ROZHOVOR | Politolog Broul: Den Putinovy invaze si budeme pamatovat dlouho, já hlavně pocity. Byl jsem upřímně zděšen

Před rokem jsme se společně bavili o ekonomických sankcích, které může Západ uplatnit vůči Rusku. Jsou ze strany Západu sankce dostatečné, nebo by měly být přísnější? 

Sankce mají stále rezervy a mohly by být přísnější. To ale nic nemění na tom, že jsou bezprecedentní a již po roce nesou své ovoce. Cenové stropy na vývoz ropy a plynu stejně jako výrazné snížení dovozu těchto surovin do Evropy až prakticky na nulu začíná výrazně zasahovat ruskou schopnost vést zničující válku proti Ukrajině.

K tomu si připočtěme značně ztíženou dostupnost západních technologií, na nichž je Rusko z podstatné části závislé, anebo odstřižení významné části ruského bankovního sektoru od platebního systému SWIFT. Ruská propaganda bude mít čím dál těžší úkol zakrývat ekonomickou katastrofu, k níž se země blíží. 

Není na čase odstřihnout Rusko definitivně od platebního systému SWIFT?  

Už velmi dlouho se to nabízí. Ostatně Rusko se na tuto alternativu – stejně jako Čína – už dopředu připravovalo v rámci projektu „Pevnost Rusko“, když si mimo jiné vytvořilo vlastní platební systém SPFS. A tento systém pak vede mnoho diplomatů k úvahám o zbytečnosti absolutního odstřižení od SWIFT. Vzhledem k existenci SPFS by takový krok měl už jen marginální dopad, jednalo by se tak víceméně pouze o symbolické gesto. Ale jak víme, i symboly hrají velkou roli. 

Lidé často přirovnávají pocit z teroristických útoků na Dvojčata k takovému, který prožívali před rokem, když se dozvěděli o ruské invazi. Jak to máte vy, pamatujete si přesně, jaké to bylo? Myslíte si, že to zůstane v živé paměti lidí ještě dlouho? 

Přiznám se, že si z prvního dne pamatuji hlavně pocity a záblesky situací. O invazi jsem se dozvěděl z notifikací mediálních agentur na mobilu ihned po probuzení. Pamatuji si pocit zděšení, obav a zvláštní paralýzy, která mě nutila pouze sledovat online zpravodajství nebo psát přátelům. A z rozhovorů vím, že jsem první den a první dny invaze podobně neprožíval jen já. Nedalo se dost dobře soustředit na jinou mentální činnost, diskuse se stáčely ke konfliktu na Ukrajině a jeho budoucnosti. Ano, myslím, že den Putinovy invaze na Ukrajinu si bude mnoho lidí pamatovat velmi dlouho. 

Co pro vás jako odborníka celá válka na Ukrajině znamená? Změnil jste svůj pohled na mezinárodní vztahy a obdobné disciplíny, nebo jste předpokládal, že se něco takového opravdu může stát? 

Odpovědí navážu na předchozí vzpomínky. Byl jsem upřímně zděšen i přesto, že jsem na možnost eskalace do takové míry upozorňoval přibližně od listopadu předchozího roku. Podle některých vědců měl diktátor Putin úmysl okupovat celou Ukrajinu už v roce 2014. Již tehdy narazil na překvapivý odpor Ukrajinců, svého snu se ale nevzdal a postupnými kroky k němu směřoval.  

Studenty na katedře jsem na brzkou možnost otevřeného konfliktu buď na Ukrajině, nebo na Tchaj-wanu upozornil na konci roku 2021. Přesto jsem si celoplošnou válku na Ukrajině nedokázal představit. Nebyl jsem sám v úvahách o Putinově racionalitě, přece není možné, aby ruské rakety dopadaly i na Kyjev a Lvov. Probuzení 24. února 2022 tak bylo skutečně šokující.  

Válka na Ukrajině ale můj pohled na mezinárodní vztahy a s nimi spjaté disciplíny nijak nezměnila. Eskalace, ke které přistoupil Vladimir Putin, byla bohužel logickým vyústěním stupňování tlaku, který vyvíjel skrze svůj režim. Historie ruských vůdců je plná takřka totožných situací, teorie nedemokratického vládnutí takový vývoj předpokládají, v tomto smyslu se opět pouze naplnila dějinná logika. A ta mě i vede k mírnému optimismu. Rusko podobné jím rozpoutané konflikty zpravidla prohrálo. 

Vladimir Putin nedávno oznámil pozastavení ruské účasti na smlouvě Nový START, načež ruský resort zahraničí později uvedl, že Moskva bude smlouvu nadále dodržovat. Co mohou značit takovéto neshody? 
 
Jedná se o rozdíl rétoriky směrem k domácímu publiku a zahraničním aktérům. Vladimir Putin dovnitř země sděluje, že se oficiálně vyvazuje z účasti na smlouvě, která byla jeho rétorikou diktována Západem a k níž se Rusko v dobré vůli připojilo. Navenek – ale stále pro domácí publikum – navíc sděluje, že je odhodlaný eskalovat situaci až v případný jaderný konflikt; jedná se o tradiční taktiku strategie odstrašování nepřítele, aby se tento zdržel určitých akcí, zde zejména dodávek vojenského materiálu na Ukrajinu.  

Putin ale zároveň pomocí svých nižších administrativních složek zahraniční aktéry ujišťuje, že se zatím o žádnou zásadní eskalaci nejedná. V tomto smyslu se nic neděje bez vědomí Putina. Všimněme si také, že právě nižší administrativní složky jsou Putinem odsouzeny k přijímání kritiky zvnějšku: ohledně výkonu ruské armády, nedosahování stanovených cílů, porážek na bojišti apod.  

Ruský vůdce nesmí být kritizován, taková kritika by se jejímu autorovi nemusela vyplatit; zároveň by mohla předznamenat vůdcův pád. Zdánlivé neshody mezi Putinem a jeho podřízenými v ruské byrokratické struktuře tak značí dirigované vymezování pozic samotným Putinem.  
 
Promění se válka na Ukrajině v dlouhotrvající konflikt, stejně jako válka na Donbase trvající od roku 2014? 

Nacházíme se v jiné situaci než po okupaci Krymu a části Donbasu. V dnešní době prakticky nikdo nevolá po zachování statutu quo a obě strany se zdají být víc než odhodlané válčit za své zájmy; a to nejen Ukrajina, ale i globální Západ, který zatím razí tezi, že dohoda bez Ukrajiny je vyloučená. Jestli tedy nedojde k nějaké zásadní změně, jako třeba širší eskalaci konfliktu nebo změně v ruském vedení, bude jako v každém válečném konfliktu záležet na čtyřech zásadních faktorech – politické vůli, celkové vyčerpanosti, morálce a zdrojích. Dokud budou mít obě strany dostatek zdrojů a odhodlání vést válku, konflikt bude trvat ještě dlouho. 
 
Má Rusko šanci udržet válku ještě další rok? 

Myslím, že tu šanci má, nesmíme Putina v jeho ochotě bojovat a dát do války všechno podcenit. Zároveň se znovu odkážu na předchozí odpověď.