ROZHOVOR | Generál Janoušek byl veselý člověk, volební zkázu komunistů by uvítal, říká před odhalením desky jeho příbuzná

Jeho jméno nese dopravní letoun Armády ČR Airbus A319CJ i Evropské vojenské centrum zřízené v Jemnici či pamětní medaile. Zpívá o něm i švédská metalová skupina Sabaton. Po armádním generálovi, jemuž v roce 2016 prezident Miloš Zeman propůjčil in memoriam nejvyšší české státní vyznamenání, a to Řád bílého lva, nesou název ulice v Praze, Moravské Ostravě a rodném Přerově. Nyní se jedinému československému leteckému maršálovi RAF Karlu Janouškovi, který hodnost převzal 17. května 1945 od krále Jiřího VI., dostane další pocty, a to v den 50. výročí jeho smrti. Vydavatelství INCORP a.s., do jehož portfolia patří mainstreamový zpravodajský server EuroZprávy.cz, odhalí 27. října 2021 v 10 hodin v pražské Malé Štěpánské 5, kde po propuštění z komunistického vězení žil, pamětní desku. Stane se tak ve spolupráci s Městskou částí Praha 2 a její starostkou Janou Černochovou. Oba partneři se na uměleckém díle od výtvarníka Petra Císařovského finančně podíleli. „Každé zviditelnění pana generála Karla Janouška ve mně vzbudí emoce. Jako jeho příbuzná jsem na něj patřičně hrdá,“ říká jeho praneteř Mahulena Křenková.

S hrdinou, který díky stanovené strategii pomohl vyhrát leteckou bitvu o Británii, trávila hodně času. Bývalá tanečnice Národního divadla strávila po boku generála Karla Janouška část svého dětství. Pamatuje si ho až do jeho smrti, kdy jí bylo třináct let. „Za den vykouřil až čtyřicet cigaret a dodnes vidím jeho žluté prsty od nikotinu. Hodinu před obědem si dával vodku s džusem a odpoledne hrál bridž. Měl návyky anglického gentlemana a pyšně mně ukazoval křeslo, na němž u něj v bytě seděl Jan Masaryk.“ Nejvyšší představitel československých válečných letců pod hlavičkou RAF v Británii byl v roce 1968 rehabilitován. „Pamatuji si, jak jsme šli s rodinou k soudu na Pankrác a radovali se, i když generálskou hodnost zpět nedostal. Šarži mu po smrti v roce 1990 vrátil pan prezident Václav Havel.“ Generálova příbuzná, která na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění na Malostranském náměstí v Praze vyučuje klasický tanec, si je jistá, že by Karel Janoušek s radostí uvítal neúspěch komunistů, kteří se po volbách nedostali do Sněmovny. „Pravděpodobně by jejich volební zkázu okomentoval nějakou trefnou poznámkou. Na komunisty měl velmi negativní názor. Pan generál je pro mne stále inspirací,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mahulena Křenková.

MARŠÁL ŽIL JAKO ANGLIČAN, PIL DRINKY A RÁD HRÁL BRIDŽ

Paní Křenková, co říkáte, že vašemu prastrýci generálu Karlu Janouškovi, který se jako jediný Čechoslovák pyšnil hodností leteckého maršála RAF, odhalí ve středu vydavatelství INCORP a.s., do jehož portfolia patří mainstreamový zpravodajský server EuroZprávy.cz, pamětní desku, a to ve spolupráci s Městskou částí Praha 2 a její starostkou Janou Černochovou? Stane se tak v den padesátého výročí jeho smrti. Vašemu příbuznému vzdají zítra v deset hodin dopoledne jeho obdivovatelé hold v pražské ulici Malá Štěpánská číslo 5 na Praze 2, kde po propuštění z komunistických kriminálů žil se svou švagrovou Marií Fenzlovou.

Každé zviditelnění pana generála Karla Janouška ve mně vzbudí emoce. Jako jeho příbuzná jsem na něj patřičně hrdá. Zasloužil se v Británii, stejně jako mnozí českoslovenští letci RAF, o porážku nacismu, ale i o naši svobodu. Proto nemohu pochopit, že komunisté jej místo vděku a uznání uvěznili. Jejich počínání mně přijde neuvěřitelné. Celá rodina je na něj pyšná. Velice mě mrzí, že se středeční slavnostní chvíle nedožila moje maminka Helena Fenzlová, která byla s panem generálem po jeho propuštění z vězení téměř v každodenním kontaktu a řadu věcí by o něm mohla historikům i veřejnosti ještě říci. Bohužel v roce 2004 zemřela. Odhalení desky považuji pro naši rodinu za velkou událost.

