Stalinova superzbraň? Jeden tank dokázal zastavit celou německou divizi

Se 47,5 tuny vážícím sovětským monstrem vybaveným kanonem ráže 76,2 milimetrů se Němci poprvé střetli 23. června v bitvě u litevského města Raseiniai. Na 6. tankovou divizi Wehrmachtu vyzbrojenou lehkými tanky Pz.Kpfw. 35(t), tedy původně československými LT vz. 35, několik KV-1. Němci utrpěli šok. Děla ráže 37 milimetrů nedokázala sovětské stroje ani škrábnout. Němečtí tankisté své stroje otočili a v panice ujeli z bojiště.

Daleko děsivější zkušenost s KV-1 udělali Němci druhý den. Dne 24. července se jeden ze sovětských obrů probil až příliš daleko do německého týlu. Není jasné, zda došlo k poruše motoru nebo stroji došlo palivo, ale zůstal stát u kraje silnice. Zásobovací kolona 6. takové divize, která jela kolem něj, předpokládala, že je stroj vyřazen a nehrozí ji od něj nebezpečí. Více se zmýlit nemohli.  Osádka KV-1 počkala, dokud kolona kolem jejich stroje z poloviny neprojela, a poté zahájila palbu. Přesnou palbou zničila dvanáct náklaďáků.

Němci rychle přivolali na místo četu s protitankovými děly PAK 38 ráže 50 milimetrů. Než se však děla stačila dostat do palebních pozic, KV-1 je všechny na vzdálenost 750 metrů rozstřílel. Podle některých zdrojů pak v noci měla posádka svůj stroj opustit a Němci jej ráno ukořistili. Pravdu odhalil až po mnoha letech velitel 6.tankové divize generál Erhard Raus. V noci se pokusili stroj do vzduchu vyhodit ženisté. Byli však zahnáni palbou z kulometu KV-1.

Raus tedy vymyslel plán, jak se pekelného stroje definitivně zbavit. Ráno pozornost sovětské posádky tanku upoutal předstíraný útok německých tanků. Během této hry na kočku a myš se připravilo protiletadlové dělo ráže 88 milimetrů, které mělo jediné šanci prorazit pancíř ruského tanku. Plán skutečně vyšel a legendární osmaosmdesátka, než byla palbou z tanku zničena, KV-1 pětkrát zasáhla. Pancířem však prošly jen dva dělostřelecké granáty! 

Němci se konečně mohli ke KV-1 přiblížit. Když první vojáci začali lézt na „vyřazený stroj“, jeho věž se začala otáčet! I přesto, že byl pancíř stroje proražen, posádka nebyla mrtvá, ale jen omráčena. Jeden z německých vojáků duchapřítomně dírou proraženou v pancíři palbou z osmaosmdesátky hodil dovnitř ruční granát. Teprve tehdy, po téměř 24 hodinách urputného boje, se těžký tank podařilo zničit. Jeden stroj zastavil postup celé německé divize na celý den. Němci udělali pro Východní frontu naprosto bezprecedentní gesto vyjadřující úctu k odvaze protivníka. Posádku tanku pohřbili se všemi vojenskými poctami.

Vývoj těžkého tanku KV-1, tedy Kliment Vorošilov, podle oblíbeného Stalinova maršála, začal v roce 1939. První kusy byly nasazeny ve válce s Finskem, kde se tank osvědčil a následovala objednávka sériových strojů. Na rozdíl od prototypu, který měl ve věži dva kanony – 76 milimetrů a 45 milimetrů, měly sériové kusy již jen silnější zbraň. Posádka pěti mužů zůstala nezměněná. Byla vyvinuta i speciální verze s označením KV-2. Ta byla vyzbrojená houfnicí ráže 120 milimetrů a měla sloužit k ničení opevněných objektů. To, co z tanku dělalo naprosto nepřekonatelný válečný stroj bylo pancéřování. Čelo tanku mělo 90 milimetrů, boky 75 milimetrů a zadní část 70 milimetrů. Tank byl na začátku války pro německá děla, s výjimkou nejtěžších ráží, nepřekonatelným cílem.    

Brzy se však ukázalo, že tank má velké nedostatky. V první řadě to byla velikost a neohrabanost. Stroj dokázal na silnici vyvinout rychlost pouhých 35 kilometrů v hodině a v terénu ještě méně. Jakmile stroj zapadl, mohl být vyproštěn pouze stroji stejného typu. Těžké vyprošťovací stroje tehdy ještě nebyly k dispozici. KV-1 také trpěl velikou poruchovostí. Především spojky byly chronickým problémem. Většina ztrát z technických důvodů šla na jejich vrub a porouchané stroje musely posádky bez boje opustit. Později se ukázalo, že problém byl v jejich výrobě, kdy se nepoužíval doporučený materiál, ale vše, co přišlo v továrně dělníkům pod ruku a šlo z toho díl spojky vyrobit. Tento šlendrián stál Rudou armádu nejen mnoho KV-1, ale i T-34.

Nejvíce ztrát mělo však daleko jednodušší důvod. Palivo. Starší typy tanků, jako byly T-26 nebo řada BT, stejně jako nákladní vozy Rudé armády měly benzínové motory. Tanky KV-1 a T-34 měly však diesely. Když tanku došlo palivo, nebylo schopno zásobování, zvláště během prvních měsíců války, ho doplnit. A tak často naprosto nepoškozené a nové tanky padaly do rukou nepřítele. Z 337 KV-1 a 132 KV-2, které měla před operaci Barbarossa Rudá armáda k dispozici, jich byla většina do konce léta ztracena.

Již roku 1942 se však síla KV-1 začala vytrácet. Němci se těžkými stroji naučili bojovat. Navíc se na bojišti objevily upravené stíhače tanků Stug III a PzKpfw IV F2 s výkonným dlouhým kanónem ráže 75 milimetrů. Navíc KV-1 měl stejný kanón jako střední tank T-34, který byl daleko jednodušší na výrobu. Výroba základní verze KV-1 skončila v roce 1942. Spolu s variantami jako byla vylepšená verze KV-1S, KV-2, zmodernizovaná verze z roku 1943 s označením KV-85 a samohybné dělo SU-120 vybavené houfnicí ráže 120 milimetrů bylo celkem vyrobeno 5414 strojů typové řady Klim Vorošilov.

Stroje pokračovaly ve službě i po skončení výroby. V roce 1943 se zúčastnily se bitvy u Kurska, kde však již jejich kanony na nové německé typy, jako byl Panther a Tiger, nestačily. Mnohé KV-1 však dojely až do Berlína. Poslední bojovou akcí, které se zůčastnily, byla operace proti japonské armádě v Mandžusku v srpnu 1945. Po skončení války byly všechny tanky KV vyřazeny. Samohybná děla SU-120 se však udržela ve výzbroji až do roku 1954. Němcům se podařilo zařadit do svých služeb asi 50 strojů. U jednoho dokonce vyměnili 76 milimetrový kanon za vlastní 75 milimetrové dělo a nasadili jej u Kurska proti bývalým majitelům. Němci však kvůli nedostatku dílů a provozním potížím brzy většinu strojů odeslali do hutí. Po dvou ukořistěných strojích používali i Finové a Rumuni.