Jak probíhal masakr na Náměstí Nebeského klidu? Zaznělo unikátní svědectví

Nikdo by neměl zapomenout

Ti, kteří byli na náměstí přítomní, spolu s těmi, kteří vědí, co se dělo, když čínská armáda potlačovala dvouměsíční prodemokratické protesty, nemohou zapomenout a rezignovat, což by ostatně neměl nikdo, deklaruje renomovaný deník. Dodává, že jedním ze svědků je Ťiang Lin, bývalá vojenská reportérka, která byla inkriminovanou noc na místě a to, co viděla, ji od té doby sžírá.

Šestašedesátiletá Lin nedávno poskytla New York Times sérii rozhovorů a uprchla z Číny. Pokud by tak neučinila, potkal by ji osud mnoha dalších Číňanů, kteří se stali terčem represí, protože jim jejich svědomí nedovoluje mlčet, uvádí editorial.

„Bolest mě sžírá 30 let. Každý, kdo se toho účastnil, musí promluvit o tom, co se stalo. Je to naše povinnost vůči mrtvým, přeživším a budoucím dětem,“ cituje vlivný server svědkyni. Dodává, že podobné mučivé nutkání má mnoho lidí, kteří zažili zvěrstva, ať již jde o přeživší holocaustu, příbuzné „zmizelých“ v Argentině, pamětníky sovětských gulagů, genocidy Arménů, vražedného řádění Rudých Khmerů v Kambodži, masakrů ve Rwandě či dalších případů masového vyvražďování v moderních dějinách.

Míra, s jakou jsou země připraveny přiznat si své historické hříchy, odráží míru jejich svobody, tvrdí New York Times. Připomíná, že demokratické Západní Německo po druhé světové válce vynaložilo velké úsilí, aby se postavilo nacistické minulosti, podobně jako Argentina po návratu demokracie začala stíhat pachatele „špinavé války“ proti disidentům.

Autoritářské režimy ovšem často věří v orwellovskou poučku „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost; kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“, konstatuje prestižní server. Poukazuje, že Sovětský svaz neustále přepisoval či mazal svou historii, aby si udržel kontrolu nad svým obyvatelstvem, a Čína se snaží podobně manipulovat s historickými příběhy a pamětí, ať skrze cenzuru či represivní prostředky.

Šílenství minulosti

„Proč vládnoucí komunistická strana cítí potřebu potlačit veškeré vědomí o Náměstí Nebeského klidu, není těžké pochopit,“ pokračuje editorial. Vysvětluje, že čínští komunisté považovali masové demonstrace požadující zásadní demokratizační reformy za existenční hrozbu a tvrdost, s jakou bylo náměstí vyčištěno, si vyžádala stovky, ne-li tisíce životů.

Počty obětí nebyly nikdy zveřejněny, jelikož nejde o příběh, o kterém by vládci „lidové republiky“ chtěli hovořit, uvádí newyorský deník. Podotýká, že otevřená diskuze o tom, co se tehdy stalo, by mohla vyvolat závažné otázky o rozhodnutí údajně neomylné strany, o tom, zda čínský hospodářský boom nebyl ve skutečnosti masakrem oddálen, o tom, zda by Čína neprosperovala více, jako Hongkong nebo Tchaj-wan, pokud by přijala demokratické reformy, které protestující požadovali.

Svědectví poskytnuté Lin je důležité, protože nebyla demonstrantkou, ale příslušnicí armády, plukovnicí a dcerou generála, zdůrazňuje vlivný server. Dodává, že ze své pozice armádní reportérky se snažila šířit dopis generálů, kteří vyhlášení stanného práva odmítali, následně se na kole vydala na Náměstí Nebeského klidu, kde viděla, co se stalo, přičemž v potyčkách sama utrpěla vážné zranění hlavy.

Její svědectví tak americký deník označuje za klíčové zpochybnění tvrzení čínských úřadů, že zásah posloužil lidu. „Jak se osud mohl náhle zvrhnout tak, že můžete nasadit tanky a kulomety proti běžným lidem? Pro mě to bylo šílenství,“ cituje Linovou.

Čína se v posledních třech dekádách, které od osudové chvíle uběhly, dramaticky změnila, připouští New York Times. Zároveň konstatuje, že čínské vedení nestíhá tempo změn a nadále odmítá vše, co demonstranti v roce 1989 požadovali – demokratickou a právní společnost, nezávislou justici, konec vlády jedné strany –, a proto stranická hierarchie vynakládá takové úsilí, aby se vyhnula zúčtování s „šílenstvím minulosti“. To je důvod, proč je důležité, aby si lidé nenechali události z Náměstí Nebeského klidu vymazat z paměti, podobně jako Lin, uzavírá editorial.