Baletní nádhera v Brně: Labutí jezero je velký umělecký počin Janáčkova divadla

Naštěstí je inscenace provedena klasicky. Pravda, byly ve světě pokusy celý obsah inovovat. Od režijního tandemu SKUTR v Klicperově divadle, kde vlastně o balet ani nejde, přes problematickou kostýmní modernizaci v Jihočeském divadle, kde Siegfried tančí v současném obleku, až po šílenosti ze světa, kde se objevily labutě na ponorkové základně a tančí se v maskáčích, až po sci–fi labutě, kde jsou součástí moderních lesklých kostýmů vycpané labutě na hlavách tanečnic.

Na brněnskou premiéru jsem šel s velkými obavami. Plakát k inscenaci napovídal, že půjde, bohužel, o další experiment. Ale nějak mi k tomu neseděl seznam tvůrců. Režisér Robert Strajner, světoznámý baletní mistr, choreograf původního Labutího jezera s premiérou v Brně v roce 1999. A pak britský scénograf Peter Horne, který pro Brno vytvořil výborné dekorace k baletu Louskáček. Že by se on pustil do odvážných experimentů..?

A kostýmní výtvarník Roman Šolc, v současné době jeden z nejvyhledávanějších kostýmních divadelních výtvarníků. Skvěle využívá svou osobní znalost problematiky tanečních kostýmů. V letech 2001 – 2004 byl členem baletu Národního divadla v Praze. Jako tanečník byl oceněn II. cenou na Soutěžní přehlídce tanečních umělců ČR a SR Brno 97.

Naštěstí ten plakát nevypovídal o ničem, respektive svádí budoucího návštěvníka. „Plakát sice zobrazuje ženu v černých minišatech, růžových punčochách a botách na vysokém podpatku. Tak ale nové kostýmy vypadat nebudou. Ten plakát je focený provokativně, moderně. Kostýmy ale budou klasické,“  vyjadřuje se umělecký šéf baletu, Mário Radačovský. No dobře. De gustibus non est disputandum.

Rozezněla se nádherná hudba pod taktovkou mladého violoncellisty a dirigenta Roberta Kružíka. Zdá se, že se rodí nová osobnost tohoto oboru. Orchestr zněl jasně, citlivě, zvlášť v pasážích pianissimo, ve kterých se Čajkovskij rád vyžíval. Krásně a jistě zněly i přechody crescenda až do fortissima.

Když divák konečně uviděl celu scénu v plném osvětlení, tak si blaženě vydechl. Kukátkové jeviště, jako vystřižené z barokního divadla, ale na prknech Janáčkova divadla v obrovském rozměru, jaký se v současnosti vůbec nevidí. A kostýmy, opravdu baletní, vzdušné, kde v pohybu samy vytvářejí a zdůrazňuji kreace umělců. Co si přát více?

Kdysi jsem byl dramaturgem hudebního divadla na Nové scéně v Bratislavě. Šéfem baletu tam byl Jozef Sabovčík - otec krasobruslaře, který pro Československo získal dva tituly Mistra Evropy a byl bronzový na olympiádě v Sarajevu. Jeho choreografii vždy dělal táta, choreograf. Často jsem byl „na sále“ a viděl ten šílený dril tanečníků. Kdo u toho nikdy nebyl, nemůže úplně ocenit výkony těch lidí. U sboru není až tak samozřejmé, aby nožky dvaceti čtyř labutí kmitaly úplně synchronizovaně a neztratily ve tvářích krásný optimistický výraz. To totiž není spartakiáda. Baletky jako jedinci i jako celek tvoří velmi jemný souzvuk s hudbou. Čím víc toho o nácviku uměleckého pohybu vím, tím víc se před tím skláním.

A sólisté? Ty výskoky v prostoru, jako by se najedenou ve vzduchu zastavili. A ty otočky na baletních špičkách? Proboha, kde se bere v té dynamice stabilita a ještě k tomu dokonalý herecký výraz! Uchvacuje Čajkovského hudba, uchvacuje baletní kreace. Navíc Robert Stajner ve své režii trochu odlišil mizanscénu od původní koncepce, neboť se inspiroval scénografem Hornem a pracoval se třemi scénickými vrstvami, kde nakonec až někde u horizontu labuť - Odetta umírá… Přiznávám, že jsem viděl v některých inscenacích to „umírání“ více ve středu scény, a možná to působilo emocionálněji.

Na obnovené premiéře se v roli Odetty/Odilie představila Martina Arduino, první sólistka milánské La Scaly, a v roli prince Siegfrieda Maxim Čaščegorov, bývalý první sólista Bavorského státního baletu a hostující umělec Baletu NdB. V reprízách pak roli prince Siegfrieda zatančí například první sólista Royal Ballet v Londýně Vadim Muntagirov a Odettu/Odilii první sólistka Baletu NdB Eriko Wakizono.

Ještě připomeňme zajímavé obsazení v dalších reprízách na jaře: v rámci už tradičního projektu Balet Gala vystoupí v představení 11. dubna hvězdy slavných ruských divadel Oksana Skorik, první sólistka Mariinského divadla v Sankt Petěrburgu, a Denis Rodkin, první sólista Velkého divadla v Moskvě.

Labutí jezero je velký umělecký počin Janáčkova divadla v Brně, na který divák jen tak nezapomene. Jsem rád, že jsem u toho baletního svátku byl a doporučuji všem návštěvníkům stejný umělecký zážitek.