Mladá fronta ve sporu s Mafrou pohořela. Co řekl Ústavní soud?

Mladá fronta v žalobě z roku 2005 konkrétně poukazovala na své dříve zapsané ochranné známky a domáhala se ochrany před zásahem do práva k obchodní firmě a ochrany před nekalosoutěžním jednáním. Dále požadovala, aby justice uložila Mafře povinnost zdržet se užívání jména Mladá fronta k označení svého deníku.

Městský soud v Praze žalobu v roce 2009 zamítl, Nejvyšší soud pak loni v únoru odmítl dovolání Mladé fronty. Justice vycházela například z toho, že Mladá fronta podala žalobu až v roce 2005, přičemž v předchozích 12 letech neučinila žádná jiná opatření.

V ústavní stížnosti firma znovu poukazovala na zaměnitelnost obchodních značek a ochranných známek. ÚS ale stížnost označil za zjevně neopodstatněnou. 

Akciová společnost Mladá fronta je nástupnickou organizací subjektů, které od roku 1945 vydávaly deník s názvem Mladá fronta. Po změně režimu v roce 1989 se však list transformoval a získal nového vydavatele. S dnešní MfD tedy akciová společnost Mladá fronta nemá nic společného.

Mladá fronta, a.s. vydává ekonomický deník Mladá fronta E15, týdeník Euro a řadu dalších společenských, odborných, dětských či zdravotnických časopisů. Působí také na internetu a na knižním trhu.

Mafra patří k největším mediálním skupinám v Česku. Kromě Mladé fronty Dnes vydává také deníky Lidové noviny a Metro, provozuje rozhlasové stanice Expresradio a Classic FM, hudební televizi Óčko a řadu internetových projektů.

Letos Mafru koupila od německé Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft společnost Agrofert miliardáře Andreje Babiše. Tenté nákup vyvolal v Česku rozporuplné reakce, píše iDnes.cz.

Karel Hvížďala k tomu řekl: "Je to nešťastné, zvláště na našem malém trhu. Dochází k prolomení bariéry mezi médii, byznysem a politikou. Kdyby Andrej Babiš hned po koupi vyhlásil etický kodex, který totálně oddělí redakce od majitele, pak to můžeme respektovat. Stejně to udělal pan Bakala. Nic takového se ale nestalo. Kdyby se neudržel na uzdě a vydavatelství využíval i obsahově pro svou stranu, pak může ty noviny totálně zlikvidovat. Lidé všude v Evropě jsou na stranickou závislost či blízkost velice alergičtí. V okamžiku, kdy takto bude uzurpovaný hlavní deník, tak o to víc se zvýší snahy zpolitizovaných rad vyvíjet tlaky na veřejnoprávní média. Ty za této situace budou muset tvrdě hájit svou nezávislost."

Je to zpráva daleko přesahující hranice mediálního byznysu, napsal Petr Honzejk ve svém komentáři na iHNED.cz. "Neznamená to, že by Babiš měl mít v úmyslu prosazovat skrze silná média svou politickou formaci (i když na jeho bezplatném deníku 5plus2 je zřetelně vidět, kdo je majitelem). Nakonec by to mohlo být i kontraproduktivní. Kapitálem médií je důvěra veřejnosti a zakolísání se může rychle projevit v ekonomických výsledcích," říká.

"Bylo by proto předčasné říkat, že se rodí český Berlusconi, ale bude na místě obsah Babišových médií kriticky sledovat (stejně jako je na místě sledovat obsah Hospodářských novin, serveru IHNED a týdeníku Respekt vlastněných Zdeňkem Bakalou)."