ROZHOVOR | Dezinformace pomáhají šířit sociální sítě, nastavením podporují senzace. Je nutné zintenzivnit ověřování informací, říká odbornice

Od doby, kdy Česko zablokovalo osm dezinformačních webů, uplynul více než měsíc. Jak tento krok omezil šíření dezinformací?

Některé ze zablokovaných webů prozatím ukončily svou činnost. Jiné, jako Protiproud a Aeronet, se přesunuly na nové domény, aby se vyhnuly dosahu českého správce domén CZ.NIC, který dané weby zablokoval. Jejich návštěvnost na nových doménách ale podle nejnovějších dat klesla o více než polovinu. K dobrovolnému blokování dezinformačních webů se přidali i domácí poskytovatelé internetového připojení, po čemž se návštěvnost webů propadla o čtyřicet až osmdesát procent. Najdou se ale také výjimky, jako weby AC24 News a CZ24 News, které si návštěvnost udržely, nebo dokonce zvýšily. Celkově nyní dezinformační weby kvůli těmto krokům hledají alternativní cesty pro šíření svého obsahu, ať už zmiňovaným přesunem na jiné domény, pomocí svých Facebookových stránek, či stále populárnější aplikace Telegram, která nemá vysokou úroveň regulace.

Jedná se o krok správným směrem, nebo existují lepší metody, jak šíření fake news na internetu zabránit?

Tento krok je rozhodně pozitivní v tom, že autority berou problém dezinformací stále vážněji. Faktem ale zůstává, že tyto kroky byly iniciativou soukromých subjektů – správce národní domény a poskytovatelů připojení – i když byly založeny na doporučeních a konzultaci s vládou a zpravodajskými službami. Legální a institucionální rámec těchto kroků tedy zůstal mírně nejasný a nutně vedl k určité kritice ohledně transparentnosti procesu, jakým byly zablokované weby vybrány. Jasněji nastavený model odpovědnosti lze vidět u sousedů v Slovenské republice, kde byl po začátku invaze promptně přijat zákon, který umožňuje blokovat problematické weby Národnímu bezpečnostnímu úřadu.

Asi není překvapením, že se dezinformátoři aktuálně zaměřují především na válku na Ukrajině či na migraci. Co se ale nyní děje na covidové scéně, která problematice fake news podléhala poslední dva roky?

I covidová scéna se dokázala rychle přeorientovat na geopolitické otázky. Zajímavým případem je hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES, které loni neúspěšně kandidovalo v parlamentních volbách. Hnutí odsoudilo ruskou agresi, ale vinu připisovalo ekonomickým sankcím a údajné neustálé provokaci ze strany EU a NATO. Mluvčí strany Jiří Janeček také vyjádřil pochopení kroků Putina jako osvoboditele separatistických republik na východě Ukrajiny, kde údajně probíhala genocida etnických Rusů. Určitý posun ale nastal, když samotné hnutí začalo organizovat pomoc pro ukrajinské uprchlíky, což způsobilo rozkol mezi jeho členy i mezi podporovateli, kteří zvyknou být nakloněni anti-imigračním postojům.

Které aspekty ruské invaze jsou pro dezinformátory nejlákavější? Předpokládám, že kromě migrace to může být například masakr civilistů v Buči?

Je pravda, že na Facebooku se o masakru v Buči objevovalo více zpochybňujících příspěvků než přesných informací. V rámci tématu migrace mají pozornost tvrzení, že Česká republika se stará o uprchlíky více než o vlastní občany, hlavně v kontextu rostoucích cen energií a celkové inflace, a s tím spojené tvrzení o nevděčnosti uprchlíků. Je možné sledovat i obviňování Západu či samotné vlády České republiky, že se Evropu snaží zatáhnout do ozbrojeného konfliktu. Celkově se na dezinformační scéně objevují pro-ruské narativy o ultranacionalistickém režimu na Ukrajině, který páchá genocidu na Donbasu, či o Západě jako skutečném agresorovi.

