ROZHOVOR: 30 let od Deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky. Pokud by Československo přežilo, asi by se podobalo Belgii, míní profesor Kopeček

Slovenská národní rada před 30 lety, 17. července 1992, schválila Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Dokument, který se proklamoval coby základ „suverénního státu slovenského národa“, byl přijat hlasy 117 ze 147 přítomných slovenský poslanců. Dali tím najevo, že Československo v dosavadní podobě považují za mrtvé, konstatuje politolog Lubomír Kopeček v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Profesor působící na brněnské Masarykově univerzitě, kterému letos vyšla kniha Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus, Zeman: Paralelní životopisy, v něm mimo jiné nastínil, jakým směrem by se mohla ubírat česká politika, pokud by k rozdělení společného státu nedošlo. Okomentoval také nedávné výroky exprezidenta Václava Klause o údajných důvodech pokojného česko-slovenského rozchodu.

Deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky přijatá Slovenskou národní radou podle některých znamenala definitivní signál, že společný československý stát míří ke svému konci. Přitom neměla podobu zákona, šlo o „pouhé“ parlamentní usnesení. Proč byl její reálný význam takový, že prezident Václav Havel ještě ten den oznámil záměr podat demisi? Šlo primárně o symboliku?

Velký symbolický význam měla, ale nešlo jenom o to. Slovenský parlament přijal dokument, který hovořil nejenom o právu slovenského národa na sebeurčení, což by zas tak přelomové nebylo, ale i o tom, že deklarace představuje základ suverénního slovenského státu. Přeloženo jinak: Československo v dosavadní federální formě považovali slovenští politici za mrtvé. To, že to nebylo formou ústavního zákona, politický význam deklarace zásadně neoslabovalo. Teoreticky i potom mohlo Československo zůstat na mapě Evropy a přežít v nějaké rozvolněné konfederální podobě. Ale pro podobné řešení nebyla na české straně ochota, což se už předtím ukázalo při povolebních vyjednáváních v postojích ODS Václava Klause. ODS měla vcelku logickou obavu z nefunkčnosti takového uspořádání.        

Jaký byl dopad Deklarace na českou politickou scénu, odhlédneme-li od zmíněného Havlova oznámení?

Já bych Havla nevynechával, on je nejviditelnější příklad určitého typu reakcí. Už od neúspěchu své snahy o znovuzvolení několik týdnů před deklarací došel k závěru, že jeho mise hlavy československého státu končí. V zásadě jen čekal na okamžik, s kterým by svůj konec v prezidentské funkci spojil a mohl se přeorientovat na úsilí, které by mu zajistilo perspektivu v novém českém státě. Tohle bylo jasné potvrzení rezignace, které se začala mezi českými politiky šířit už před deklarací. Deklarace to „jen“ zesílila. Když to mírně zobecním: ve volbách vítězná Klausova pravice myšlenku zachování Československa opustila už po prvních povolebních jednáních s Mečiarovým HZDS, což znamenalo začátek konce Československa. Pro mnohé politiky české levice a středu zjištění o přežilosti dosavadní federace „zařídila“ právě deklarace. Je ale pravda, že to nevylučovalo, aby se někteří z nich ještě potom neúspěšně pokoušeli proces rozdělení přesměrovat na kolej udržení Československa v nějaké velmi volné podobě. Nejviditelnější byl v tomto směru nepochybně Miloš Zeman.        

Souhlasil byste s názorem historika Jana Rychlíka, předního znalce česko-slovenských vztahů, který nepovažuje za překvapivé, že se Československo rozpadlo, ale překvapivé by podle něj bylo přežití společného státu?

Zpětně viděno při výsledku voleb roku 1992, které vyhrály v obou částech státu strany s velmi rozdílnými státoprávními představami, mi tento názor přijde opodstatněný. Pro to, aby se pokračovalo v tom, co se dělo před volbami, tedy neproduktivním hledání nějakého přijatelného vzájemného kompromisu, který by zajistil přežití Československa, by volby musely dopadnout odlišně. Tím nemá být řečeno, že by třeba hypotetické vítězství české levice ve volbách 1992 něco trvale změnilo na osudu Československa. Možná by levice nějaký jednorázový kompromis s Mečiarovým HZDS našla, ale co by bylo pak je s velkým otazníkem. Politická vůle udržet v nějaké podobě Československo by totiž musela být trvalá. U slovenských politiků, a je jedno, jestli to byl Mečiar, nebo šéf po volbách opozičních křesťanských demokratů Ján Čarnogurský, přitom bylo zjevné, že chápou společný stát jako dočasný rámec pro realizaci slovenských národních ambic. Zachovat ho chtěli, ale se slabým centrem a faktickým přenesením většiny podstatných kompetencí na obě republiky. Československo by se při přežití roku 1992 patrně postupně obsahově vyprázdnilo, i když by formálně trvalo. Asi by se podobalo Belgii, kde také postupně mizely spojující prvky a dnes toho „společného“ pro oba tamní národy mnoho nezbylo.    

