ROZHOVOR | Důvěra se z politiky vytratila. Podporujeme zavedení mechanismu odpovědnosti veřejných činitelů. říká Sokol z Hnutí Generace

Krize bydlení se stala zásadním problémem – rostou nájmy i hypotéky, příjmy stagnují. Vy jste nová síla, která slibuje změnu. Jak přesně chcete postupovat jinak než dosavadní vlády, které problém více méně jen popisovaly?

Situace na trhu s bydlením podléhá základnímu pravidlu, jde o rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Narozdíl, od většiny stran se plánujeme zaměřit na obě části. Jak na stranu nabídky, tak na stranu poptávky. Plánujeme motivovat obce změnou rozpočtového určení daní a podílením se na platbách za příspěvek na bydlení, k častějším změnám územních plánů, tak aby se uvolnilo více stavebních pozemků a profitovali z toho jak občané, tak obce. Rovněž by se tím měla zvýšit také výstavba obecních bytů. Také zjednodušení byrokracie, i když to zní jako klišé, myslíme to vážně.

Náš postup se od ostatních stran liší zejména způsobem, kterým se stavíme k poptávce. Na rozdíl od některých stran, který jí dále chtějí dotovat a hnát tím ceny dál vzhůru. My máme v plánu podporu poptávky naopak mírnit a snížit tím ceny nemovitostí. Naší prioritou je snížit schodek veřejných financí pod 1 % HDP, tedy o nějakých 120 miliard. Už samotné snížení schodku zpomalí růst cen nemovitostí.

Část rozpočtových opatření, která plánujeme, pak cílí přímo na nemovitosti. Například, zrušení podpory stavebního spoření, které je neefektivní – tedy 4 miliardy, zrušení odpočtu úroků z hypotéky za základu daně u fyzických osob, což je 9 miliard – zde diskutujeme možné ponechání pro pořízení první nemovitosti, snížení okruhu osob, které dosáhnou na příspěvek na bydlení, zkrátka není možné, aby na něj dosahoval člověk se mzdou 70 tisíc.

V neposlední řadě plánujeme změny v dani z nemovitých věcí, tak aby více reflektovala hodnotu pozemku. Tím se sníží motivace lidí vlastnit nemovitosti v lukrativních lokalitách, a naopak zvýší nabídka stavebních pozemků. Tedy tím, že budeme stimulovat nabídku a ulevíme poptávce, se sníží ceny nemovitostí.    

Statisticky inflace klesá, ale lidé to v peněženkách nevidí – ceny potravin i bydlení zůstávají vysoké. Co by Hnutí generace udělalo jinak, aby se lidem skutečně ulevilo? Je ve hře i zvýšení daní?

Inflace klesla, ale fakticky cenový návrat na původní ceny je velmi zdlouhavý a v některých případech nemožný, který v našem prostředí, kde nefunguje zdravý konkurenční boj velkých subjektů a typicky velkých zemědělských koncernů. Je třeba rozšířit pravomoci Úřadu pro Kontrolu Hospodářské soutěže (ÚOHS) změnou legislativy.

Zpřísnit pravidla pro slevové akce. Paradoxně jsme zemí slevových akcí, ale všechno, co je ve slevové akci je právě taková cena v okolních zemích. Typicky dobu pro stanovení průměrné normální ceny zboží prodloužit z 30 dnů na 180, aby se nedalo klamat zákazníky tak snadno. Zrychlení sankčního mechanismu zkrácením doby pro vyšetřování a ukládání pokut za porušení soutěžních pravidel. Současné procesy trvají například i rok.

Posílení ochrany dodavatelů, kde by se měl upravit zákon o významné tržní síle podle zákona číslo 395/2009 Sb. tak, aby ÚOHS mohl rychleji zasahovat proti nekalým praktikám obchodních řetězců vůči dodavatelům, jako například neoprávněné poplatky nebo neférové smluvní podmínky. Celkově audit státních kontrolních orgánů, zvýšení efektivity.

Cena bydlení se nedá vyřešit napumpováním finančních prostředků lidem, aby měli možnost si v tuto chvíli koupit bydlení. To je krátkozraké, protože v tu chvíli by opět vzrostla poptávka a následoval by další růst cen nemovitostí. Stejný problém máme dnes. Máme nedostatečnou nabídku a vysokou poptávku po bydlení.

