RECENZE: Jak si poradit v době, kdy technologie ovlivňují naši důvěru? Přišla na to autorka nového bestselleru

Za vznikem knihy Komu se dá věřit? stojí deset let výzkumu, jak technologie proměňují postoje lidí k důvěře. Když Botsmanová začala v roce 2008 psát svoji prvotinu Co je moje, je i tvoje (2010) nakousla jako první myšlenku takzvané sdílené ekonomiky. Tuto myšlenku později časopis Time označil za jednu „z deseti myšlenek, které změní svět“. Fascinovalo ji, jak technologie umožňuje lidem zúročit zdroje, které by zůstaly běžně nevyužité jako auta, domovy, dovednosti nebo čas. Tehdy představa internetového trhu, na němž lidé nabízí přespání ve svém vlastním domě nebo spolujízdu v autě, působila dost úsměvně. Dnes společnosti stojící za těmito „ztřeštěnými“ nápady mají hodnotu v řádech miliard dolarů. Autorka v knize předkládá řadu teorií, z nichž čtenáři nejvíce utkví v hlavě teze, že stojíme na začátku třetí revoluce důvěry v dějinách lidstva. Pokud ohlédneme do minulosti všimneme si, že důvěra prošla dvěma důležitými fázemi. Jako první tu byla důvěra lokální, kdy se lidé sdružovali v malých komunitách, v nichž se vzájemně znali. Nahradila ji důvěra instituční, která je zprostředkována smlouvami, soudy nebo značkami. Třetí je důvěra distribuovaná související s konáním uživatelů chytrých zařízení.

Zrnko důvěry se ve své podstatě nezměnilo. Stále vyžaduje čas, snahu a investici. Nevytvoří se za jeden den či jednou akcí. Naopak vyrůstá z pomalé, stabilní konzistentnosti. Posloupnost důvěrou pak probíhá takto: nejdříve člověk věří myšlence, pak platformě, a nakonec konkrétnímu produktu či jinému člověku.

V současnosti lidé hodnotí všechno od restaurací až po řidiče, co je sveze v ranních hodinách domů. Hodnocení těchto uživatelů dotváří virtuální vizitku daného podniku či poskytovatele služeb. Čím vyšší počet hvězdiček, tím lepší zobrazení ve vyhledávači, a hlavně větší důvěryhodnost. Boj o zákazníky již neprobíhá v ulicích, ale na internetu za pomoci různých aplikací a sociálních médií jako třeba Facebook nebo Instagram. „Zdá se, že skutečně žijeme ve světě, ve kterém jsou za hlavní prostředek přesvědčování považována velká čísla, ať už se jedná o „lajky“ na Facebooku, pětihvězdičková hodnocení na Twitteru nebo počet sledujících na Instagramu.“ [str. 97]

Podle Botsmanové je největším rizikem pro dnešní společnost rozsáhlá dezinformace a potenciál jejího digitálního bujení. Díky nestálé rychlosti změn a neuvěřitelnému objemu informací se média stala chladnými, tudíž pro příjemce zcela pasivními. Proto není překvapením, že se mnozí lidé stahují do názorových bublin, které zužují dostupné informace a potvrzují jejich existující přesvědčení. Autorka pomocí různých příběhů dokazuje některé ze svých teorií, čímž otevírá široké spektrum podnětů k zamyšlení. Zvlášť zajímavé jsou kapitoly o prodeji drog na temném trhu nebo o tom, jak čínská vláda plánuje vytvořit svého ideálního občana na základě jeho hodnocení. Pokud bude jednotlivec pracovitý, spořivý a poctivý, bude mít rychlejší připojení k internetu, lepší podmínky v bance nebo ubytování na hotelu bez zálohy.

Kniha Komu se dá věřit? pojednává o důležitém tématu přístupnou formou. Zároveň se jedná o první populárně naučnou knihu u nás, která se zabývá důvěrou z hlediska socioekonomického, politického a kulturního. Čtenář v ní nalezne podstatné úvahy pro pochopení toho, čemu moderní společnost čelí a co je zapotřebí udělat pro její nápravu.

Komu se dá věřit? Aneb jak nás technologie sblížily a proč by nás mohly zase rozeštvat / Who Can You Trust?: How Technology Brought Us Together – and Why It Could Drive Us Apart (2017)

Autor: Rachel Botsman

Překlad: Jiří Petrů

Počet stran: 320 stran

Vydáno: 1. vydání 2018, Host