Před 15 lety, 4. listopadu 2008, proběhly ve Spojených státech prezidentské volby, jejichž vítězem se stal demokratický kandidát Barack Obama. V Bílém domě vůbec poprvé zasedl politik jiné než bílé barvy pleti, což u části Američanů posilovalo dojem, že jde o politika nového typu, který dokáže přinést změnu, konstatuje Jan Hornát v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Amerikanista z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze upozorňuje, že každý si ovšem pod touto změnou představoval něco jiného. V americké společnosti dnes podle něj nicméně patrně převažuje dojem, že právě během Obamova prezidentství v zemi výrazně narostla politická a společenská polarizace, byť interpretace jejích příčin zůstávají pro mnohé především otázkou pohledu.
Svého protikandidáta, republikána Johna McCaina, porazil Barack Obama v listopadu 2008 o více než sedm procent hlasů. V čem zpětně spatřujete hlavní důvody jeho poměrně hladkého volebního vítězství?
Myslím si, že i ve zpětném pohledu nespatříme jiné důvody, než kterých si všímali komentáři těsně po vítězství. Obama dokázal ve své osobnosti a politickém programu vyvolat dojem, že je jiným, novým typem politika a tudíž dokáže vyvolat v zemi změnu. Ovšem o jakou změnu se mělo jednat, bylo relativně vágní. Každý volič si v tomto očekávání představoval něco jiného. Někomu stačilo, že bude prvním černým prezidentem, někdo měl velká očekávání od jeho sociální politiky, někdo doufal v ukončení různých – a zejména rasových – nerovností, které sužují celou společnost, nejen menšiny. A pro někoho bylo jeho pojetí omezenějšího působení Spojených států v zahraničí vítaným protipólem Bushovy intervenční politiky. Ačkoliv se pohyboval v politické sféře značnou část svého profesního života, byl považován za autentického a upřímného politika. Síla jeho osobnosti a programu se projeví ještě víc, když si uvědomíme, že John McCain byl velmi silným protikandidátem, kterého by Republikánská strana brala „všemi deseti“ ve volbách v roce 2016.
Zmínil jste rasovou otázku, která ve Spojených státech byla a je ožehavým tématem. Skutečnost, že se prezidentem stal vůbec poprvé příslušník jiné etnické skupiny než bílé majority, vzbudila v mnohých enormní očekávání, že Obamovo prezidentství bude převratné. Nezdá se zpětným pohledem, že byla živená především euforií části Američanů, než aby stála na reálném základě?
Ta očekávání byla do jisté míry přirozená, ale Obama sám nikdy například nedeklaroval, že cílem jeho prezidentství bude posílení rasové spravedlnosti a rovnosti. Jeho zvolení jednoznačně vedlo k větší polarizaci americké společnosti, čehož si on i jeho tým byli vědomi od prvního dne, a tak neměl příliš velký manévrovací prostor, jak tato do jisté míry mylná očekávání prosazovat. Jednoduše řečeno, aby si udržel podporu u většiny společnosti a u Kongresu, musel se chovat jako „bílý prezident“. Části černých Američanů stačil ohromný úspěch, že byl zvolen prezident tmavé pleti, ale druhá část mu vlastně dodnes vytýká, že neudělal dost a že taková politická šance nemusí pro jejich menšinu přijít další desítky let. Obama ze své exekutivní funkce vytvořil různé programy, například na podporu mládeže v chudších či nefunkčních černošských komunitách – jako program My Brother’s Keeper –, ale aby prosadil nějakou větší a symbolickou iniciativu skrze Kongres, na to prostě neměl politický kapitál, a to navzdory širokému mandátu a hladkému vítězství ve volbách.
Co tedy považujete za hlavní vnitropolitické úspěchy a naopak neúspěchy osmiletého pobytu Baracka Obamy v Oválné pracovně?
První vnitropolitický úspěch, který se vybaví ve vztahu k Obamovi, je rozhodně reforma systému zdravotního pojištění. Tehdy šlo o úspěch a do jisté míry rozšíření amerického sociálního státu. Do reformy Obamacare bylo ve Spojených státech až 40 milionů osob bez zdravotního pojištění, a ještě více s pojištěním, které pokrylo jen zlomek výdajů za návštěvu lékaře či pobyt v nemocnici. Až půl milionu amerických domácností vyhlásilo každý rok osobní bankrot poté, co jim přišel účet z nemocnice. Reforma měla řadu těchto věcí změnit, mimo jiné i to, že zdravotní pojištění bude povinné a federální vláda v tomto ohledu poskytne pojišťovnám určité záruky. Nyní jsou však různé provize Obamacare v rozkladu – zejména kvůli soustavným atakům ze stran republikánů – a úspěch této politiky záleží čistě na úhlu pohledu. Pro mnoho Američanů reforma sice přinesla větší přístup k zdravotním službám, ale těm, kteří už pojištění měli, zdražila měsíční splátky.
