Ilona Németh prostřednictvím galerie Artwall shrnuje dlouhodobou krizi solidarity

Ilona Németh, jejíž tvorba zahrnuje rozsáhlou škálu médií od sochy a instalace až po video, aktuálně vystavuje svůj projekt „Když...". Vychází přitom z výroku německého duchovního Martina Niemöllera, který parafrázuje. Jde o reakci na události v nacistickém Německu před druhou světovou válkou, kterou je výpověď o ničivých důsledcích lhostejnosti. Ty se totiž nakonec obrací proti těm, kteří nečinně přihlíželi bezpráví. Németh tuto výzvu v podstatě aktualizuje v rámci českého prostředí a pojmenovává současnou atmosféru společenské rezignace.

„V devadesátých letech jsme o Střední Evropě tvrdili, že je otevřená a kulturně a národnostně rozmanitá. Teď v době krize se uzavíráme do sebe a snažíme se být tak sobeckými, jak jen můžeme. V zemích Visegrádské čtyřky sílí populistická a autokratická politika. Politici tvrdí, že chrání „evropské hodnoty", ale o jakých hodnotách tu vlastně mluvíme? O křesťanských hodnotách? O solidaritě?," vysvětluje umělkyně svůj záměr.

Prostor vyplňuje žluté pole s černě psanými texty, tedy barevná kombinace symbolizující varování před nebezpečím, které podle Németh přichází zevnitř, nikoliv zvenku. Každé sdělení uvozené slovem „když" je doplněné opakujícím se „mlčel jsem", které se z rozostřeného ztvárnění postupně zostřuje až na konečné „už všichni mlčeli". Rozostřená forma těchto dvou slov, jež se zde vztahuje k historickým událostem, vyvolává zapomínání a slábnoucí hlas svědomí. Postupné zostřování pak odkazuje k událostem aktuálnějším až zcela současným. Spíše než k událostem by se ovšem možná více hodilo označení problematika. Kurátorka výstavy Zuzana Štefková totiž dodává: „Ve chvíli, kdy mlčíme tváří v tvář utrpení druhých, bychom si měli uvědomit, že společně neseme zodpovědnost za to, co se děje kolem nás, a že i nás ovlivní naše vlastní nečinnost."

Galerie Artwall je mimogalerijním prostorem podporujícím současné umění, který je umístěn na opěrné zdi Letenských sadů na Nábřeží kapitána Jaroše a Edvarda Beneše. Díky svému umístění je galerie jednou z nejnavštěvovanějších českých galerií, protože zde každý den projede mnoho řidičů a cestujících. Tato zeď byla díky nápadu americké umělkyně Barbary Benish představovat zde současné umění oživena na konci 90. let a nelze ji přehlédnout. Ten byl ovšem zrealizován až v roce 2005 a včetně tříletého přerušení fungování mezi lety 2008 a 2011 úspěšně funguje dodnes.