Můžete vysvětlit, z jaké rodinné strany jste s panem armádním generálem Karlem Janouškem příbuzní?

Jeho manželka Anna, byla sestrou mé babičky Marie Fenzlové, u níž Karel Janoušek po dvanáctiletém vězení bydlel, a to právě v Malé Štěpánské číslo 5. Když se vrátil ze žaláře, neměl v Praze u koho jiného bydlet, protože další příbuzné měl až v rodném Přerově. Z rodiny mu ale mnoho blízkých nezbylo, protože nacisté se prastrýci za jeho stanovenou strategii, která vedla k jejich porážce v bitvě o Británii, pomstili a vyvraždili mu velkou část jeho rodiny. Když se vrátil z války, zjistil, že přišel i o milovanou manželku.

Když 27. října 1971 zemřel, bylo vám třináct let. Kterak na něj vzpomínáte?

Pan generál Janoušek byl součástí mého dětství. Vždyť jsem s ním u babičky Marie v Malé Štěpánské a potom i v bytě u Železné lávky na Praze 1 (zde má na domě Karel Janoušek rovněž pamětní desku – pozn. red.) strávila hodně času. Dokonce bych řekla, že mě tak trochu nahrazoval otce, protože moji rodiče se rozvedli.

Pokud Karla Janouška hodnotí historici, může vznikat patos hrdinství, který zejména mladá generace těžko přijímá, neboť se domnívá, že stateční lidé nejsou z masa a kostí. Jaký ale byl v soukromí?

Byla jsem malá holka, a tak si pochopitelně detaily už nevybavuji. Ale pamatuji si, že se často smál a byl nad věcí. Ráda jsem se dívala na jeho bílé vlnité vlasy.

Měl nějaké zvyklosti, návyky?

Ano, byl vášnivým kuřákem. Vykouřil až dvě krabičky za den. Od nikotinu měl úplně žluté prsty. Kromě cigaret měl také strýček návyky klasického anglického gentlemana. Hodinu před obědem si naléval drink v podobě vodky s džusem a sodou. Často také hrál bridž s mou maminkou a přáteli. Bylo na něm vidět, jak moc miluje život a člověk by vůbec neřekl, jakým peklem si musel projít. Nikdy si nestěžoval, komunistická represe ho nezlomila. Na komunisty měl pochopitelně velmi negativní názor.

Našla jste někdy odpověď na otázku, kde v sobě našel tolik síly, aby se vyrovnal s nepřízní osudu a přitom si zachoval životní vitalitu a optimismus? Vždyť nacisté mu vyvraždili téměř celou rodinu, přišel i o ženu. Komunisté, vůči nimž se hned po válce vymezoval, jej odsoudili na doživotí, z něhož si odseděl dvanáct let a deset dní. Po propuštění v důchodovém věku musel kvůli extrémně nízké penzi (200 Kčs) pracovat, a tak jako pomocný skladník státního obchodu nábytkem tahal těžké věci. Přitom trpěl dnou a bolestí často nemohl ani vstát.

Generál Janoušek byl od přírody nesmírně silnou osobností. Někdy se prostě stane, že se narodí člověk, který odolá i nelidskému zacházení a životní nepřízni. Jako doktor přírodních věd byl velmi vzdělaný, a tak i v největší krizi asi uvažoval racionálně. Především byl vojákem, a tak měl v sobě zakořeněnou statečnost. Kdyby i ti největší hrdinové předem věděli, co je čeká, tak by řekli, že peklo, které je před nimi, nezvládnou.

STÝKAL SE S KRÁLOVNOU, PO PROPUŠTĚNÍ TAHAL NÁBYTEK

Čeho si na něm nejvíce ceníte?

Možná mnozí očekávají, že budu líčit jeho statečnost a zmiňovat generálovu roli v bitvě o Británii, kterou stanovenou strategií pomohl vyhrát. Ano, prokázal svoji vzdělanost ohledně meteorologie, uznávala jej i britská královna, vydobyl si respekt u krále Jiřího VI., děkoval mu i britský expremiér Winston Churchill, přesto nejvíce obdivuji, jak se vyrovnal se svým nepříznivým osudem.