Podobná dvojsečnost je u Obamy vidět i například v politice vůči Rusku. Jedním z prvních zahraničněpolitických kroků jeho administrativy bylo vylepšit vztahy s Ruskem, podle oficiálních slov vztahy „resetovat“. Tomuto posunu byl dáván velký mediální důraz, tehdejší ministryně zahraničních věcí Clintonová se dokonce sešla se svým ruským protějškem Lavrovem a společně symbolicky zmáčkli tlačítko s nápisem „Reset“. Ačkoliv nemůžeme hodnotit, jak by se historie vyvíjela nebýt této snahy vylepšit vztahy s Ruskem, iniciativa rozhodně úspěšná nebyla a Moskva téměř bezbolestně v roce 2014 okupovala a přidružila si Krymský poloostrov.
Častý terčem zpětné kritiky bývá právě Obamova zahraniční politika. Vyjma Vámi zmíněné neschopnosti zabránit anexi Krymu se poukazuje například na to, že nedokázal zastavit krvavou občanskou válku v Sýrii nebo že během jeho mandátu vznikl samozvaný chalífát teroristické organizace Islámský stát. Vidíte v tomto světle naopak i nějaké výraznější úspěchy, kterých Obama dosáhl na mezinárodním poli?
Ano, vidím. Obama věřil v multilateralismus. Věřil, že Spojené státy mají jednat a fungovat v rámci mezinárodních organizací a svou mezinárodní pozici budovat právě skrze existující systém mezinárodních norem a pravidel. Jeho administrativa dojednala jadernou dohodu s Íránem, díky které se na delší dobu zastavil vývoj vojenského jaderného programu země. Byla též velmi aktivní v oblasti environmentálních změn a podepsala se pod průlomovou pařížskou klimatickou dohodu v roce 2015. Říkám to i proto, že Česko je malá země a současný multilateralismus náš hlas na mezinárodní scéně amplifikuje a do jisté míry i chrání. Multilateralismus bychom měli podporovat a když tak činí i administrativa amerického prezidenta, je to z naší perspektivy „úspěch“. Trumpův postoj vůči multilateralismu byl například zcela opačný, a narušoval tím chod institucí, které jsou pro naši zemi vitální.
Ještě bych se vrátil k vnitřní politice. Jakou roli sehrálo Obamovo prezidentství v dalším vývoji Demokratické strany? Přispělo podstatněji k jejímu vnitřnímu štěpení, nebo dokázalo různorodé myšlenkové proudy alespoň částečně stmelovat?
Můžeme říci, že Obamovo prezidenství mělo na Demokratickou stranu a její budoucí směrování menší vliv než Trumpovo prezidentství na stranu Republikánskou. Dnes se ve Spojených státech hovoří o „trumpismu“, jak jeho duch přetrvává v Republikánské straně a jak ji na jednu stranu štěpí a na druhou i stmeluje tím, že odkaz Trumpa představuje relativně jasný politický program. S termínem „obamismus“ se nesetkáme, a to samo o sobě ukazuje, že jeho poselství jakési nekonkrétní změny, se nematerializovala a že ani strana nenese jeho politický program významným způsobem dále. Je pravda, že od dob vládnutí Obamy se tvoří silnější krajně levicové křídlo v Demokratické straně, které do jisté míry navazuje na prosazení Obamacare a Obamovu pragmatickou zahraniční politiku, ale toto křídlo stranu příliš zatím neštěpí a ani nestmeluje. Je nutné dodat, že pokud mluvím o krajní levici ve Spojených státech, tak jde o „krajnost“ v americkém kontextu – to co Američané považuji za krajní levici, je u nás v kontinentální Evropě spíše levicový mainstream.
Po Obamovi do prezidentského úřadu nastoupil extravagantní a kontroverzní Donald Trump, nyní je prezidentem Joe Biden, jehož mandát provází ekonomické problémy i velké mezinárodní krize. Jak je na tomto pozadí dnes ve Spojených státech vnímána Obamova éra? Dá se vůbec hovořit o nějakém převládajícím pohledu?
