RECENZE: Proč Ježíš nic nenapsal nebo kdy se zrodil první román? Dějiny literatury jsou dějinami lidské inteligence

Naše putování po literatuře začíná v Mezopotámii, kde bylo písmo vynalezeno před pěti tísici lety pro zaznamenávání finančních transakcích a politických jednání. Lidé si začali říkat příběhy od doby, kdy se naučili komunikovat pomocí symbolických zvuků. To se změnilo v momentě, kdy se jeden z vyškolených písařů rozhodl přetavit tyto příběhy ve sled zapsaných znaků, čímž vznikl Epos o Gilgamešovi. Tento epos otevírá čtenáři brány města Uruk a vyzývá jej, aby obdivoval městskou civilizaci. Novoasyrský vládce Aššurbanipal pomocí eposu posiloval svou moc a udržoval byrokracii v chodu.

Obdobným způsobem na to šel Alexandr Veliký, který s Homérovou Íliadou pod polštářem vedl válečná tažení do Asie. Tento text měl na něj takový vliv, že vnímal sebe a svůj život ve světle válečníka Achillese. Během Alexandrova tažení měl Homér ústřední roli, neboť podle Íliady se všichni učili číst a psát. Homérův text byl hlavní nástroj pro šíření řečtiny a řecké abecedy. Řečtina se tak stala světovým jazykem zahrnující území od Řecka po Egypt a od Mezopotámie po Indii.

Texty jako Epos o Gilgamešovi a homérské eposy přežily díky tomu, že inspirovali mocné krále k zakládání institucí, které posilovali životnost těchto literárních děl. To nás závadí k svatým písmům, jež poutají k sobě čtenáře a vyžadují službu a poslušnost. Judejec jménem Ezdráš patřil k exulanstkým písařům ovlivněným babylonskou gramotností. Ti své texty uchovávali pomocí opisů a pospojovali je do souvislejšího vyprávění začínajícího už u stvoření světa. Po stvoření světa pokračovali příběhem o prapředcích, Adamovi a Evě, o jejich pádu a na to navázaly dalšími příběhy, čímž vytvořili největší a nejslavnější část bible. Právě díky Ezdrášovi byl ustavující text prohlášen za posvátný a stal se předmětem uctívání.

K literatuře nepochybně patří také žánr velké epiky známý pod označením román. První velký román v dějinách napsala dvorní dáma na japonském dvoře kolem roku 1000 našeho letopočtu. Autorčino jméno je neznámé, proto se autorka proslavila pod jménem své ženské hrdinky Murasaki. Příběh prince Gendžiho pojednává o omezeném životě žen na japonském dvoře. Daleko bližší nám bude první moderní autor Miguel de Cervantes a Saavedra a jeho největší smolař v dějinách don Quijote. Cervantes se dlouho dobu pokoušel uspět jako dramatik, jenže v tomto vysoce konkurenčním prostředí příliš neobstál. Proto se pustil do tehdejší rytířské romance, jíž pojal natolik odlišně, že bylo třeba vytvořit nové označení – novela. Z tohoto pojmu se vyvinul anglický termín novel, do češtiny přeložený jako román.

Samozřejmě ne všechny kultury byly k písmu tak důvěřivé. Indičtí kněží odmítali zapisovat posvátné příběhy, protože se báli, že nad nimi ztratí moc. Podobné obavy sdíleli i západoafričtí bardi žijící o dva tisíce let později na jiné straně světa. Egyptští písaři písmo přijali, ale snažili se jej uchovat v tajnosti v naději, že si podrží sílu literatury pro sebe. Charismatický filozof Sókratés odmítal psát, protože se bouřil proti myšlence ustanovujících textů.

Literární kritik a profesor Martin Puchner ke své knize přistupuje velmi komplexně, nevymezuje se pouze na oblast Evropy a Severní Ameriky, naopak čtenáře přesouvá do Afriky, Japonska, Karibiku či Blízkého východu. V Turecku se seznamuje se spisovatelem Orhanem Panukem, v karibském ministátě Svatá Lucie s laureátem nobelovy ceny Derekem Walcottem nebo se vydává po Italské cestě vyšlapané Goethem. Puchner podává ucelenou představu o původu slova a literatury velmi čtivým způsobem.

Může se však místy zdát, že jeho vyprávění klouže po povrchu a působí poněkud naivně – zvlášť v kapitole o Karibiku, kde celou problematiku minimalizuje na zvyky místních obyvatel a historii. Nebylo by na škodu, kdyby doplnil kapitolu zabývající se exilovou literaturu rovněž o situaci v Československu a nevymezil se pouze na Sovětský svaz. Zároveň by mohl více rozvinout otázku četby v době nových médií.

Svět ve slovech je zajímavá kniha připomínající dávno zapomenuté věci, s nimž alespoň jednou čtenář mohl přijít do kontaktu. Velmi poutavé jsou pasáže, v nichž se autor věnuje záležitostem z literární historie konkrétních spisovatelů – Goethe, Cervantes, Achmatovová a další. Nejspíš opravdu budoucnost literatury závisí na vzdělání, nikoliv na technologiích.

Svět ve slovech / The Written World (2017)

Autor: Martin Puchner

Překlad: Petra Johana Poncarová

Počet stran: 432 stran

Vydáno: 1. vydání 2018, Host