Německo v čele EU? Témata, která budou hýbat Bruselem v roce 2020

V lednu 2020 bude značná pozornost věnovaná zejména vládě premiéra Borise Johnsona, který má k poslednímu dni tohoto měsíce vyvést Spojené království z EU. Proces výstupu Spojeného království z Evropské unie, který se táhne více než tři roky, by tak konečně mohl dojít do zdárného konce. Co však bude po ukončení dlouholetého partnerství mezi evropskými státy na jedné straně a Británií na straně druhé následovat? Je jisté, že výstupem země z evropského bloku všudypřítomná nejistota neskončí, právě naopak. Johnson bude muset s lídry v Bruselu vyjednat další dohodu, tentokrát se bude jednat o komplexní obchodní smlouvu. Podle aktuální rétoriky lídrů na obou stranách se jednoduché dosažení dohody o budoucích obchodních vztazích v blízké době neočekává. Právě dojednání této dohody považují mnozí evropští lídři za největší výzvu současné Evropské unie.

Z důvodu odcházející Británie z unijního bloku se vedou debaty o tom, kdo po takto důležité, mocné a ekonomicky silné zemi zastane její místo. Zdá se, že by mohla přijít řada na Německo, které se doposud zdráhalo převzít větší zodpovědnost za ostatní evropské partnery. Současné Německo Angely Merkel nebylo v posledních letech zrovna iniciativním a ambiciózním státem, přesto se na této vlně vezlo se svým jižním sousedem – Francií.

Úzké německo-francouzské spojenectví působí od samotného vzniku Evropských společenství v 50. letech minulého století jako hnací motor původně ekonomického uskupení. Dnes tomu není jinak, naopak se zdá, že se německo-francouzský tandem neustále prohlubuje a nabírá na síle. Skutečnost je však taková, že francouzská část tohoto partnerství je ta iniciativnější. Je to francouzský prezident Emmanuel Macron, který přichází s novými návrhy, zatímco je Angela Merkel přijímá a dále artikuluje. Rok 2020 by však mohl být pro kancléřku Merkel klíčovým okamžikem pro převzetí pomyslného „kormidla“ EU a zaplnění místa po Velké Británii, kterou si němečtí státníci přejí udržet co nejblíže i po jejím oficiálním odchodu z EU.

Německo se navíc v polovině roku ujme předsednictví Rady EU, a bude tak mít širší prostor pro nastavování priorit Evropské unie. Očekává se, že nejen v tomto období převezme Německo klíčovou roli obránce jednotného unijního trhu.

Během letošního roku budou lídři EU dojednávat i tzv. víceletý finanční rámec pro nadcházející období 2021-2027. Jedná se o dlouhodobý rozpočet Evropské unie, který stanoví limity pro různé sféry činnosti. Roční rozpočty EU se pak musí vždy pohybovat v rozpětí stanoveným víceletým finančním rámcem. Z důvodu již zmíněného nadcházejícího německého předsednictví je zřejmé, že právě Německo bude ve vyjednáváních o rozvržení unijních prostředků pro následujících sedm let hrát vedoucí roli. Německo bude v jednáních zastávat zásadní pozici mediátora, který bude muset zajistit jednomyslnost – pro přijetí víceletého rozpočtu je potřeba souhlasu všech členských států.

Ani v průběhu těchto vyjednávání se neočekává příliš hladký průběh. Odchodem Spojeného království z EU zůstane v rozpočtu obrovská díra, která způsobí navýšení příspěvků a plateb zbývajících členských států. O finální podobě rozpočtu navíc rozhoduje i Evropský parlament, který postoj Rady Evropské unie může většinou svých členů schválit či zcela odmítnout. Vzhledem k aktuální roztříštěnosti europarlamentu po posledních volbách je možné i na poli tohoto tělesa očekávat jisté komplikace.

Již s nástupem nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové na konci roku 2019 bylo zřejmé, že bude v nadcházejícím období kladen důraz na takové priority EU, jakými je například rovnost pohlaví nebo boj s klimatickou změnou. Právě klimatická agenda bude v unijním kalendáři tohoto roku dominovat. Nová předsedkyně je odhodlaná dosáhnout snížení uhlíkových emisí, čímž chce přispět k dosažení klimaticky neutrální Evropy do roku 2050, stanovení daně z leteckého průmyslu nebo norem pro automobily a navýšení investic do špičkového výzkumu a inovací. Splnění a dosažení všech podmínek tzv. Zelené dohody pro Evropu bude stát Evropskou unii v tomto roce mnoho napětí mezi státy západní a východní Evropy, které se ve svých ekologických představách o udržitelném hospodaření rozcházejí.