Profil: Škvorecký psal bestsellery, ale také zachraňoval díla zakázaných autorů

Škvorecký patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům druhé poloviny 20. století. Používal desítky pseudonymů jako například Mnata, Errol, Josef Pepýt, Josef Vala, Vladimíra (občas Vlastimila), Burke, Mary Novak, J. Š. a Josef Benda.Do literatury vstoupil poezií s prvky civilismu a povídkami. Ohlas však vzbudili až Zbabělci (1958), první část pentalogie s autorovým alter-egem Dannym Smiřickým coby hlavní postavou. Toto dílo je nejvýraznější Škvoreckého literární počin, který podává ucelené svědectví o české společnosti od 2. světové války po autorovy zkušenosti z exilu. Úspěch měly i další části - Tankový prapor (Toronto 1971), který byl po roce 1989 zfilmovaný, Prima sezóna (Toronto 1975), Mirákl (Toronto 1972) a Příběh inženýra lidských duší (Toronto 1977).Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě 27. ledna 1924. Po absolvování náchodského reálného gymnázia v roce 1943 musel pracovat ve válečném průmyslu v Náchodě a v Novém Městě nad Metují jako nekvalifikovaný dělník. Ve volném čase hrál v místní jazzové kapele.Po válce začal studovat na pražské lékařské fakultě, přestoupil ale na studium angličtiny a filozofie na UK s perspektivou středoškolského profesora. Po studiu krátce působil jako učitel.V roce 1951 získal Škvorecký doktorát filozofie. Po promoci nastoupil dvouletou vojenskou službu u tankového praporu v Mladé. Po vojně pracoval jako nakladatelský redaktor v Odeonu, dále jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, který spoluzakládal. V roce 1963 se stal volným spisovatelem.Škvorecký se oženil se Zdenou Salivarovou, dcerou pražského knihkupce a nakladatele, pozdější spisovatelkou a nakladatelkou.Na počátku roku 1969 byl Škvorecký předsedou redakční rady časopisu Plamen. Na přednáškovém turné po USA zjistil, že práce na vydání jeho románu Tankový prapor jsou zastaveny, domů už se nevrátil. Emigroval do Kanady, kde na univerzitě v Torontu pracoval jako profesor v oboru literatury, divadla a filmu.Mezi další významná díla Škvoreckého patří Legenda Emöke (1963), novela Bassaxofon (1967) nebo detektivní povídky Smutek poručíka Borůvky (1966), Hříchy pro pátera Knoxe (1973), Konec poručíka Borůvky (Toronto 1975), Návrat poručíka Borůvky (Toronto 1981). Dále to byl Konec nylonového věku (1967) nebo soubor povídek Hořkej svět (1946 - 67) a povídky s židovskou tématikou Sedmiramenný svícen (1964). V roce 1984 napsal Škvorecký životopisný román o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso. V Mnichově v roce 1979 vyšla Škvoreckého poezie Nezoufej!Publicistika Škvoreckého zahrnuje stovky literárních recenzí, statí a studií v zahraničních periodikách, několik set pořadů pro Hlas Ameriky. Bohatá je i jeho práce překladatelská. V první polovině 60. let měl Josef Škvorecký autorský podíl na filmech, především detektivkách jako například Zločin v dívčí škole, Zločin v šantánu nebo Farářův konec.