Střední Evropa se vyzbrojuje? Skupiny domobrany fungují i v Česku

Stále zřetelnějšího trendu si všímá web The Conversation, který mluví o „sociální militarizaci“. Mnoho středoevropských zemí podporuje vznik dobrovolnických milicí a dalších skupin, jejichž úhelným kamenem je národním cítění. V některých státech, jako je například Česká republika, sice státní podpora chybí, přesto polovojenské skupiny vznikají v mnohem větší míře, než bylo obvyklé.

Dochází k převrácení trendu, který byl v regionu patrný po roce 1989, kdy naopak středoevropské země zaváděly instituci profesionální armády a směřovaly spíše k západnímu modelu občanských států, v procesu, který můžeme nazvat „sociální demilitarizace“.

„Region zažívá výrazný nárůst v počtu dobrovolnických polovojenských skupin od proti-uprchlických bojůvek v Bulharsku a Maďarsku, přes pro-Kremelské milice na Slovensku a v České republice, po civilní součást ozbrojených složek v Pobaltí a Polsku,“ komentuje situaci The Conversation.

Militarizace však prostupuje společností i jinými způsoby. V Polsku se například na školách dostává stále větší pozornosti výuce vojenské historie, na popularitě nabývají také různé vojensky laděné tábory a společenské akce. Tamní ministr obrany Antoni Macierewicz se například objevil v televizním pořadu pro děti, kde zdůrazňoval důležitost boje za nezávislost. V Maďarsku zase vládní strana Fidesz zavádí nový patriotický program, kterého se děti účastní již ve školkách. Pro školáky se zvažuje i zavedení vojensky laděného výcviku a tréninku střelby. Maďarský ministr obrany István Simicskó také veřejně podpořil dobrovolnické polovojenské skupiny.

Vlády těchto zemí často zdůrazňují potřebu být připraveni čelit hrozbám, ať už jde o uprchlíky, terorismus nebo agresi Ruska. Mnozí však vnímají tento trend spíše jako hrozbu pro liberální společnost. Již dnes je v Polsku a Maďarsku často občanská společnost, která kritizuje vládní směřování, označována za nepřátele státu nebo zrádce. Aktivisté a novináři se stále častěji stávají terčem represí nebo přímých útoků.

Podle diskursu pravicových ideologů je potřeba zvrátit „degeneraci“ společnosti, ke které v minulých dekádách docházelo. Její součástí mělo být i „změkčování“ mužů a postupné mizení jejich tradiční role ve společnosti. Re-militarizace společnosti by proto měla tento stav „vrátit do správných kolejí.“ Podle bývalého poslance polské vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS) Mariana Piłky, by militarizovaný „Nový muž“ měl pomoci pozvednout postavení země a vytvořit „novou formu poláctví“.

Právě v Polsku jsou dnes značně populární takzvané „Územní obranné jednotky“ (Wojska Obrony Terytorialnej), které mají podporu vlády. Jde o součást polských ozbrojených sil, obdobu našich Aktivních záloh. Jednotky jsou z větší části složeny z civilních dobrovolníků a jsou cvičeny pod dohledem vojáků z povolání. Do roku 2021 by měly WOT čítat 53 000 členů. I u nás se jednotky aktivní zálohy těší v poslední době velké popularitě.

Mezi jednotlivými státy jsou samozřejmě velké rozdíly, je také třeba rozlišovat mezi oficiálními projekty, jako jsou právě různé armádní zálohy, a samostatnými milicemi, které často bývají napojeny na krajně-pravicové domobranecké spolky, se kterými sdílejí radikálně nacionalistickou ideologii. Podle názoru The Conversation je tento trend do jisté míry reakcí na hrozby, jako je terorismus, s nimiž se dnešní společnost musí vypořádávat. Zároveň je však za obratem části společnosti zklamání z vývoje po roce 1989 a z nenaplněných slibů.