KOMENTÁŘ | Česko dál říká společné evropské měně ne. Má to dnes ještě smysl?

Už slyším fandy, ale i zavilé odpůrce společné evropské měny, jak vytahují z rukávu, podle nich, jedno argumentační eso za druhým. Ale nebojte se, nehodlám vás ani v těchto parných dnech trápit snášením čísel a faktů. „Nevyplatí se to, nemohli bychom pak řídit svoje zájmy, máme korunu a tím můžeme ovlivňovat hodnotu inflace a dalších klíčových makro ekonomických ukazatelů,“ zní často. Jenže ani prosté konstatování, že Česká republika je zemí paradoxů, na pořádnou odpověď nestačí. Ptejme se tedy, proč ani po desítkách let dohadování o tom, zda se má nebo nemá v tuzemsku zavést euro, se tak nestane, když… třeba jen ta inflace je v té partě s eurem oproti samostatným hráčům bez eura výrazně nižší? Nehledě na to, že i jak ukazují popisovaná data, lidi by s eurem nemuseli tolik platit a nebyla by taková drahota.

Ona argumentace o tom, proč NEmít euro tak nějak vždy v tuzemsku začínala (a možná i dodnes trvá) tím, že přijetím eura bychom ztratili samostatnou měnovou politiku České národní banky a stabilizační funkci samostatné české měny, a hlavně - s eurem bychom prý nemohli efektivně řešit aktuální stav veřejných financí. Možná, že se budete smát a ťukat si kvůli naivitě další otázky na čelo, ale chce se říct: No a co? Ale ještě nejsme na konci. Pak se totiž diskuse měnila s aktuálním odkazem na události ve světě. Nejdříve to bylo jen o výhodnosti, pak jsme nechtěli přijetím eura platit dluhy jiných (asi těch cizáků nebo koho), a nakonec do všeho vstoupily nejrůznější pandemie a neustále nejistý vývoj ekonomiky eurozóny.

Jen tak pro zajímavost, už několik let dozadu (ještě před vypuknutím covidových omezení) se nejen tuzemská, ale i četná evropská média pozastavovala nad tím, že Slováci zavedením eura začali dohánět ekonomiku eurozóny rychleji než Češi. „No a, byli přece víc vzadu, ne?“ řeknete si. Léto ale opravdu není ten správný čas na snášení ekonomických a finančních argumentů pro nebo proti euru. Jenže nikdo zatím moc nebere vážně v potaz ani zájmy firem, byť se většina politické reprezentace ohání v otázce (ne)přijetí eura zájmy lidí, výhodností jeho zavedení pro českou ekonomiku a dalšími zdánlivě „lidumilnými“ fakty, které nakonec Čechy od přijetí eura spíš odradí než naopak. Jenže - kdo ty lidi zaměstnává? A komu by prospělo nejvíce mít i v české ekonomice euro? Ano, ano, tušíte správně, milí čtenáři. Zaměstnavatelům, firmám a společnostem. A proč firmy euro chtějí a jejich zaměstnanci ne? To jsou ale paradoxy…

Zdá se proto, jako by euro bylo nějaké prokletí Čechů. TI jsou totiž už dost dlouho, ne-li pořád, největší odpůrci společné evropské měny. A i když budete mít jistě pravdu s řadou námitek proti všemu řečenému nebo možná jen s tím, že zavedením eura se ani česká ekonomika nedá jen tak spasit nebo raketově nastartovat, musíme mít na paměti, že třeba nemáme oproti takovému Dánsku či Švédsku, které si podržely vlastní měnu, ve velké míře jejich strategické ekonomické „výhody“. Evropská komise každý rok zpracovává průzkum, v rámci kterého zjišťuje postoj občanů k zavedení eura. Letos se úřady ptaly lidí v dubnu v Bulharsku, České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Švédsku. A hádejte, milí čtenáři, kdo vyhrál? Tedy hru o největšího odmítače eura. Nebudu vás napínat. Česko stále patří mezi tři země s nejméně pozitivními názory na zavedení jednotné měny Evropské unie, společně s Bulharskem a Švédskem.

Může být, že přijetí či nepřijetí eura možná není tak zásadní věcí pro fungování společnosti a že tu máme řadu jiných důležitých otázek. A možná, že budou mít pravdu i ty zlé jazyky, které poukazují na to, že přece nikdo by zbytečně riskoval svou reputaci, když o euro národ nemá zájem. Jenže bez ohledu na všechny řeči o ztrátě samostatnosti, placení cizích dluhů a tak dále, se může rychle ukázat, že nebýt v tom správném týmu (třeba s těmi inflačními čísly) se nemusí těm, kvůli kterým nebyla žádná tuzemská vláda ochotna riskovat vlastní popularitu zavedením eura, nejen vyplatit, ale mohou na to všichni i zle doplatit. Právě čísla o rychlosti růstu inflace a její nominální výši mluví sama za sebe. Bez ohledu na to, co nás všechny tady bude stát samostatný boj s ní.