Václav Klaus, který hrál z pozice předsedy ODS coby v roce 1992 nejsilnější české politické strany při jednání o budoucnosti společného státu klíčovou úlohu, nedávno prohlásil, že pokud by Československo tehdy bylo členem Evropské unie, Češi a Slováci by po sobě při rozpadu federace „určitě stříleli“. Jak číst tento výrok? Jde jen o další ze série výstředních stanovisek bývalého prezidenta?

Václav Klause po konci v prezidentském úřadu vede proti EU křižácké tažení a v rámci své radikalizace z ní jednostranně dělá odpudivé zlo. V tomto kontextu je dobré ten výrok číst. Jinak je ale pravda, že rychlost rozdělení zastavila vybuzené emoce, které v roce 1992 na obou stranách vykazovaly rostoucí tendenci a těžko odhadovat, kam by to časem dospělo.      

V době vydání Deklarace již probíhala jednání nejsilnějších politických stran v obou částech federace, ODS a HZDS, o osudu Československa. Myslíte, že pokojné rozdělení státu bude s delším časovým odstupem hodnoceno jako hlavní historický příspěvek politického působení jejich lídrů, Václava Klause a Vladimíra Mečiara?

Když jsem psal biografii analyzující souběžně Havla, Klause a Zemana, vypíchl jsem u Klause jako jeden z hlavních příspěvků jeho kariéry právě toto. V povolebním směřování Československa k rozdělení byl přitom Klaus podle mne důležitější než Mečiar, protože rozdělení prosadil a dotáhl věci do konce, a to velmi rychle – půl roku je velmi krátká doba pro rozdělení státu. Mečiar v politických jednáních spíš sehrál roli toho, kdo byl v mnoha směrech tlačen a usměrňován. Jeho aura „otce“ slovenské nezávislosti je tak paradoxně trochu Klausova zásluha. Samozřejmě u Klause se jeho historický význam nevyčerpává rozdělením Československa, protože věcí, které jsou u něj důležité, je podle mne víc. Někdy jsou záslužné, někdy naopak velmi sporné. Heslovitě shrnuto: jde třeba o jeho export znalostí o tržní ekonomice do českých poměrů před rokem 1989, velký reálný vliv na podobu ekonomické reformy po pádu starého režimu nebo opoziční smlouvu se Zemanem z roku 1998.     

Po rozdělení Československa nastala doba, která se může z dnešního pohledu jevit poměrně divoce, co se politiky, ekonomiky, kriminality či společenských jevů týká. Dění na Slovensku bylo ale v mnoha ohledech „divočejší“ než v tuzemsku. Dovolte mi proto závěrem spekulativní otázku: Pokud by došlo k zachování společného státu, tlumila by situace v Česku vývoj na Slovensku, nebo by tomu bylo spíše naopak a některé tamní jevy by se přenesly k nám?

Hlavní konfliktní linie české politiky po roce 1992 by nebyla debata o podobě ekonomické transformace a jejich důsledcích, ale státoprávní otázka a postoj k slovenským požadavkům. Pořád je dobré vnímat, že v nerozděleném Československu by přirozeně bylo Slovensko pravděpodobně nejdůležitějším tématem české politiky. Stále by tu byly společné instituce, jako československý parlament či vláda, a vzájemné konflikty o podobě hospodářské, měnové, obranné či zahraniční politiky. Asi by se to v mnohém podobalo éře mezi lety 1990-1992, která často nebyla ničím jiným, než hledáním řešení u věcí, u kterých často chyběla vůle najít kompromis. Zjevně by to byla jiná historie, než jaká se psala po rozpadu Československa. Úvahy o „české kultivaci“ Slovenska nedávají v takovém kontextu velký smysl. Stejně tak těžko říct, jak moc by se radikalizovali kvůli „slovenskému problému“ někteří čeští politici.

Související

V Česku se konají pietní akty připomínající sedmidenní válku o Těšínsko. Rozhovor

105 let od sedmidenní války. Hranice Československa i Polska se zrodily v krvi, upozorňuje historik

Před 105 lety, 23. ledna 1919, zahájily československé ozbrojené síly operaci v Těšínsku, která měla vyřešit tamní teritoriální spor s Polskem. Přestože boje o území nepředstavovaly v dobovém kontextu střední a východní Evropy výjimečnou událost, vypuknutí takzvané sedmidenní války a její průběh byly pro polskou stranu nemilým překvapením, konstatuje historik Vladimír Černý z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz vysvětlil například to, proč bylo Těšínsko vnímáno jako důležitý region, jak Praha a Varšava obhajovaly své nároky na něj nebo z jakého důvody západní velmoci vnímaly konflikt souběžně jako marginální záležitostí, ale i negativní, potenciálně nebezpečný precedent. 
Zima, ilustrační fotografie.

