Americká armáda trénovala sebevražedná komanda s jadernými zbraněmi

„Speciální atomová demoliční munice“, neboli SADM, byly jaderné zbraně dostatečně malé na to, aby se vešly do většího batohu. Tím byly vyzbrojeny jednotky, jejichž bojový úkol byl od samého začátku sebevražedný.

Za studené války obě znepřátelené strany vyvíjely stále nové jaderné zbraně. Vedle velkých bomb a hlavic pro rakety, byly některé nápady výrazně „kreativnější“. Američané například vytvořili jaderné miny, projektily do bezzákluzových kanónů a právě SADM, které měly být stejně mobilní, jako tým, který byl zařízením vybaven.

Jaderná hlavice W54, kterou byly vyzbrojeny speciální jednotky, vážila necelých 27 kilogramů. Díky své velikosti se dokázala vejít do batohu a mohla být obsluhou dopravena téměř kamkoliv. Elitní skupina například mohla provést nepozorovaný letecký výsadek za nepřátelské linie, potápěči zase mohli infiltrovat cizí přístav.

Výbušná síla zařízení byla zhruba jedna kilotuna, což je asi 1/16 ničivého potenciálu bomby shozené na Hirošimu. Vojáci, kteří byli k těmto speciálním úkolům trénováni, dobře věděli, že v případě nasazení půjdou na jistou smrt. Bomba sice byla vybavena časovačem, který umožňoval jednotce vzdálit se, málokdo však předpokládal, že by dokázal uniknout dostatečně daleko dřív, než ho výbuch zasáhne.

„Všichni jsme věděli, že je to jednosměrná mise, sebevražedná mise,“ řekl agentuře Associated Press Mark Bentley, který byl členem jedné z těchto speciálních jednotek a pravidelně mise nacvičoval ve státě Virginie.

Část vojáků navíc po nastavení časovače musela na místě zůstat a dohlédnout na to, aby operace proběhla podle plánu. „Armáda nepošle takovou bombu a jen tak ji tam nechá, protože se musí ujistit, že se jí nezmocní někdo cizí,“ upozornil Bentley. „Museli tam nechat jednotky, aby se ujistili, že zbraň někdo neukradne nebo nepoškodí – ven jste nešli s jinou myšlenkou, než že se nevrátíte.“

Podle serveru Popular Mechanics byly jaderné nálože W54 oficiálně staženy z amerického arzenálu v roce 1989, přestože například Bentleyho jednotka byla rozpuštěna již dlouho předtím. Jedním z rizik taktických jaderných zbraní, mezi které se SADM řadily, je, že mohou být armádou ochotněji použity. Jejich menší ničivá síla podle některých odborníků svádí k tomu, aby byly nasazeny i tam, kde to není nezbytně nutné. Takový krok by však mohl vést k další eskalaci a vyvolat globální jaderný konflikt.