ROZHOVOR: 30 let od Deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky. Pokud by Československo přežilo, asi by se podobalo Belgii, míní profesor Kopeček

Slovenská národní rada před 30 lety, 17. července 1992, schválila Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Dokument, který se proklamoval coby základ „suverénního státu slovenského národa“, byl přijat hlasy 117 ze 147 přítomných slovenský poslanců. Dali tím najevo, že Československo v dosavadní podobě považují za mrtvé, konstatuje politolog Lubomír Kopeček v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Profesor působící na brněnské Masarykově univerzitě, kterému letos vyšla kniha Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus, Zeman: Paralelní životopisy, v něm mimo jiné nastínil, jakým směrem by se mohla ubírat česká politika, pokud by k rozdělení společného státu nedošlo. Okomentoval také nedávné výroky exprezidenta Václava Klause o údajných důvodech pokojného česko-slovenského rozchodu.

Deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky přijatá Slovenskou národní radou podle některých znamenala definitivní signál, že společný československý stát míří ke svému konci. Přitom neměla podobu zákona, šlo o „pouhé“ parlamentní usnesení. Proč byl její reálný význam takový, že prezident Václav Havel ještě ten den oznámil záměr podat demisi? Šlo primárně o symboliku?

Velký symbolický význam měla, ale nešlo jenom o to. Slovenský parlament přijal dokument, který hovořil nejenom o právu slovenského národa na sebeurčení, což by zas tak přelomové nebylo, ale i o tom, že deklarace představuje základ suverénního slovenského státu. Přeloženo jinak: Československo v dosavadní federální formě považovali slovenští politici za mrtvé. To, že to nebylo formou ústavního zákona, politický význam deklarace zásadně neoslabovalo. Teoreticky i potom mohlo Československo zůstat na mapě Evropy a přežít v nějaké rozvolněné konfederální podobě. Ale pro podobné řešení nebyla na české straně ochota, což se už předtím ukázalo při povolebních vyjednáváních v postojích ODS Václava Klause. ODS měla vcelku logickou obavu z nefunkčnosti takového uspořádání.        

Jaký byl dopad Deklarace na českou politickou scénu, odhlédneme-li od zmíněného Havlova oznámení?

Já bych Havla nevynechával, on je nejviditelnější příklad určitého typu reakcí. Už od neúspěchu své snahy o znovuzvolení několik týdnů před deklarací došel k závěru, že jeho mise hlavy československého státu končí. V zásadě jen čekal na okamžik, s kterým by svůj konec v prezidentské funkci spojil a mohl se přeorientovat na úsilí, které by mu zajistilo perspektivu v novém českém státě. Tohle bylo jasné potvrzení rezignace, které se začala mezi českými politiky šířit už před deklarací. Deklarace to „jen“ zesílila. Když to mírně zobecním: ve volbách vítězná Klausova pravice myšlenku zachování Československa opustila už po prvních povolebních jednáních s Mečiarovým HZDS, což znamenalo začátek konce Československa. Pro mnohé politiky české levice a středu zjištění o přežilosti dosavadní federace „zařídila“ právě deklarace. Je ale pravda, že to nevylučovalo, aby se někteří z nich ještě potom neúspěšně pokoušeli proces rozdělení přesměrovat na kolej udržení Československa v nějaké velmi volné podobě. Nejviditelnější byl v tomto směru nepochybně Miloš Zeman.        

Souhlasil byste s názorem historika Jana Rychlíka, předního znalce česko-slovenských vztahů, který nepovažuje za překvapivé, že se Československo rozpadlo, ale překvapivé by podle něj bylo přežití společného státu?

Zpětně viděno při výsledku voleb roku 1992, které vyhrály v obou částech státu strany s velmi rozdílnými státoprávními představami, mi tento názor přijde opodstatněný. Pro to, aby se pokračovalo v tom, co se dělo před volbami, tedy neproduktivním hledání nějakého přijatelného vzájemného kompromisu, který by zajistil přežití Československa, by volby musely dopadnout odlišně. Tím nemá být řečeno, že by třeba hypotetické vítězství české levice ve volbách 1992 něco trvale změnilo na osudu Československa. Možná by levice nějaký jednorázový kompromis s Mečiarovým HZDS našla, ale co by bylo pak je s velkým otazníkem. Politická vůle udržet v nějaké podobě Československo by totiž musela být trvalá. U slovenských politiků, a je jedno, jestli to byl Mečiar, nebo šéf po volbách opozičních křesťanských demokratů Ján Čarnogurský, přitom bylo zjevné, že chápou společný stát jako dočasný rámec pro realizaci slovenských národních ambic. Zachovat ho chtěli, ale se slabým centrem a faktickým přenesením většiny podstatných kompetencí na obě republiky. Československo by se při přežití roku 1992 patrně postupně obsahově vyprázdnilo, i když by formálně trvalo. Asi by se podobalo Belgii, kde také postupně mizely spojující prvky a dnes toho „společného“ pro oba tamní národy mnoho nezbylo.    