Jak by se dal v aktuální situaci charakterizovat typický konzument fake news? Je například pravidlem, že zpochybňuje civilní oběti nebo vyznává ruský režim a podporuje Vladimira Putina?

Manipulativní tvrzení či dezinformace zpravidla padají na úrodnou půdu již existujících předsudků, nespokojenosti s vlastním životem nebo pesimistických očekávání od budoucnosti. Popularita dezinformací je projevem hlubších společenských, ekonomických a politických problémů, které vedou ke snížené důvěře ve veřejné instituce a mainstreamová média. Lidé budou primárně věřit tomu, co potvrzuje jejich již existující světonázor, takže pro-ruská tvrzení o tom, že mainstreamová média neukazují pravdu o událostech na Ukrajině, ať už v případě Buče a jiných válečných zločinů, nebo o skutečném agresorovi v podobě Západu, mají velkou šanci na úspěch.

Během covidové pandemie vznikla na sociálních sítích řada skupin, v nichž se dezinformace šířily mezi desítky tisíc lidí. Všimli jsme si ale, že některé z těchto skupin se nyní už nezabývají covidem, nýbrž právě válkou, čili z jedné dezinformační vlny přesídlily na druhou. Lze říci, kolik lidí z těch, kteří nějakým dezinformacím věří, jsou univerzálně přizpůsobiví nejrůznějším narativům bez ohledu na to, o jakou událost se jedná?

I zde lze aplikovat mou předchozí odpověď, každopádně na konkrétnější vyčíslení tohoto podílu lidí nemáme dost empirických dat. Přechod od covidu-19 k válce na Ukrajině byl v podobě narativů poměrně plynulý – údajný fašismus a genocida spojované s protipandemickými opatřeními a očkováním jsou nyní jednoduše aplikovány na Ukrajinu. Covid-19 rozšířil dezinformační scénu, ale jako téma ustoupil do pozadí, proto se dalo očekávat, že dezinformátoři budou hledat nový materiál. Celkově tento vývoj ukazuje značné překrytí české dezinformační scény s proruskými tendencemi, což je dlouhodobě pozorovaný jev.

Jak významným šiřitelem fake news jsou sociální sítě? V porovnání například právě s dezinformačními weby či řetězovými e-maily?

Sociální sítě jsou právě tím technologickým vývojem, který umožnil masové šíření dezinformací, díky své dostupnosti a malým nákladům. Sociální sítě jsou stále nízko regulovány a svým nastavením posilují stávající radikální tendence ve společnosti, což bylo jen znásobeno pandemií. Příkladem je už jen možnost na Facebooku zakládat zmíněné skupiny pro lidi se stejnými názory, které samozřejmě mohou napomoci pozitivnímu posilování komunity, ale také vytvářet uzavřené bubliny, ve kterých uživatelé navzájem podporují svá extremistická přesvědčení. V Česku v posledních dvou až třech letech právě anti-covidová scéna ukázala schopnost efektivně využít sociální sítě k šíření svých narativů a mobilizaci, ať už pomocí skupin, nebo trendu používání formátu videí a livestreamů, v nichž lídři různých hnutí a „občanští“ dezinformátoři pravidelně oslovují své obecenstvo ve velmi neformálním a důvěrném duchu.

Je současný stav potírání dezinformací na sociálních sítích dostatečný, nebo by provozovatelé měli konat více či reagovat rychleji?

Rozhodně je zapotřebí více proaktivní a zodpovědný přístup k bránění šíření dezinformací. Problémem zůstává nastavení těchto platforem v podobě algoritmů podporujících kontroverzní a senzacechtivý obsah, který přitáhne pozornost uživatelů a generuje mnoho interakcí. Sociální sítě by měly zintenzivnit spolupráci s fact-checkery, kteří denně čelí kvantům nového a potenciálně problematického obsahu, a pomáhat uživatelům rozpoznat nepravdivé informace či podporovat jejich schopnost upozornit na podobné případy. Důležité je také eliminovat finanční zisk, který dezinformátoři mohou mít ze svých aktivit například prostřednictvím reklamy. Na závěr zůstává výzva balancovat tato opatření s nutností zachovat svobodu projevu.