EU není jednotná v přístupu k Číně, prokázalo zasedání Evropské rady. Přílišné nepřátelství může uškodit

Vlády členských zemí Evropské unie se snaží vyřešit, jak daleko zajít v přerušení citlivých obchodních vazeb s Pekingem. Důvodem je zkušenost z velké závislosti EU na Rusku, kterou odhalil nedostatek dodávek energetických surovin po invazi Moskvy proti Ukrajině, píše Politico. 

Evropské podniky se spoléhají na dovoz z Číny, který dosahuje hodnoty 230 miliard eur, v přepočtu zhruba 5,5 bilionu korun, což je téměř hodnota hrubého domácího produktu České republiky – ta činí přes 6 bilionů korun. 

Například Berlín se snaží nenarušit své rozsáhlé obchodní zájmy v Číně. Francie se pro změnu staví skepticky k následování přístupu Spojených států, spočívajícího v zesilování tlaku na Peking a omezení vystavení západních zemí čínskému vlivu na kritické dodavatelské řetězce. 

Server Politico údajně dostal možnost nahlédnout do závěrečného prohlášení čtvrtečního zasedání Evropské rady. „Měl ve srovnání s jinými nedávnými prohlášeními z Bruselu méně nepřátelský tón vůči Pekingu,“ informoval server. 

Vedoucí představitelé Evropské unie sice vyzývají Peking k naléhání na Rusko, aby zastavilo svou agresivní válku a okamžitě, zcela a bezpodmínečně stáhlo své jednotky z Ukrajiny; nicméně si dávají pozor na přílišnou kritiku. „Evropská unie a Čína mají společný zájem na udržování konstruktivních a stabilních vztahů,“ zaznívá z návrhu. 

Problém tkví mimo jiné ve sporu mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a předsedou Evropské rady Charlesem Michelem. „Nyní máme velký problém, kdy předsedkyně Evropské komise naslouchá Spojeným státům a předseda Evropské rady Číně. Není to nic nového, ale stále častěji se Schumannova oblast stává hřištěm, místo aby se vyrovnaly podmínky s Čínou,“ upozornil jeden z unijních úředníků. 

Úředník odkazoval na někdejšího francouzského politika Roberta Schumanna, který byl jedním z hlavních strůjců německo-francouzského usmíření po druhé světové válce a spolu s Jeanem Monnetem je považován za zakladatele Evropské unie. 

Některé západní země EU chtějí působit nezávisle na Washingtonu. „Jsou, s podporou Charlese Michela, unavené z oddělování od Ruska a zbožně si myslí, že měkčí postoj jim může v případě Číny získat čas. Vedoucí představitelé EU možná také nechtějí zahnat Čínu do kouta kvůli Rusku, zejména po nedávných událostech s Wagnerovou skupinou– ale je to falešné očekávání,“ zdůraznil odborník na Čínu Marcin Przychodniak z Polského institutu mezinárodních vztahů.

Měkčí postoj k Číně se začíná formovat na obou stranách Atlantiku. Ačkoliv jak Spojené státy, tak EU zostřily rétoriku vůči Pekingu kvůli Jihočínskému moři a Tchaj-wanu, zejména Spojené státy se snaží s Čínou jednat. 

Ochotu v červnu prokázal i Peking ve chvíli, kdy se dostalo americkému šéfovi diplomacie Antonymu Blinkenovi pocty ve formě přijetí od čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Diplomaté se k němu totiž většinou nedostanou.