Jaderná válka může hrozit i v Asii. Čína testuje v Pacifiku, připravuje se i Indie

Peking ve středu oznámil úspěšný test mezikontinentální balistické rakety (ICBM). V rámci velice vzácného veřejného testu ji čínská armáda odpálila do Tichého oceánu. ICBM podle informací americké stanice CNN nesla pouze atrapu hlavice a dopadla do přesně určeného místa. 

Čínská lidová osvobozenecká armáda přiblížila, že před testem uvědomila všechny „příslušné“ země. Neupřesnila ale, o které země šlo. „Odpal účinně prověřil výkonnost zbraní a vybavení i úroveň jednotek a dosáhl očekávaných cílů,“ informovala tamní státní tisková agentura Xinhua. 

Peking v Tichém oceánu otestoval ICBM schopnou nést jadernou zbraň poprvé od roku 1980. Podle expertů to značí, že posiluje svůj jaderný potenciál a hodlá rozvinout kapacity. „V roce 2023 měla Čína více než 500 funkčních jaderných hlavic a od roku 2030 jich bude mít pravděpodobně přes 1000,“ vyčíslil Pentagon v loňské výroční zprávě o čínské armádě.

Čína není jedinou zemí, která tyto kapacity posiluje. Podobně jednají i tři další asijské země – Indie, Pákistán a Severní Korea. Konkrétně Indie už začátkem roku oznámila, že se připojila k jaderným mocnostem se schopností umístit více hlavic na jednu ICBM. Přidala se tak ke klubu zahrnujícího USA, Rusko, Čínu, Francii a Velkou Británii. Pákistán sice tvrdí, že takovou technologií disponuje, odborníci ale jeho tvrzení popřeli jako neověřené. 

Navíc Indové tento měsíc informovali o své druhé ponorce schopné nést balistické rakety. „Pomůže nastolit strategickou rovnováhu,“ prohlásil indický ministr obrany Rajnath Singh. „Skutečným impulsem pro rozšíření indické schopnosti druhého úderu je ve skutečnosti výrazný růst pákistánského a čínského námořnictva v Indickém oceánu. Islámábád v rámci modernizace své flotily pořizuje osm útočných ponorek typu 039B čínské konstrukce,“ dodal. 

Zatímco Indie první test podnikla v roce 1974, Pákistán se do jaderného klubu přidal roku 1998. Táhlý ozbrojený rozpor v Kašmíru mezi oběma zeměmi do té doby znamenal konvenční konflikt, neustály vývoj jaderných zbraní mu ale dodal příchuť nebezpečí pro regionální mír. 

Bývalý americký ministr zahraničí Mike Pompeo začátkem loňského roku upozornil na to, že se Indie a Pákistán v roce 2019 ocitly „blízko jaderného požáru“. Indické síly tehdy zahájily údery proti ozbrojencům na pákistánském území poté, co pákistánské jednotky zasáhly proti Indům v Kašmíru. 

„Nemyslím, že svět správně ví, jak blízko bylo k tomu, aby se indicko-pákistánské soupeření v únoru 2019 přelilo do jaderného požáru. Pravdou je, že ani já neznám přesnou odpověď; vím jen, že to bylo příliš blízko,“ varoval Pompeo podle britské stanice BBC. 

Pompeo právě tehdy jednal ve vietnamské Hanoji o severokorejském jaderném programu, když si obě země začaly vyhrožovat. Údajně mu to řekl jeho indický protějšek. „Domníval se, že Pákistánci začali připravovat své jaderné zbraně k úderu. Indie, jak mě informoval, uvažuje o vlastní eskalaci. Požádal jsem ho, aby nic nedělal a dal nám chvilku na vyřešení situace,“ vyprávěl někdejší šéf americké diplomacie. 

Tehdy se spojil s generálem pákistánské armády Qamarem Javedem Bajwou. „Řekl, že to není pravda. Jak se dalo očekávat, domníval se, že Indové připravují své jaderné zbraně k nasazení. Trvalo nám několik hodin – a pozoruhodně dobrou práci našich týmů na místě v Dillí a Islámábádu – než jsme obě strany přesvědčili, že ta druhá se na jadernou válku nepřipravuje. Žádný jiný národ by neudělal to, co jsme udělali té noci, abychom zabránili hroznému výsledku,“ uzavřel Pompeo. 

Incident z roku 2019 mezi Indií a Pákistánem je důkazem toho, jak rychle se mohou napětí a vzájemná nedůvěra mezi dvěma jaderně vyzbrojenými státy vymknout kontrole. Přestože bylo nakonec dosaženo deeskalace, situace ukázala, jak křehký je mír v regionech, kde historické spory a geopolitické soupeření stále přetrvávají. Přítomnost jaderných zbraní v arzenálech obou zemí hrozí, že i relativně malý incident může vést k nevratným následkům.

Problém indicko-pákistánských vztahů spočívá nejen v dlouhodobém konfliktu o Kašmír, ale i v širších strategických ambicích obou států. Indie i Pákistán neustále rozšiřují své jaderné kapacity a investují do vývoje moderních raketových systémů, což zvyšuje riziko neúmyslné eskalace. 

Regionální konflikty se navíc mohou snadno stát globálním problémem, pokud dojde k zapojení mocností jako jsou USA, Čína nebo Rusko, které mají v oblasti své vlastní strategické zájmy. V krizových momentech jsou právě rychlé a účinné diplomatické zásahy klíčové pro odvrácení katastrofy.

Napětí ale panuje i mezi Čínou a Indií. Hlavními body napětí jsou především dlouhotrvající hraniční spory, zejména v oblasti Aksai Chin a Arunáčalpradéš, kde se obě země dostaly do několika ozbrojených střetů, naposledy v roce 2020 v údolí Galwan v Ladaku.

Obě země se snaží udržet strategickou rovnováhu a odrazovat druhou stranu od agresivních kroků, což vede k neustálému zvyšování vojenských schopností a modernizaci jaderného arzenálu. 

Čína má významně větší jaderný potenciál než Indie, což vyvolává obavy v Dillí, které reaguje navyšováním svých obranných kapacit, včetně vývoje balistických raket schopných nést jaderné hlavice.

Napětí mezi oběma zeměmi zvyšuje i rozšiřování vojenské infrastruktury v blízkosti hranic, stavba silnic, železnic a vojenských základen. Každý krok jedné strany je vnímán jako ohrožení druhé, což zvyšuje riziko špatné komunikace nebo neúmyslné eskalace.