Musíme si uvědomit, že za války, kdy vykonával funkci generálního inspektora československého letectva ve Velké Británii a velel 1500 letcům, získal významné postavení, pohyboval se v těch nejvyšších kruzích. Pak skončil v komunistickém kriminále a po propuštění musel v důchodovém věku do 74 let pracovat jako skladník za 200 korun důchodu. Komunisté z něj udělali naprostou nulu. Přesto si nikdy nestěžoval, nebyl ukřivděný a i po utrpení a příkoří, které zažil, se uměl radovat ze života. Ani jedna z diktatur ho nezlomila. Odolal jak nacistické, tak i komunistické totalitě. Myslím a doufám, že s naší rodinou nakonec prožil poslední léta svého života alespoň trochu šťastně.

Uvědomovala jste si už jako malá slečna, že máte v rodině hrdinu?

Bohužel ne. Sice jsem slyšela, že jej přijala anglická královna a dostal od krále Jiřího VI. hodnost leteckého maršála RAF i prestižní Řád Lázně KCB, ale tehdy mně nedocházelo, jakou významnou osobností je. Čím jsem starší, tím mě mrzí, že jsem se ho na řadu věcí nezeptala. Tak už to bohužel bývá.

Předpokládám, že vás jako malou dívku, která jistě měla ráda pohádky, muselo zaujmout, že byl na audienci u anglické královny a krále. Líčil z příjetí u monarchů nějaké detaily, zážitky?

Na nic takového si nevzpomínám.  Ale pamatuji si, že v našem bytě U Železné lávky bylo křeslo, na kterém sedával bývalý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, o kterém strýček Janoušek velmi rád mluvil. Museli se tedy dobře znát a je jasné, že byl respektovaný i v nejvyšších kruzích československé politiky. Co se týče královny, tak tu vlastně zmiňoval pravidelně po obědě, kdy mně říkal, že musím ještě sníst sýr, aby se anglická královna nezlobila.

Měla jste někdy v pozdějším věku problémy s komunisty, když vaším příbuzným byl generál Karel Janoušek, nepřítel komunistického režimu?

Žádnou perzekuci jsem kvůli panu generálovi nezažila. Dokonce mně ani nebylo nabídnuto členství ve straně, protože bylo jasné, že bych jej odmítla. Ale mé mamince, Heleně Fenzlové, poválečné sólistce baletu Národního divadla, komunisté ztrpčovali život.

Několik let po propuštění se generálu Janouškovi dostalo uznání, když jej v šedesátých letech vypátral právě v Malé Štěpánské anglický novinář z The Sunday Express Peter Hann, který o vojákově osudu napsal působivou reportáž s příznačným titulkem „Král Jiří jej pasoval na rytíře za statečnost – dnes nakládá dodávkové vozy.“ V textu si tehdy Karel Janoušek posteskl: „Zmeškal jsem svůj autobus. Kdysi jsem byl nahoře, docela nahoře. Nyní jsem však dole a jak se zdá, dole zůstanu.“ Když tento článek našli historici v jeho pozůstalosti, co se ve vás při čtení jeho slov odehrávalo?

Velká lítost a rozrušení. Pan generál úplně přesně vystihl realitu, v jaké se ocitl. Znovu musím obdivně zdůraznit, že obrovský životní pád zvládl a v tom by pro nás měl být inspirující. Ani takové ponížení jej nesrazilo. Když jsem jeho věty četla, říkala jsem si, že jako dítě jsem skutečně na něm nepoznala, že by se trápil.

HAVEL VRÁCENOU HODNOSTÍ DOJAL HRDINOVU RODINU

V roce 1968, kdy v politice začínaly probíhat demokratické změny, byl jediný československý letecký maršál RAF částečně rehabilitován. Tehdy vám bylo deset let, pamatujete si na soudní proces?

Ano, ale jen útržkovitě. Šli jsme s rodinou k soudu na Pankrác, kde byl strýc rehabilitován společně s panem Vlastimilem Chrástem, který ve Velké Británii za druhé světové války sloužil na Leteckém inspektorátu RAF jako zbrojíř. Pamatuji si, že oba měli velkou radost a všichni přítomní jim se slzami v očích gratulovali. Bohužel mu ale generálská hodnost tehdy ještě vrácena nebyla.