Václav Klaus, který hrál z pozice předsedy ODS coby v roce 1992 nejsilnější české politické strany při jednání o budoucnosti společného státu klíčovou úlohu, nedávno prohlásil, že pokud by Československo tehdy bylo členem Evropské unie, Češi a Slováci by po sobě při rozpadu federace „určitě stříleli“. Jak číst tento výrok? Jde jen o další ze série výstředních stanovisek bývalého prezidenta?

Václav Klause po konci v prezidentském úřadu vede proti EU křižácké tažení a v rámci své radikalizace z ní jednostranně dělá odpudivé zlo. V tomto kontextu je dobré ten výrok číst. Jinak je ale pravda, že rychlost rozdělení zastavila vybuzené emoce, které v roce 1992 na obou stranách vykazovaly rostoucí tendenci a těžko odhadovat, kam by to časem dospělo.      

V době vydání Deklarace již probíhala jednání nejsilnějších politických stran v obou částech federace, ODS a HZDS, o osudu Československa. Myslíte, že pokojné rozdělení státu bude s delším časovým odstupem hodnoceno jako hlavní historický příspěvek politického působení jejich lídrů, Václava Klause a Vladimíra Mečiara?

Když jsem psal biografii analyzující souběžně Havla, Klause a Zemana, vypíchl jsem u Klause jako jeden z hlavních příspěvků jeho kariéry právě toto. V povolebním směřování Československa k rozdělení byl přitom Klaus podle mne důležitější než Mečiar, protože rozdělení prosadil a dotáhl věci do konce, a to velmi rychle – půl roku je velmi krátká doba pro rozdělení státu. Mečiar v politických jednáních spíš sehrál roli toho, kdo byl v mnoha směrech tlačen a usměrňován. Jeho aura „otce“ slovenské nezávislosti je tak paradoxně trochu Klausova zásluha. Samozřejmě u Klause se jeho historický význam nevyčerpává rozdělením Československa, protože věcí, které jsou u něj důležité, je podle mne víc. Někdy jsou záslužné, někdy naopak velmi sporné. Heslovitě shrnuto: jde třeba o jeho export znalostí o tržní ekonomice do českých poměrů před rokem 1989, velký reálný vliv na podobu ekonomické reformy po pádu starého režimu nebo opoziční smlouvu se Zemanem z roku 1998.     

Po rozdělení Československa nastala doba, která se může z dnešního pohledu jevit poměrně divoce, co se politiky, ekonomiky, kriminality či společenských jevů týká. Dění na Slovensku bylo ale v mnoha ohledech „divočejší“ než v tuzemsku. Dovolte mi proto závěrem spekulativní otázku: Pokud by došlo k zachování společného státu, tlumila by situace v Česku vývoj na Slovensku, nebo by tomu bylo spíše naopak a některé tamní jevy by se přenesly k nám?

Hlavní konfliktní linie české politiky po roce 1992 by nebyla debata o podobě ekonomické transformace a jejich důsledcích, ale státoprávní otázka a postoj k slovenským požadavkům. Pořád je dobré vnímat, že v nerozděleném Československu by přirozeně bylo Slovensko pravděpodobně nejdůležitějším tématem české politiky. Stále by tu byly společné instituce, jako československý parlament či vláda, a vzájemné konflikty o podobě hospodářské, měnové, obranné či zahraniční politiky. Asi by se to v mnohém podobalo éře mezi lety 1990-1992, která často nebyla ničím jiným, než hledáním řešení u věcí, u kterých často chyběla vůle najít kompromis. Zjevně by to byla jiná historie, než jaká se psala po rozpadu Československa. Úvahy o „české kultivaci“ Slovenska nedávají v takovém kontextu velký smysl. Stejně tak těžko říct, jak moc by se radikalizovali kvůli „slovenskému problému“ někteří čeští politici.