Američané se možná shodnou na tom, že v období prezidenství Baracka Obamy se politická a společenská polarizace dostala na zcela novou úroveň. Je-li to příčina toho, jakým způsobem Obama v rámci svého mandátu vládl, nebo spíše aktivizací nacionalistických společensko-politických sil v reakci na volbu černého prezidenta, je otázka úhlu pohledu.
Republikáni Obamovi vyčítali, že v důsledku ztráty demokratické většiny v Kongresu používal nadměrně výkonná rozhodnutí, kterými obcházel legislativce, a zneužíval tím exekutivní funkci a prosazoval svou levicovou agendu bez souhlasu zákonodárců. To podle nich vyvolalo zpětnou vlnu nevole vůči jeho prezidentství a větší snahu konzervativních voličů demokraty porazit, což vedlo k ostřejší rétorice a politizaci všech možných témat.
Demokraté pak viděli vzedmutí krajní pravice v tomto období, například Tea Party či později Proud Boys, jako známku toho, že se americká společnost brání rasové spravedlnosti a progresu a začala vnímat tato hnutí jako extrém, který je potřeba zadržet či i vymýtit, jelikož představoval nebezpečí pro samotnou demokracii ve Spojených státech. V pojetí demokratů je tak polarizace způsobena krajní pravicí, která do politického diskurzu přinesla extrémní a morálně nepřijatelná stanoviska. Toto jsou samozřejmě politizované pohledy na příčiny polarizace, v odborné literatuře je geneze tohoto fenoménu ve Spojených státech popsána mnohem komplexněji.
31. října 2024 16:58
Má Musk pod palcem i Putina? Majitel X si z Trumpa dělá loutku, z Američanů oběť
Související
Izrael nemá moc na výběr, hodnotí Taterová situaci v regionu. Pro EZ řekla, zda hrozí totální válka
Bojují o vstup do EU. Proruský oligarcha ale snahy Moldavska podkopává, varuje expertka
rozhovor , Barack Obama , Jan Hornát , USA (Spojené státy americké) , Demokratická strana (USA) , Donald Trump , John McCain , Republikánská strana (USA)
Aktuálně se děje
před 29 minutami
Volby v USA startují. Harrisová může být první prezidentkou
před 2 hodinami
Výhled počasí do konce listopadu: Meteorologové řekli, zda hrozí výrazné změny
včera
Princ Harry je černá ovce, říká Trumpův syn. Zavzpomínal i na Alžbětu II.
včera
RECENZE: Dcera národa reviduje národní obrození mladistvou perspektivou. Daří se to?
včera
Úřad práce ruší desítky poboček. Zaměstnanci ale ohroženi nejsou
včera
Můžeme brát Trumpa vážně? Kontrast s Harrisovou je nebývale silný, analyzuje expert Smith volby v USA
včera
Vražda na Klatovsku je objasněna. Podezřelou je důchodkyně
včera
Ochraňují nás duše zemřelých příbuzných? Naši předci tomu věřili
včera
Netradiční policejní práce. Strážci zákona dnes začnou střílet divočáky na Liberecku
včera
Proruští socialisté označili volby za zmanipulované. Pak se ozvala Gruzie
včera
Trump nebo Harrisová? Výsledek voleb se nemusíme dozvědět několik dní
včera
Republikáni vs demokraté: Jaký je rozdíl mezi největšími politickými stranami v USA?
včera
Izraelská armáda zabila velitele Hizballáhu i organizátora útoků ze 7. října
včera
Historie plná zvratů a nečekaných momentů. Podívejte se na zajímavosti z amerických voleb
včera
Volební úředníci EXKLUZIVNĚ pro EZ popsali, jak se USA brání volebním podvodům
včera
Volby prezidenta USA 2024: Vše, co potřebujete vědět
včera
Španělsko se topí pod vodou. Video ukazuje, jak povodně zaplaví město za pár vteřin
včera
Česko se raduje z výsledků voleb v Moldavsku. Můžete se na nás spolehnout, vzkázal Sanduové Fiala
včera
Prezidentské volby v Moldavsku vyhrála Sanduová, čelila ruským pokusům zvrátit hlasování
včera
Trump zažaloval televizní stanici CBS
Republikánský kandidát a bývalý prezident USA Donald Trump podal žalobu proti televizní stanici CBS kvůli rozhovoru s jeho demokratickou rivalkou, viceprezidentkou Kamalou Harrisovou. Žaloba se týká rozhovoru odvysílaného v říjnu v pořadu 60 Minutes, který podle Trumpa „zavádějícím způsobem“ interpretoval Harrisové odpovědi.
Zdroj: Libor Novák