Jak prožíval obrodný proces v tehdejším Československu, který 21. srpna 1968 ukončila invaze armád Varšavské smlouvy v čele se Sověty?

Začal létat do Velké Británie, ale mně tehdy jako desetiletou holku vždy spíše zajímalo, co mně odtud přivezl. A tak, jak prožíval Pražské jaro, nemohu přesně říci. Určitě do něj vkládal naděje, i když jako vzdělaný člověk musel vědět, že socialismus s lidskou tváří nemůže vydržet.

Po Pražském jaru přišlo normalizační temno a všechny naděje zhasly. Demokracie a svobody, kterou přinesl Listopad 1989, se už nedočkal. Někdejší prezident ČSSR Václav Havel vrátil Karlu Janouškovi 23. srpna 1990 in memoriam hodnost armádního generála. Jak jste po Sametové revoluci nápravu křivdy s rodinou prožívala?

Pamatuji si, jak jsme byly s maminkou pozvány na Pražský hrad, a ve Španělském sále nás přijal pan prezident Václav Havel. Říkaly jsme si, že spravedlnost přece jenom existuje a cítily jsme velké zadostiučinění.

Domníváte se, že je československým letcům bojujícím za druhé světové války v řadách RAF věnována dostatečná úcta a respekt ze strany společnosti? Například pirátská senátorka Adéla Šípová letos v květnu napsala na Twitter, že památníky na pražském Klárově by nerušila, protože se na nich dobře jezdí na skatu. Paní senátorka měla na mysli pomníky druhého odboje i poctu československých letců bojujících za druhého světové války v Anglii. Co o rétorice zástupkyně Horní komory soudíte, i když se později omluvila?

Její vyjádření na Twitteru jsem nečetla. Jestli je pravdivé, tak se omlouvám, ale nechci ho na veřejnosti obšírně komentovat. Osobně se však domnívám, že českoslovenští letci z RAF jsou u nás ceněni a respektovaní. Svědčí o tom i aktivita ministerstva obrany i Československé obce legionářské. Každoročně se na konci října pořádá na hřbitově U Matěje na Hanspaulce u hrobu generála Karla Janouška pietní akt, který se vztahuje k 27. říjnu 1971, kdy zemřel, i k 30. říjnu 1893, kdy se v Přerově narodil. Dokonce v tuto dobu ministerstvo obrany uděluje Pamětní medaile armádního generála Karla Janouška, kterou jsou oceněni lidé, již pro dobré jméno československého letectva vykonali řadu záslužných činů.

Musíte ale uznat, že široké veřejnosti jeho jméno nic neříká? Proč tomu tak je? Nemyslíte si, že lidé uznávají jen tradiční stíhací esa, jaká představují Karel Miloslav Kuttelwascher, zvaný Kut, který s osmnácti sestřely vévodí tuzemských pilotům, anebo Josef František, který po boku Poláků za pouhé čtyři týdny zlikvidoval sedmnáct nepřátelských letounů a jeden zásah byl ještě pravděpodobný? Váš prastrýc totiž vše řídil převážně ze země.

Vy jste si vlastně odpověděl sám. Ano, lidé skutečně berou za hrdiny převážně stíhací esa, ale už jim nedochází, že předpokladem úspěchu je souhra všech zúčastněných.

Na druhou stranu vás muselo mile překvapit, že Karla Janouška připomněla v rámci vizovického Masters of Rock i švédská power metalová hudební skupina Sabaton, která o něm v roce 2012 nazpívala píseň s charakteristickým názvem Far from the Fame (Daleko od slávy). Song vyšel v roce 2014 také ve studiové verzi na albu Heroes. Jak jste reagovala, že drsní hoši vzdali hold prastrýci?

Opravdu mě překvapilo, že metalová skupina zpívá o panu generálovi. Když byli v Praze, tak si zjistili, na kterém hřbitově jsou uloženy jeho ostatky, a na hrob mu přišli položit květiny. Skvěle vystihli název písně. Ano, Karel Janoušek dožíval skutečně daleko od slávy. Myslím si, že je zaujal jeho osud, jak slavný a uznávaný člověk spadne ze dne na den na úplné dno. I když metal nepatří mezi moje oblíbené žánry, tak jsem dojatá, že si i takoví lidé na něj vzpomněli a jejich frontman při vystoupení ještě běhá po pódiu s českou vlajkou. Třeba i jednou některá česká hudební skupina objeví, jaké hrdiny naše země má…

KONEC BOLŠEVICKÉHO ZLA BY JISTĚ VTIPNĚ OKOMENTOVAL

Na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění na Malostranském náměstí v Praze vyučujete jako docentka klasický tanec. Měla jste během dvacetiletého působení možnost vašim studentům říci, jak slavného příbuzného máte? Pochlubila jste se jím někdy?

