Tajné plány studené války: Německo chtělo použít chemické zbraně proti Československu

Po druhé světové válce byl vývoj a použití chemických zbraní v Německu tabu. Byla to nicméně už 1. světová válka, která odhalila hrůzy, které jsou schopny chemické zbraně napáchat. Německo bylo první zemí, která použila jedovatý plyn a jeho chemici později stáli za vytvoření nechvalně proslulého cyklonu B, používaného v koncentračních táborech.

Hrozba Sovětského svazu ale přinutila Německo o několik let později slevit ze svých zásad a začít vážně uvažovat o možném použití chemických zbraní. NATO očekávalo, že Sovětský svaz by mohl v případě útoku použít chemické zbraně prostřednictvím zemí Varšavské smlouvy.

Západoněmečtí generálové proto začali pořádat vysoce tajné schůzky se svými americkými protějšky, kteří jim měli poskytnout odstrašující chemické prostředky. "Nemůžeme to udělat bez takových prostředků," řekl Friedrich Foertsch, generální inspektor Bundeswehru, německé armády.

Podle odtajněných dokumentů požádal západoněmecký ministr obrany Kai-Uwe von Hassel Američany o dodávky chemických zbraní. Pentagon zpočátku nebyl proti. Podle amerického vojenského historika Reida Kirby je až zarážející, jak málo se armáda USA starala o to, že jde o velice citlivou záležitost. „ Přistupovali k tomu jednoduše jako k jinému zbraňovému systému“, tvrdí Kirby.

Americké ministerstvo zahraničí však začalo vyjadřovat vážné výhrady k celé transakci. Podle Matthewa Meselsona, odborníka na chemické zbraně, který byl v té době poradcem americké vlády, se jednalo o významný politický problém. Celá věc byla předávána jako „horký brambor“ a nikdo si s ní nevěděl rady, bylo to nakonec na prezidentovi, aby rozhodl.

Nakonec Američané v roce 1966 rozhodli, že chemické zbraně neposkytnou – zatím. Pokud by skutečně došlo k útoku, USA nechali otevřenou možnost, že v takovém případě by svým západoněmeckým spojencům zbraně poskytly.

Tajné vojenské plány

Na německé straně zatím probíhaly od roku 1962 až 1968 rozsáhlé přípravy a plány, uskutečňované malou skupinou vysoce postavených důstojníků Bundeswehru, jakým způsobem se vyrovnat a odpovědět na případný útok chemickými zbraněmi. Podle dokumentů armáda navrhla, aby západní Německo získalo od USA 14 milionů tun chemických zbraní pro Bundeswehr. Pokud by vypukla válka, tyto zbraně měly být pomocí dělostřelectva a letectva nasazena proti vojskům Varšavské smlouvy včetně Československa.

Pro tyto účely byla v roce 1966 zřízena přísně tajná „ABC studijní skupina“ v bavorském městě Sonthofen v jižním Německu. V roce 1967 uspořádala skupina pod kódovým označením „Damokles“ tajné válečná cvičení, které simulovaly bitvy, v nichž byly oběma stranami použity chemické zbraně. Nicméně v roce 1968 se německý ministr obrany Gerhard Schröder rozhodl, že se nebude připravovat aktivní rozmístění chemických zbraní ze strany Bundeswehru.  Studijní skupina však měla pokračovat ve svém výzkumu v této oblasti.

Německá vláda a Bundeswehr vždycky vehementně popírali, že by jakkoliv plánovali mít k dispozici a dokonce použít chemické zbraně. Odmítli všechny zprávy o opaku, ať jednalo o zprávy z Východního Německa od roku 1968 nebo články v časopise Konkret, které vychcázeli v letech 1969 a 1970, napsané novináři Günterem Wallraffem a Jörgem Helmbrechtem. Taktéž odmítli zjištění shromážděná veřejnoprávní televizní společností ARD v jejím investigativním pořadu Monitor v roce 1970.

Podle mezinárodního práva mělo Západní Německo zakázáno shromažďovat, vyvíjet a použít chemické zbraně. Podle dokumentů ministerští právníci argumentovali, že Západní Německo by mohlo skladovat a použit jedovatý plyn, pokud by jeho protivník chemickými zbraněmi zaútočil první a tím porušil mezinárodní právo.

Současné německé ministerstvo obrany na žádost NDR, WDR a Süddeutsche Zeitung řeklo, že nemá žádné informace o těchto plánech, protože se jedná o již dávnou minulost. Nyní, tvrdí ministerstvo, chemické zbraně nejsou na „na německé půdě ani v německých rukou ani (v rukou spojenců) z NATO.“