Seriál #martyisdead mapuje problematiku kyberšikany na pozadí dramatických událostí

Osmidílná minisérie #martyisdead je provokativní krimi thriller o otci, který se snaží odhalit příčinu smrti svého patnáctiletého syna. Příběh je však pouze ilustrací vycházející ze skutečných příběhů dětí, jež se staly terčem kyberšikany. Samotný seriál je i přes poměrně utažený rozpočet poměrně kvalitně zpracovaný a mezi postavami vyčnívá Marty ztvárněný Jakubem Nemčokem, který i přes limitovaný čas, jež je mu věnovaný zvládá přesvědčivou konverzi z normálního na depresemi zmítaného chlapce.

Formát a kvalita zpracování je však vedlejším, i když důležitým faktorem, který podporuje hlavní poselství celé série – uvést téma kyberšikany mezi širší veřejnost a rozproudit diskusi ohledně této problematiky, jež je do jisté míry společností tabuizována.

Za projektem #martyisdead stojí režisér Pavel Soukup a autoři scénáře Jaroslav T. Miška a Jan Stehlík, kteří na něm spolupracovali s odborníky na kyberbezpečnost. Seriál vzniknul díky platformě Mall.tv, na níž je zdarma k shlédnutí.

Kyberšikana a její projevy

Palčivost problému kyberšikany demonstrují fakta, podle nichž až 45 % dětí komunikuje na internetu s cizími lidmi, což v kontextu toho, že je snadné zůstat na síti v anonymitě může vést k potenciálně nebezpečným situacím. Ty v kritických případech mohou skončit až trestným činem poškozeného či jeho sebepoškozováním nebo dokonce sebevraždou.

Hlavním problémem kyberšikany je její odhalování, protože na rozdíl od klasické šikany, jež se často projevuje fyzickým násilím či jinými fyzickými formami, kyberšikana je především psychologického charakteru. Proto je pro okolí velmi náročné zjistit, že je někdo z jejich blízkých jejím terčem.

Nejčastěji se poškození setkávají s přímými či nepřímými urážkami na sociálních sítích. Nezřídka dochází také k nátlaku na základě choulostivých informací či fotografií, na jejichž základě se agresor snaží napadenou oběť zmanipulovat k takovému jednání, jež je v rozporu s přesvědčením oběti, a k němuž by se za normálních okolností nenechala přemluvit. Mezi další projevy kyberšikany se řadí pořizování záznamů za účelem poškození oběti, sledování oběti v online prostoru čili kyberstalking či krádež identity. 

Motivací agresorů bývají různorodé. Může jít o pomstu, snahu zahnat nudu, projev sociálního postavení či dokonce o pouhý žert, který se vymknul kontrole. Často se také z původně nevinné komunikace stává šikanózní jen proto, že se agresorovi zalíbilo silové postavení.

Silným aspektem kyberšikany je zdání anonymity a fyzický odstup od oběti. Páchané násilí je tak pouze zprostředkované, dokonce agresor oběť nemusí ani osobně znát, což z ní dělá jen virtuální objekt na síti, za nímž si agresor představuje určitého člověka. K tomu se váže nedostatek empatie, neboť takto nepřímé projevy násilí jsou pro mnoho jedinců akceptovatelné, i když by přímého násilí nebyli schopni.

Metody kyberšikany jsou z velké části psychického charakteru, proto je nutné si u potencionální oběti všímat změn chování spojeného s užíváním internetu či mobilního telefonu. Například snížená četnost přístupu na sociální sítě a internet či strach plynoucí z příchozí SMS či zprávy na internetu. Většinou se oběť snaží izolovat od okolí a projevují se u ní známky deprese.

Proto je obtížné s obětí navázat kontakt a objevit příčinu problému. Zejména u dětí je důležité, aby měly pocit bezpečí a podpory ze strany rodičů, protože v opačném případě se mohou bát s problémem svěřit a roste riziko trvalých následků. Mezi ně mohou patřit dlouhodobé psychologické problémy či sebepoškozování. V krajních případech může kyberšikana vést až k sebevraždě oběti či k vraždě agresora, což může oběť chápat jako jedinou možnost, jak před ním uniknout.