Je třeba se zaměřit na to, co je hlavní příčinou toho, že se staví méně, než je potřeba. je to nedostatek pracovní síly, popřípadě její cena? Je to drahý stavební materiál? Je to pomalý schvalovací proces, který vše prodražuje? Nebo nejsou stavební pozemky schválené pro výstavbu? Řekl bych, že to bude všechno dohromady. Tyto věci se musí řešit souběžně. Dále není možné, abychom jako země EU, měly dvojí ceny. Jsme jednotný trh.

Letošní léto přineslo sucho, bouřky i rekordní teploty. Jaké konkrétní kroky byste jako nové hnutí navrhli do dvou let, aby Česko nebylo závislé na dovozu energie a zároveň reagovalo na klimatickou krizi?

To jsou velké cíle a dvouletý horizont není pro řešení takových cílů dostatečný. Naším úkolem je vytyčit správný směr, kam by se Česká republika mohla posouvat. Jádro je priorita číslo jedna. Ať už v podobě velkých bloků, tak malých modulárních reaktorů. Je to bezpečný, stabilní a k přírodě relativně přívětivý zdroj. Zároveň je relativně levný, ale podobně jako ropa nebo zemní plyn, je závislý na dovozu paliva, byť je skladování i na několik let výrazně snazší.

Nesmíme se však spoléhat jen na jeden jediný zdroj. Česká republika má pořád možnost rozvinout potenciál dalších zdrojů elektřiny. Hlavně solární panely na střechách bytových domů či podniků, parkoviště. Biomasa a mikro vodní elektrárny můžou přispět k roční výrobě elektřiny ČR o dalších 10 %.

K rozvoji některých z těchto zdrojů přitom mnohdy stačí pouze zjednodušení legislativního procesu a omezení byrokracie. Větší podpora bioplynu by u nás částečně mohla nahradit i dovážený zemní plyn, a to až o 25 %, ale plnou nezávislost na dovozu energií, zejména ropy, nelze v blízké době očekávat, pokládáme ale za důležité jít správným směrem.

Odchod od uhlí se blíží – ale reálná náhrada zatím chybí. Je pro vás cesta masivně podpořit jádro? A pokud ano, podpořili byste, aby stát získal plnou kontrolu nad ČEZ, aby měl nad transformací skutečnou moc?

Vykupování dalších podílů ČEZ je velký výdaj, je to cca 240 miliard, na který nejsou peníze a v druhé řadě, cenu elektřiny tím zas tolik neovlivníme. Odchod od uhlí je při současných nastavených termínech pro vypnutí ambiciózní. Je to problém pro celkový rozvoj průmyslu. Chce to pozvolnější přechod.

Určitě je potřeba postupně přecházet na obnovitelné zdroje v kombinaci například s Modulárními reaktory (SMR). Jednoznačně bychom chtěli tuto technologii podpořit tak, aby byla co nejdříve připravenou pro sériovou výrobu. V rámci Evropy můžeme hrát prim a být lídry. Dohoda mezi ČEZ a Rolls-Royce je příkladem kroku, který může urychlit vývoj a výrobu. Je nutná podpora výstavby továren na výrobu modulů pro SMR jak naznačuje plán ČEZ, který by mohl zaměstnat až 8000 lidí a velmi posílit český průmysl. Souběžně je ale nutné informovat obyvatele o bezpečnosti a výhodách SMR.

Jednou z mála slabin jaderné energetiky je vyhořelé palivo – ale ani to nemusí být konečná. Moderní výzkum směřuje k tomu, aby se část tohoto materiálu mohla v budoucnu znovu využít, například v reaktorech nové generace s uzavřeným palivovým cyklem. Tyto technologie umožňují získat další energii a zároveň výrazně snížit množství dlouhodobě nebezpečného odpadu. Česko se aktivně podílí na mezinárodním vývoji těchto řešení a první demonstrační jednotky se očekávají v příštích desetiletích. Jaderný odpad tak nemusí být problém navždy – může se stát zdrojem pro další energetickou kapitolu, pokud budeme investovat do výzkumu, vývoje a odvahy měnit energetické paradigma.

