou románu je oslabená motivace děje, kdy se různé situace dějí zcela nepochopitelně až zcela zbytečně. Postavy v složitém momentě naleznou cestu ven nebo mají někde po kapsách předmět, jenž jim to umožní. Přitom autor pár stran dozadu o něčem takovém vůbec nepsal. Např. „Elena, obě ruce svázané, si sáhla do kapsy a objala rukojeť nože,“ nikde Skariton nezmínil, že měla nůž. Rovněž se autor příliš snaží vyvolat napětí nebo zámerně přehání „Zdáli ho pozorovala temná postava.“ . Tohle jsou jediné vady, které čtenáře ruší od nefalšovaného pohlcení četbou. Na druhou stranu nelze upřít Skaritonovi způsob, jakým si nastudoval Edinburg a jeho historii. Pohybuje se po městě jako doma, spolu s ním i jeho hrdinové. To samé platí pro zpracování různých filmových a popkulturních odkazů k dílum kinematografie 20. století. Pro postavu Augustina Sekulera se inspiroval u francouzského vynálezce Louise Aimého, který stejně jako Sekuler pořídil záznam pohyblivých obrazů a zmizel z vlaku 16. září 1890. Bonusem knihy je grafická úprava od nakladatelství Host, kdy kniha vypadá hezky vizuálně nejen navenek, ale i uvnitř. V různých pasážích jsou uplatňované hříčky jako rozmazaný či přeškrtnutý text nebo naopak rozsazený slovo po slově. Román Seánce infernale je nutno vnímat jako autorovu knižní prvotinu. Mnohé prohřešky, kterých se v knize dopouští vycházejí právě z této skutečnosti. Skariton má před sebou neotřelý námět na příběh a detailně zpracovanou mapu Edinburgu, jediné, co mu chybí, je jeho tvůrčí styl, jenž by jej odlišil od ostatních spisovatelů na trhu. Nehledě těchto pár drobností Séance infernale udrží v napětí až do samého konce, a to je přesně to, po čem čtenář touží.
Séance infernale
Autor: Jonathan Skariton
Originální název: Séance infernale
Překlad: Petr Štádler
Vydáno: 1. vydání 2018, Host
Související
RECENZE: Dcera národa reviduje národní obrození mladistvou perspektivou. Daří se to?
RECENZE: Hřebejkův Výjimečný stav staví humor na problematické nadsázce
recenze , Jonathan Skariton , Séance infernale , Host (nakladatelství)
Aktuálně se děje
před 10 minutami
Ukrajinská armáda se poprvé střetla se severokorejskými vojáky
před 52 minutami
Juncker: Pokud vyhraje Trump, Evropa musí ukázat sílu
před 1 hodinou
Tisíce mrtvých, přes 10 tisíc zraněných. Libanon zveřejnil počty mrtvých ve válce Izraele s Hizballáhem
před 1 hodinou
Donald Trump: Polarizující postava, která se chce vrátit k moci. Obdivuje autoritáře a chce porážet ostatní
před 1 hodinou
Kamala Harrisová: Ostřílená právnička a politička, zastánkyně práv žen a menšin
před 1 hodinou
Volby v USA: První obec sečetla výsledky. Trump i Harrisová mají tři hlasy
před 2 hodinami
Co bude s NATO, pokud volby vyhraje Trump? Rutte se budoucnosti nebojí
před 2 hodinami
Harrisová i Trump zakončili předvolební kampaň po boku celebrit. Hlasovalo už 81 milionů lidí
před 3 hodinami
Volby v USA startují. Harrisová může být první prezidentkou
před 4 hodinami
Výhled počasí do konce listopadu: Meteorologové řekli, zda hrozí výrazné změny
včera
Princ Harry je černá ovce, říká Trumpův syn. Zavzpomínal i na Alžbětu II.
včera
RECENZE: Dcera národa reviduje národní obrození mladistvou perspektivou. Daří se to?
včera
Úřad práce ruší desítky poboček. Zaměstnanci ale ohroženi nejsou
včera
Můžeme brát Trumpa vážně? Kontrast s Harrisovou je nebývale silný, analyzuje expert Smith volby v USA
včera
Vražda na Klatovsku je objasněna. Podezřelou je důchodkyně
včera
Ochraňují nás duše zemřelých příbuzných? Naši předci tomu věřili
včera
Netradiční policejní práce. Strážci zákona dnes začnou střílet divočáky na Liberecku
včera
Proruští socialisté označili volby za zmanipulované. Pak se ozvala Gruzie
včera
Trump nebo Harrisová? Výsledek voleb se nemusíme dozvědět několik dní
včera
Republikáni vs demokraté: Jaký je rozdíl mezi největšími politickými stranami v USA?
Republikáni a demokraté jsou dvě hlavní politické strany ve Spojených státech, které se výrazně liší v názorech na řadu zásadních témat, včetně ekonomiky, zdravotní péče, přístupu k vládě, společenských otázkách a zahraniční politiky. Rozdíly mezi nimi vycházejí z dlouhodobě formovaných ideologií, historických událostí a odlišného přístupu k vládní roli ve společnosti.
Zdroj: Libor Novák