KOMENTÁŘ: Konec prezidenta. V minulosti intrikovala Moskva, dnes rozhodnou občané

Předseda senátu Miloš Vystrčil s odvoláním na stanovisko Ústřední vojenské nemocnic veřejnosti sdělil, že prezident republiky Miloš Zeman není vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu schopen vykonávat úřad. Otevřela se diskuze o možné aktivace ústavního článku 66 a zbavení Zemana pravomocí. V poválečných českých dějinách nalezneme jedinou, šestačtyřicet let starou paralelu. I tehdy byla situace spletitá a nepřehledná. Odehrávala se ostatně za zavřenými dveřmi nejvyšších pater komunistické diktatury.

Čtvrtý komunistický prezident Ludvík Svoboda utrpěl v červnu 1972 první ze série mozkových příhod. Šestasedmdesátiletou formální hlavu socialistického Československa následně sužovaly silné poruchy paměti, obtížná komunikace s okolím i navazující kardiovaskulární potíže.

Počátkem nadcházejícího roku Svoboda - shodou okolností ve stejném věku jako je dnes Zeman - usoudil, že prezidentský úřad s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže dále vykonávat. Řešení spatřoval v abdikaci. V podmínkách rané fáze normalizačního režimu ovšem zasáhl Sovětský svaz, jehož vojska o necelých pět let dříve zastavila pokus o hlubokou reformu státního socialismu v Československu. 

Dostupné prameny naznačují, že v Moskvě panovaly obavy, zda případný souboj o nástupnictví nepovede k destabilizaci normalizačního stranického vedení. Sovětští činitelé také ve Svobodovi - válečnému hrdinovi, komunistovi, ale i pozdější oběti stalinských represí - viděli jistý tmelící prvek pražským jarem a následnou normalizací rozkolísané československé společnosti.

Moskva sice tehdejší popularitu a autoritu stárnoucího Svobody zřejmě přeceňovala, přesto byl nucen setrvat v úřadu. Ačkoliv mu končil pětiletý mandát, byl v březnu 1973 opět formálně zvolen prezidentem. Svobodovo chatrné zdraví však muselo být patrné každému, kdo poslouchal například jeho rozhlasový novoroční projev. Pochybnosti budila i skutečnost, že Svoboda nezvládl osobně složit ani prezidentský slib - místo staronové hlavy státu jej přečetl místopředseda parlamentu Ján Marko.

Svobodův stav se v nadcházejících měsících konstantně zhoršoval. V březnu 1974 tak část jeho pravomocí - v souladu s ústavou - převzal předseda federální vlády Lubomír Štrougal. Koncem května dokonce hlava státu po těžkém zápalu plic upadla do bezvědomí a ošetřující lékaři očekávali její brzký skon. 

Nejčernější scénáře se nenaplnily. Svoboda se zotavil natolik, že se vrátil do domácího ošetřování, kde v červnu 1974 sepsal abdikaci. Ani tentokrát ale nebylo Svobodovi umožněno odejít na odpočinek. Důvod působí z dnešního pohledu bizarně. Stranické vedení v čele s Gustávem Husákem se obávalo, že by veřejnost dobrovonosti prezidentova odchodu neuvěřila.

Stejně jako dnes dával zjevně špatný stav prezidenta velký prostor ke spekulacím. Rámec diskuze byl pochopitelně odlišný, odehrála se v prostředí nesvobodného veřejného prostoru a režimem kontrolovaných médií. Zvěsti typu, že prezident již zemřel a jeho okolí to z pokoutných důvodů tají, se však objevovaly i tehdy.

Naděje stranického vedení - a zřejmě i Moskvy - se upínaly k možnosti, že Svoboda bude moci časem zastávat alespoň omezené ceremoniální funkce. Mezitím se pochopitelně hledalo řešení. Radikální kroky, jako zrušení prezidentského úřadu po vzoru "bratrských zemí", byly nakonec opuštěny a za prezidentského nástupce byl určen první muž normalizačního režimu, generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák.

Na jednu stranu byla Husáka volba nasnadě, jelikož se o tomto kroku spekulovalo delší dobu. Husák o prezidentský úřad zjevně hodně stál. Jeho vztah se Svobodou zpočátku nebyl špatný, ostatně právě z přičinění hlavy státu se Husák dostal v srpnu 1968 na nechvalně známá moskevská jednání, která následovala po invazi do Československa, kde zapůsobil na kremelské představitele, a tím si otevřel dveře k moci.