Související

V Česku se konají pietní akty připomínající sedmidenní válku o Těšínsko. Rozhovor

105 let od sedmidenní války. Hranice Československa i Polska se zrodily v krvi, upozorňuje historik

Před 105 lety, 23. ledna 1919, zahájily československé ozbrojené síly operaci v Těšínsku, která měla vyřešit tamní teritoriální spor s Polskem. Přestože boje o území nepředstavovaly v dobovém kontextu střední a východní Evropy výjimečnou událost, vypuknutí takzvané sedmidenní války a její průběh byly pro polskou stranu nemilým překvapením, konstatuje historik Vladimír Černý z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz vysvětlil například to, proč bylo Těšínsko vnímáno jako důležitý region, jak Praha a Varšava obhajovaly své nároky na něj nebo z jakého důvody západní velmoci vnímaly konflikt souběžně jako marginální záležitostí, ale i negativní, potenciálně nebezpečný precedent. 
Zima, ilustrační fotografie.

V Československu před 45 lety udeřily silné mrazy: Děti nechodily do školy, nebylo čím topit, kolabovala doprava

Před 45 lety, počátkem roku 1979, udeřily nečekaně velmi silné mrazy. Zatímco ještě o Silvestru předchozího roku panovalo takřka jarní počasí, přes noc klesly teploty místy až o 30 stupňů! V Československu rázem nastal kalamitní stav: zamrzly zásoby uhlí a nebylo čím topit, kolabovala doprava, podniky musely omezit provoz, děti přestaly chodit do školy. Situace se zlepšila až koncem ledna 1979.

Více souvisejících

Československo Václav Klaus Vladimír Mečiar Slovensko Lubomír Kopeček

Aktuálně se děje

Aktualizováno včera

včera

včera

Policie Rusko, ilustrační foto

Aktivisté zveřejnili počet zadržených během pohřbu Navalného

Během pohřbu ruského opozičního politika Alexeje Navalného došlo k zadržení více než 100 lidí v různých městech napříč Ruskem. Podle médií to uvedl lidskoprávní projekt OVD-Info, který monitoruje počty zadržených během protestů a poskytuje právní pomoc.

včera

Olaf Scholz na MSC 2023. Je německý sociálnědemokratický politik, od prosince 2021 kancléř Spolkové republiky Německo.

Kauza Taurus: Politici mluví o vážném problému, situace je vážná

Německý kancléř Olaf Scholz v sobotu uvedl, že země vyšetřuje "velmi závažné" úniky z armády a přislíbil rychlé objasnění po zveřejnění nahrávky z diskuse vysoce postavených představitelů německé vzdušných sil o podpoře Ukrajiny na ruských sociálních sítích. 

včera

včera

Olaf Scholz

Německem hýbe kauza Taurus. Rusko zveřejnilo odposlechy z tajné armádní schůzky

Kancléř Olaf Scholz oznámil, že Německo provádí vyšetřování vážného úniku informací z jednání vysokých představitelů svého letectva. Později ministerstvo obrany potvrdilo, že rozhovor těchto příslušníků byl odposloucháván. Zvukový záznam asi třicetiminutového rozhovoru byl v pátek zveřejněn šéfredaktorkou ruské televize RT Margaritou Simonjanovou. Důstojníci diskutovali o možnosti, jak by Ukrajina teoreticky mohla využít německé střely. 

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Martin Kupka

2300 korun za dálniční známku je jen začátek. Kupka oznámil další zdražení

Cena dálniční známky by měla být od ledna příštího roku opět zvýšena, a to v souladu s vývojem inflace. Uvedl to ministr dopravy Martin Kupka (ODS) v dnešním pořadu Týden v politice České televize. Přesný nárůst ceny, o který se dálniční známka zvýší, má být zveřejněn ve druhé polovině příštího roku. Poslední změna ceny nastala 1. března, kdy roční kupon zdražil z 1500 na 2300 korun.

včera

včera

včera

včera

Joe Biden

Svět po masakru v Pásmu Gazy doufá v příměří s Izraelem

Katar, Egypt i USA se v současnosti zapojují do jednání o příměří mezi Izraelem a palestinským militantním hnutím Hamás. Po masakru u humanitárního konvoje, který si vyžádal stovky zraněných a přes 115 mrtvých, poukazují na naléhavou potřebu co nejdřívějšího uzavření jednání a rozšíření humanitární pomoci proudící do Pásma Gazy.

včera

včera

Bytovým domem v Petrohradě otřásl výbuch. Zřejmě šlo o útok Ukrajinců

V obytném domě v ruském městě Petrohrad došlo v sobotu ráno k výbuchu. Jak informovala místní média, budovu před tím pravděpodobně zasáhl dron. Uvedl to server Ukrajinska pravda.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy