ROZHOVOR | Rusové mají pořád z čeho čerpat. Původní dynamiku ze začátku invaze už ale nezískají, hodnotí vojenský historik pro EZ

Jak byste zhodnotil letošní přehlídku ke Dni vítězství na Rudém náměstí v Moskvě? 

Již s nějakým odstupem bych hodnotil letošní přehlídku jako přesný odraz ruské současné společnosti. 

Co to znamená? 

Po velkých očekáváních v minulých letech, kdy bylo cílem na přehlídkách ukázat i nejnovější ruskou vojenskou techniku, ze které se mohl stát exportní tahák, je ta letošní výraz úpadku celé země. A vlastně i neradostné vojenské situace přímo na bojišti. 

Ano, po náměstí se pohyboval pouze jeden tank… 

Na přehlídce se objevil pouze jeden tank připomínající sovětské vítězství ve druhé světové válce, které bylo draze zaplaceno všemi národy tehdejšího SSSR včetně Ukrajinců, na které nyní dopadají rakety. Z výskytu pouze jednoho T-34 na přehlídce bych ovšem žádné velké vývody nedělal, spíše je zarážející, jaké jednotky se přehlídky účastnily.  

Vysledoval jste tedy, jaké jednotky se přehlídky účastnily? 

Až na výjimky jako železniční vojsko většinou nešlo o pravidelné jednotky. Jak je čím dál silněji patrné, Rusku dochází dech, ta společnost se rozhodně ještě jen tak nezhroutí. Rusové jsou zvyklí trpět a je třeba jen konstatovat, že to u útočné války není pro svět ani Rusko vůbec dobré. Získat zpět dynamiku, se kterou se sebevědomě do napadení Ukrajiny pustili však už jednoduše nebude možné. 

S velkou mírou pravděpodobnosti to tím zdaleka nekončí. Zvláště zarážející je, bez ohledu na již opakovanou absenci u přehlídky, špatný výkon druhého nejsilnějšího bojového letectva na světě, který v žádný moment války nedokázalo vnutit soupeři svoji vůli ovládnout vzdušný prostor.  

Za situace, kdy Ukrajinci disponují velkým množstvím ručních zbraní schopných levně likvidovat drahou ruskou techniku, to jistě nebyl jednoduchý scénář. Přesto je zjevné, že nasazen byl jen zlomek sil, a i ty nejsofistikovanější nijak nezáří. 

U tankové techniky jsou pak výsledky ještě horší. Obrovské množství ruské techniky navíc padlo i do ukrajinských rukou po úspěšných protiofenzivách.  

Říkáte, že byl nasazen jen zlomek sil. Nicméně na Rudém náměstí vypadala účast velmi chudě. Kde všechny ty jednotky tedy byly? Máte nějaké informace o dislokaci jednotek v rámci Ruské federace? 

Zde si musíme uvědomit, že přes veškeré ztráty na Ukrajině stále Rusko má kde brát, včetně využití rezervistů. Aktivních vojáků Ruské federace je kolem 900 tisíc, probíhají pravidelné odvody a jednotky jsou rozmístěny i podle toho pod jaké složky armády spadají – pozemní síly, námořnictvo, vzdušné a kosmické síly, což je kombinace letectva s protivzdušnou a protiraketovou obranou, výsadkové jednotky VDV a také něco, co bychom mohli nazvat jadernými silami.  

Možná to bude znít paradoxně a je možné, že ruské ztráty na Ukrajině skutečně dosahují, jak tvrdí Ukrajinci, už téměř 200 tisíc vojáků, ale s dislokací ruských sil u těch složek armády, které přímo nebojují na Ukrajině, to neudělalo zase tak velkou změnu.  

Navíc musíme uvést, že řada padlých jde na vrub wagnerovcům. Pro Rusko se změnila situace i vstupem Finska do NATO, protože jeho přímá hranice s členskými zeměmi NATO výrazně vzrostla. I na to bude muset Rusko reagovat a nemůže na Ukrajinu poslat všechno co má nohy a ruce. S dojmem z přehlídky bych to vůbec nesměšoval.  

Každopádně ta válka je katastrofa z dlouhodobého demografického hlediska pro Rusko a vše, co je už teď v ukazatelích špatně, se tím ještě razantně zhorší. To je však časový horizont, který v Kremlu zjevně nikdo neřeší.  

Jen tak pro zajímavost – jak Rusové dokážou ohlídat obrovské území na Sibiři? 

Na teritoriální bázi, mají vytvořeny armádní okruhy, kdy každý z nich má určenou svoji zónu, za kterou zodpovídá. I když i zde může docházet k překrývání a posilování jednoho na úkor druhých. Za Sibiř odpovídají dva okruhy, ten blíže Evropě je Střední vojenský okruh, ten vzdálenější je Východní vojenský okruh.  

Bojí se nové ukrajinské protiofenzivy? 

Rusko očekává ukrajinskou protiofenzivu s velkou nervozitou. Je klidně možné, že někde nastane i kolaps podobný tomu jako na podzim v Charkovské oblasti. 

Tato válka je pro ruský národ zlomem. Pokud dokážou projít katarzí a mentálně se konečně nastavit jinak po dekádách nalhávání a snění o novém imperiálním snu a přijmout, že vojenská expanze s cílem anektovat území sousedů není přijatelnou formou mezinárodní politiky, pak ještě má Rusko nějakou naději. Pokud váhání a vojenské porážky budou trvat ještě dlouho, nevyhnutelně to povede i k vnitřní nestabilitě. 

To zní docela děsivě… 

U země s tisíci jaderných hlavic to jistě není scénář, který by měl člověka nechat klidným. Myslím, že situace na bojišti nakonec jasně Rusku nastaví zrcadlo. Přehlídky jako tuto sice Rusko bude pořádat i nadále, ale i kníže Potěmkin dokázal lhát o svých úspěších s jistou noblesou. To se tady ale skutečně nedaří!  

Může se Rusko tak extrémní vnitřní nestabilitě ještě vyvarovat? 

Vše hovoří proti tomu, konec konců i výkřiky lidí jako Prigožin, Strelkov či mnoha ruských vojenských blogerů, které jsou čím dál kritičtější vůči ruskému vojenskému i politickému vedení, ukazují, že nestabilita stoupá. Taková kritika by byla na začátku válka nemyslitelná. Zatím se to ještě neobrátilo přímo proti Putinovi a je možné, že mu to takto zatím i vyhovuje, protože to není on, kdo by bylo přímo cílem mocenského přetahování, ale tato fáze nepotrvá navěky.