Vztah obou politiků ale po nástupu normalizace ochladl, přičemž Husák neváhal Svobodu v soukromých rozhovorech nazývat "senilním dědkem". Tense vyvrcholily v roce 1972, kdy nebylo umožněno knižně vydat Svobodovy paměti. Husák sice tento cenzurní zásah neinicioval, hodnocení, že dílo může potenciálně škodit zájmům strany, však výrazněji nerozporoval. Husákův životopisec, historik Michal Macháček soudí, že právě tato aféra a psychické vypjetí s ní spojené se následně negativně projevily na Svobodově zdraví. 

Stranické vedení projednávalo mizivé vyhlídky na zlepšení zdravotního stavu prezidenta v květnu 1975. O Svobodově nahrazení Husákem, však v té chvíli víceméně rozhodnuto v zákulisních jednáních. O funkci se jistou dobu ucházel i čelní prosovětský konzervativec Vasil Biľak, který měl pocit, že jeho role a "pevné" postoje během pražského jara zůstaly po nástupu normalizace nedoceněny. Prezidentských ambicí se zřejmě vzdal na pokyn Moskvy, která v daleko umírněnějším Husákovi přece jen viděla větší záruku stabilního Československa.

Svobodovo zdraví se mezitím mírně zlepšilo. Prezident otočil a úřadu se nyní odmítal vzdát. Husák však již popustil uzdu svým mocenským tužbám a vidinu na další upevnění svého postavení nechtěl nechat proklouznout mezi prsty. V podmínkách diktatury KSČ se našlo snadné řešení. Byl přijat zvláštní ústavní zákon, označovaný Lex Svoboda, který stanovil, že parlament může zvolit novou hlavu státu, pokud ta stávající nemůže po více než rok vykonávat úřad.

Skutečnost, že zákon byl uplatněn retroaktivně, víceméně protiústavně, nebyla pro členy stranického ústředního výboru ani loutkové poslance překážkou. Řešení akceptovali a 29. května 1975 zvolil parlament novým prezidentem Gustáva Husáka. Na Hradě vydržel až do sklonku roku 1989 a stal se druhým nejdéle sloužícím československým prezidentem.

Uzavřel se pomyslný kruh za pražským jarem, které odstartovala mimo jiné kritika "kumulace funkcí" Antonína Novotného, jenž současně zastával prezidentský úřad i nejvyšší stranický post. Ten si Husák pochopitelně ponechal na základě lakonického stanoviska, že dané uspořádání "odpovídá konkrétním podmínkám a potřebám současné etapy".

Konec Ludvíka Svobody v prezidentském křesle neprobíhal transparentně a byl podřízen mocenským hrám nejvyšších představitelů normalizačního režimu i zásahům cizí velmoci. Buďme rádi, že případný předčasný odchod Miloše Zemana proběhne otevřeně, dle platných zákonů a že o jeho nástupci rozhodnou čeští občané ve svobodných a férových volbách, nikoliv zahraniční politici ve vzdálené metropoli.       

Autor je historik

Související

Radek Schovánek Rozhovor

Dubček byl slaboch, Kriegel ukázal, že se dalo Sovětům vzepřít, říká badatel Schovánek o invazi

ROZHOVOR – Z potemnělého nebe nad Prahou se pozdě večer ozývá burácení letadel. Lomoz strojů, který neslábne, ale naopak sílí, je předzvěstí blížící se tragédie, která způsobí v československých dějinách obrovskou jizvu, jež se dodnes nezacelila. Právě udeřila půlnoc, píše se 21. srpna roku 1968 a první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček před malou chvílí zjistil, že zemi okupuje pět armád Varšavské smlouvy v čele se Sověty. „Když se Dubček zprávu o okupaci dozvěděl, tak brečel, místo toho, aby něco dělal. Jednalo se o tragickou postavu naší historie. Svoji roli nezvládl ani v srpnu 1969, kdy demonstranti vyvolávali jeho jméno, ale on o den později podepsal pendrekový zákon, který umožnil větší perzekuci protestujících. Byl to slaboch,“ říká ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz antikomunista a badatel Radek Schovánek o událostech starých 51, respektive 52 let.

Více souvisejících

Ludvík Svoboda (generál exprezident) Komunismus KSČ Miloš Zeman

Aktuálně se děje

před 46 minutami

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Maia Sanduová, nepřechýleně Sandu, je moldavská politička, 6. prezidentka Moldavské republiky, která mezi červnem a listopadem 2019 působila jako premiérka.