V Československu před 45 lety udeřily silné mrazy: Děti nechodily do školy, nebylo čím topit, kolabovala doprava

Před 45 lety, počátkem roku 1979, udeřily nečekaně velmi silné mrazy. Zatímco ještě o Silvestru předchozího roku panovalo takřka jarní počasí, přes noc klesly teploty místy až o 30 stupňů! V Československu rázem nastal kalamitní stav: zamrzly zásoby uhlí a nebylo čím topit, kolabovala doprava, podniky musely omezit provoz, děti přestaly chodit do školy. Situace se zlepšila až koncem ledna 1979.

Více souvisejících

Československo Václav Klaus Vladimír Mečiar Slovensko Lubomír Kopeček

Aktuálně se děje

včera

včera

Patrik Schick

Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera

Od začátku listopadu se může pyšnit český fotbalový útočník Patrik Schick výtečnou střeleckou fazónou. Tento forvard české reprezentace, v níž je neodmyslitelnou oporou, a Bayeru Leverkusen se právě v dresu tohoto bundesligového celku předvádí v poslední době v nejlepším možném světle. Po návratu po dlouhodobém zranění se mu tam v těchto dnech daří vracet se k výkonům z předešlých let. Vše vyvrcholilo v sobotu čtyřmi přesnými trefami proti Freiburgu, díky kterým se tak stal historicky nejlepším českým střelcem v Bundeslize.

včera

včera

včera

Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok.

RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok

Nejúspěšnější broadwayský muzikál tohoto tisíciletí se dočkal filmové adaptace, respektive její první části. Pohádkový svět problematizující dospělá témata má potenciál stát se pro soudobou generaci moderní filmovou klasikou. Čarodějčina stylizace a celkové uchopení však mají od vycizelovaného a cílevědomého tvaru relativně daleko.

včera

Robert Fico jedná s Vladimirem Putinem v Kremlu. (22.12.2024)

Robert Fico je u Putina v Kremlu

Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) je v Kremlu a jedná s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jde o jejich první společné jednání od roku 2016 a tedy i od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Fico chce s Putinem jednat o dodávkách ruského plynu. 

včera

včera

včera

Biatlon, ilustrační fotografie.

Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá

Aktuální česká biatlonová jednička mezi ženami Markéta Davidová drží v současném průběžném pořadí páté místo poté, co mimo jiné hned v úvodu sezóny ve finském Kontiolahti po třech letech ovládla sprint a v dalším ze závodů se vešla do první desítky. Zdálo se tak, že bude přinášet opět radost českým fanouškům, jenže do slibně rozjeté sezóny nakonec přichází brzda v podobě vyhřezlé ploténky. V sobotu přišla příznivá zpráva alespoň v tom, že Davidová zatím nemusí kvůli tomu na operaci a to i díky dobře probíhající konzervativní léčbě.

včera

Štědrovečerní večeře

Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové

Nedílnou součástí štědrovečerní večeře je dnes bramborový salát. Ten je moderním vánočním jídlem, v minulosti si lidé o Štědrém večeru pochutnávali na něčem jiném. Jedny z nejstarších receptů na bramborový salát zaznamenala ve svých kuchařských knihách Magdalena Dobromila Rettigová.

včera

včera

včera

včera

včera

V Praze proběhla pieta za oběti loňské střelby na FF UK. (21.12.2024) Prohlédněte si galerii

Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii

Rok uplynul v sobotu od nejtragičtějšího útoku střelce v historii České republiky na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na den přesně před dvanácti měsíci, tedy 22. prosince 2023, předstoupili policisté před veřejnost a potvrdili, že střelba si vyžádala čtrnáct obětí, přičemž pachatel, který byl v okruhu podezřelých z dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese, spáchal sebevraždu. 

Aktualizováno včera

V Praze proběhla pieta za oběti loňské střelby na FF UK. (21.12.2024) Prohlédněte si galerii

OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala

Česko si v sobotu připomíná loňskou tragickou střelbu v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ke které došlo na den přesně před rokem. Podle premiéra Petra Fialy (ODS) otřásl útok celou českou společností. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) konstatoval, že v posledních měsících se udělala řada opatření, aby už k podobnému činu nedošlo.  

21. prosince 2024 21:56

21. prosince 2024 20:30

Česká republika

Česká hymna poprvé zazněla před 190 lety. V Tylově Fidlovačce

Krátce před Vánoci, dne 21. prosince 1834, byla veřejnosti poprvé představena divadelní hra Fidlovačka z pera Josefa Kajetána Tyla. Právě zde před rovnými 190 lety poprvé zazněla i píseň Kde domov můj, která se ihned stala velice oblíbenou a později dokonce státní hymnou.

21. prosince 2024 19:33

21. prosince 2024 18:50

Nobelova cena pro Trumpa? Při splnění jednoho předpokladu může být kandidátem

Pokud budoucí americký prezident Donald Trump dokáže docílit vyřešení konfliktu na Ukrajině, mohl by dostat Nobelovu cenu míru. V komentáři pro server Foreign Affairs napsal americký politolog Michael McFaul. 

Zdroj: Jakub Jurek

Další zprávy