Pokud má stát skutečně řídit energetickou transformaci ve veřejném zájmu, musí mít nad klíčovými rozhodnutími kontrolu. Pokud se bude jednat o plném převzetí ČEZu státem, jsme připraveni o tom vést debatu. Energetika je pro Česko prioritou, ovlivňuje to bezpečnost, průmyslu i každodenního život jedince.

Není možné, aby vysoké ceny byly přenášeny na naše občany, když to na burzu prodáváme za směšné ceny v porovnání s tím, za kolik to vykupujeme zpět (skoro nejvíce v EU).

Co konkrétně nabízíte mladým lidem, kteří dnes čelí drahému bydlení, nejistým pracovním podmínkám a obavám z budoucnosti? A proč by vám měli věřit, když už několik generací slyšelo podobné sliby – a situace se jen zhoršila?

Za posledních 35 let kupní síla obyvatel ČR zvýšila 2,5krát. Když se koukneme na jiné státy, kde například v Itálii se za těch 35 let kupní síla prakticky nezměnila.  Nechceme slibovat něco, co nebudeme moct splnit. Na zvýšení dostupnosti bydlení máme jasný plán. Na budoucnost myslíme také, i proto jsou naší prioritou zdravé veřejné finance. Se stále rostoucím strukturálním deficitem veřejných financích nás dobrá budoucnost nečeká, a proto ho řešíme.

Závěrem jen krátce k pracovnímu trhu. Uvědomujeme si, že jediná jistota je neustálá změna, a proto je třeba být na změny co přijdou připraveni. Máme v plánu upravovat školní osnovy, tak aby víc odpovídaly moderní době a pomohly tak být připraven na změny co přijdou. Žádný šikovný a pracovitý člověk o práci mít nouzi nebude.

Důvěra – skoro se zdá, že se z politiky vytratila. Podporujeme zavedení mechanismu odpovědnosti veřejných činitelů za svá slova a sliby.

Státní rozpočet je v deficitu, dluh narůstá. Pokud byste dostali možnost rozhodovat, kde byste konkrétně seškrtali výdaje? A které nové daně byste byli ochotni lidem otevřeně přiznat?

Nové daně zavádět nechceme, už nyní je máme v porovnání s jinými státy vysoké. Revize nicméně je na místě. Snížení (nebo nenavyšování) za práci, naopak zvýšení za spotřebu. Navýšení daní z nemovitosti – a poměrově lze danit i spekulanty s byty.

Kompletní audity státních výdajů, zefektivnění práce úředníků. Navýšit pokuty korporátům.

Pokud byste museli volit mezi ekonomickým růstem – například podporou průmyslu, a přísnou ochranou klimatu, co by u vás dostalo přednost? A jste připraveni nést politické následky rozhodnutí, které vždy část voličů zklame?

Nikdy nevyjdete vstříc všem. Dlouhodobý ekonomický růst, totiž není možný bez ochrany životního prostředí a vždy je tedy třeba tyto dvě části balancovat.  Je řada rozhodnutí, která jsou výhodná jak pro přírodu, tak pro ekonomický růst – sjednocení maximální váhy kamionů v rámci EU, vhodně umístěné větrné elektrárny – kooperace s okolními státy, efektivní spalování odpadu namísto jeho skládkování, pojďme je udělat.

Jsou také rozhodnutí, která jsou pro přírodu špatná a jsou špatná pro průmysl, jako třeba podpora velkých agrobaronů, nadměrná podpora spalování dřeva jako obnovitelného zdroje, nebo třeba některé části PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation), pojďme si to přiznat a takové chyby nedělat.

Když se ohlédneme za sebe. Vidíme, že v poslední době Evropa v rámci podpory za udržitelné prostředí ve srovnání se světem udělala mílové kroky. Je však vidět, že hlavně státy v jižní Asii s odpadem nakládají podstatně hůře (nenakládají) a Evropa přispívá pouze z pár procent. Vidíme to i jako jednu z oblastí nadnárodní spolupráce, na kterém zapracovat. Přitom je právě důležité nelikvidovat ekonomiku, což se nyní hojně po Evropě děje. Jsme za vyvážené řešení.