Proruští socialisté označili volby za zmanipulované. Pak se ozvala Gruzie

Moldavská prezidentka Maia Sanduová v neděli zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb a obhájila svůj mandát, čímž upevnila prozápadní směřování země. Její vítězství nad proruským kandidátem Alexandrem Stoianoglem však zpochybnili moldavští socialisté, kteří výsledky označili za zmanipulované.  

před 2 hodinami

Volby v USA, ilustrační foto

Trump nebo Harrisová? Výsledek voleb se nemusíme dozvědět několik dní

Sčítání hlasů ve volbách v USA často trvá déle než v jiných zemích, což je způsobeno několika faktory, včetně decentralizovaného volebního systému, různorodosti volebních pravidel, vysokého počtu korespondenčních hlasů a důkladnosti při sčítání a ověřování hlasů. Díky tomu nemusí být výsledek voleb znám během volební noci a jak historie ukazuje, ani několik dní poté. Podívejte se, co vše sčítání hlasů ovlivňuje.

před 3 hodinami

USA

Republikáni vs demokraté: Jaký je rozdíl mezi největšími politickými stranami v USA?

Republikáni a demokraté jsou dvě hlavní politické strany ve Spojených státech, které se výrazně liší v názorech na řadu zásadních témat, včetně ekonomiky, zdravotní péče, přístupu k vládě, společenských otázkách a zahraniční politiky. Rozdíly mezi nimi vycházejí z dlouhodobě formovaných ideologií, historických událostí a odlišného přístupu k vládní roli ve společnosti.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

George Washington při přeplutí Delaware

Historie plná zvratů a nečekaných momentů. Podívejte se na zajímavosti z amerických voleb

Americké prezidentské volby mají dlouhou a fascinující historii plnou nečekaných zvratů, kontroverzních výsledků i výjimečných kandidátů. Od prvních voleb v roce 1789 až po současné napínavé souboje přinášely události, které nejen utvářely budoucnost USA, ale i fascinovaly svět. Podívejme se na některé z nejzajímavějších momentů, které volební historii Spojených států provázely.

před 5 hodinami

Jak se USA brání volebním podvodům?

Volební úředníci EXKLUZIVNĚ pro EZ popsali, jak se USA brání volebním podvodům

Americké úřady čelí před prezidentskými volbami pokusům o falšování volebních registrací, dezinformacím a četným žalobám. Úředníci nadále ujišťují o bezpečnosti a legitimnosti procesu. Mnoho států zavedlo předčasné hlasování a korespondenční volbu, aby zajistilo přístupnost voleb. Dělají to navzdory obavám z podvodů, které mezi voliče zasévá především dezinformační scéna – vedená kandidátem Donaldem Trumpem.

před 5 hodinami

Ilustrační foto

Volby prezidenta USA 2024: Vše, co potřebujete vědět

Američané se připravují na 60. prezidentské volby, ve kterých se rozhodne, kdo se stane 47. prezidentem Spojených stát. Tento úřad je často považován za nejmocnější pozici na světě. Zároveň bude zvolen 50. viceprezident. Britský server The Guardian připravil přehled toho, co potřebují zahraniční pozorovatelé voleb vědět.

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

Donald Trump

Trump zažaloval televizní stanici CBS

Republikánský kandidát a bývalý prezident USA Donald Trump podal žalobu proti televizní stanici CBS kvůli rozhovoru s jeho demokratickou rivalkou, viceprezidentkou Kamalou Harrisovou. Žaloba se týká rozhovoru odvysílaného v říjnu v pořadu 60 Minutes, který podle Trumpa „zavádějícím způsobem“ interpretoval Harrisové odpovědi.

před 9 hodinami

Íránské útočné drony Arash

WSJ: Írán podnikne mohutný a komplexní útok na Izrael

Navzdory varování Spojených států se Írán chystá k dalšímu útoku na Izrael. Americký deník The Wall Street Journal (WSJ) uvedl, že protiútok bude „mohutný a komplexní“, podle informací nejmenovaného egyptského představitele, který je obeznámen s íránskými záměry.  

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 10 hodinami

před 10 hodinami

před 12 hodinami

včera

Max Verstappen deklasoval konkurenci v těžkých brazilských podmínkách

Náročné deštivé podmínky v São Paulu vytvořily dramatickou závodní podívanou. Max Verstappen zvítězil po fantastické jízdě z 17. pozice, když využil příležitostí, které mu počasí nabídlo. O další překvapení se postaral tým Alpine, který obsadil druhé a třetí místo.

Zdroj: Adam Skála

Další zprávy