Když se naskytne příležitost, tak se zmíním o osudu pana generála. Mladé generaci Karel Janoušek moc neříká, ale jeho příběh je oslovuje, za což jsem ráda.

Máte doma, anebo u sebe na slavného předka nějakou konkrétní vzpomínku, kterou máte denně na očích?

K dispozici mám už pouze několik fotografií. Po sametové revoluci jsme celou jeho pozůstalost předali Vojenskému historickému ústavu. Za totality babička Marie vždy krabice s vyznamenáním, fotografiemi a veškerou pozůstalostí Karla Janouška bedlivě střežila a vždy říkala, že se nikdy nesmějí dostat do rukou komunistů.  Když jsem trochu odrostla, ráda jsem si listovala fotografiemi Ladislava Sitenského, který během druhé světové války zachycoval dění na západní frontě, a tak fotil i československé letce bojující v řadách RAF. Je správné a jsem za to ráda, že vše už je nyní ve Vojenském historickém ústavu.

Karel Janoušek na sklonku života začal psát vzpomínky, ale byl na samém počátku, neboť záhy zemřel. Měla jste možnost si několik řádků přečíst, o čem psal?

Nečetla, protože o nich vůbec nevím.

Už zítra mainstreamový zpravodajský server EuroZprávy.cz, od něhož impuls vzešel, společně s Městskou částí Praha 2 odhalí hrdinovi pamětní desku v Malé Štěpánské 5, kde žil, a to v den, kdy uplyne 50 let od jeho smrti. Akt se ale také uskuteční jen několik týdnů poté, co se komunisté, kteří tolik Janouškovi ublížili, ve sněmovních volbách poprvé v historii nedostali do parlamentu. Stalo se tak v roce, kdy zrůdná, odporná a zločinná KSČ před sto lety vznikla. Co myslíte, že by pan generál řekl skutečnosti, že lidé odmítli bolševické zlo?

Bezesporu by měl z absence komunistů v parlamentu radost. Pravděpodobně by jejich volební zkázu okomentoval nějakou vtipnou poznámkou a uvítal by ji. Osobně si myslím, že komunisté měli být po revoluci postaveni mimo zákon, ale jedná se čistě o můj názor.

Jako Mahulena slavíte svůj svátek 17. listopadu, kdy se zhroutil komunistický režim. A my si v tento den připomínáme Den boje za svobodu a demokracii i Mezinárodní den studenstva. A díky Sametové revoluci si můžeme připomínat takové osobnosti, jako byl generál Janoušek. Není velkou symbolikou, že právě v tento den oslavujete jmeniny?

Za komunistů Mahulena nebyla vůbec v kalendáři a jmeniny jsem slavila na svátek své kmotry. V roce 1990 listuji kalendářem a najednou vidím, že u data 17. listopadu je jméno Mahulena. Ano, jedná se o velkou symboliku. Je skvělé, že kromě jména oslavuji svobodu a pád nenáviděného režimu, který tolik poškodil mého prastrýce, jeho kamarády, přátele a mnoho dalších úžasných lidí.

Co se vám při vyslovení jména Karla Janouška vybaví, co vám ve vaší mysli pokaždé naskočí?

Měla jsem štěstí i čest vyrůstat vedle velké osobnosti československých dějin, hrdiny, který pomohl vyhrát druhou světovou válku a uměl se vyrovnat s tragédiemi. Poznala jsem v něm neuvěřitelně moudrého a vzdělaného muže, kterého nic nezlomilo. Především jsem ho ale brala jako svého strýčka, s nímž jsem se nikdy nenudila. Dodnes mě inspiruje. Říkám si, že bych nikdy neměla mít špatnou náladu, když se pan generál nepřestal smát po tom všem, co prožil. Říkám si, že i já musím být v životě nad věcí, i když se mně něco nepovede. Neberu se tak vážně. Jsme vděčná, že jsem si z něho vzala takový příklad, kterým se snažím řídit.