Putinovo Rusko je stabilní, změnil by to jeden z možných scénářů války, tvrdí Shamiev

Shamiev upozornil na prvotní problémy, které současný prezident Vladimir Putin musel řešit. Jedním z těch hlavních byla armáda, kde se vyskytovala spousta případů šikany, násilí, korupce a rozpadající se techniky a infrastruktury. Mladé Rusy tehdy navíc frustrovala povinná vojenská služba – pokud si nemohli dovolit podplatit náborového důstojníka. 

„Na základě mého výzkumu a všeho, co vím o ruské armádě, uvnitř Ruska nikdo nikdy netvrdil, že ruské síly jsou stejně schopné jako americké,“ podotkl. Vojenští důstojníci si prý uvědomují svá omezení. „Přinejmenším ve vlastní sféře, kde slouží. Mohli se domnívat, že jsou druzí, možná v první trojce. Ale i ten nejkonzervativnější, proválečný, chcete-li zfašizovaný člověk si myslel, že Američané jsou silnější,“ vylíčil Shamiev. 

Putinovi se nakonec podařilo centralizovat politickou moc, když přešel od nestabilní a rozpadající se demokracie k plnohodnotnému autoritářství. „Prvních osm let bylo v podstatě ztracených, navzdory obrovskému ekonomickému růstu, většímu množství peněz investovaných do armády, protože reformní programy byly někdy nedostatečné, jindy se proti nim velmi silně stavěly vojenské elity,“ pokračoval. Ruský lídr do vojenské reformy neinvestoval a nejmenoval pro ni kompetentní lidi a osobně ji nekontroloval. „Soustředil se spíše na integraci se Západem, sociální podporu, ekonomický rozvoj,“ přiblížil Shamiev.

Válka proti Gruzii z roku 2008 podle něj byla velmi dobrým případem, jak ukázat armádě: „Podívejte, nejste tak schopní, jak myslíte.“ Tehdy Putin jmenoval ministrem obrany Anatolije Serďukova, což byl civilista z Federální daňové služby, který se podílel na uvěznění prezidentova protivníka Michaila Chodorkovského a znárodnění společnosti Jukos. „Byl to čistě Putinův člověk, dostal za úkol provést velmi radikální reformu, spoustu škrtů, včetně důstojníků, strukturální reformy, logistiky, vybavení, snahy o přezbrojení,“ vyjmenoval Shamiev. 

Serďukov se později stal trnem v oku nejen vojenským elitám, ale i veřejnosti. Některá ruská města byla stále závislá na vojenské výrobě, což chtěl změnit. „Pokud to ruský průmysl nedokáže vyrobit, koupíme to na Západě,“ prohlásil tehdy. Skutečně některé vybavení na Západě koupil, což ho v roce 2012 stálo místo. Jeho reformy ale armádě skutečně pomohly. „Byly více agilní, více flexibilní, podmínky pro službu byly lepší. Vojáci konečně začali dostávat normální výplatu, vzhledem k tomu, že většina z nich je z chudých rodin,“ popsal Shamiev. 

S nástupem Sergeje Šojgua, současného ministra obrany, se řada věcí změnila. „Zevnitř to začalo hnít kvůli nedokončeným reformám Serďukova a také Šojguovu stylu řízení. Navíc, úspěchy v Sýrii a anexe Krymu, obrovský úspěch z operačního hlediska, pokud upozadíme politický a morální pohled, vytvořily bublinu přesvědčení, že ruská armáda je silná,“ podotkl. 

„Věřím, že ti, kdo říkají, že ruská armáda byla silná, nebyli úplně mimo. Mnoho neúspěchů, které jsme viděli od začátku loňského roku, může být přičítáno nepřipravenosti armády na skutečnou invazi. Od mnoha svědků, včetně vojáků, kteří emigrovali na Západ a dostali azyl, jsme slyšeli, že se Putin opravdu díval na invazi jako na speciální vojenskou operaci a stále trvá na takovém názvu,“ pokračoval Shamiev. 

Míní, že kdyby válka dnes skončila, tak v ruské armádě je za pět let mnoho zuřivého a zkušeného personálu. Kdyby se ruská armáda rozhodla tyto zkušenosti rozvíjet, tak by se armáda posunula. „Tady jsem ale vždy do jisté míry skeptický, protože Putinův režim prokázal, že dokáže udělat závažné chyby, zkrátka se střílet do vlastních nohou,“ popsal. 

Shamiev se ani tolik neobává vojenského převratu, protože je ruská armáda depolitizovaná. „Rusko patří do klubu, který nazývám ‚šťastné národy‘. Od roku 1801 zde nebyl úspěšný vojenský převrat. Armáda, zejména kvůli sovětským časům, je z velké části podřízená civilnímu řízení. Když jsem mluvil s bývalými důstojníky, bylo vidět, že vojenský étos je, že ať je to špatně nebo dobře, musíme se podřídit civilním rozhodnutím,“ vysvětlil. 

Dalším z důležitých aspektů je ochota vojáků poslouchat rozkazy na bojišti. „Jedná se o velmi poslušnou armádu, ruští důstojníci plní skutečně všechny rozkazy. Neexistují žádné spravedlivé instituce, kterými by se důstojníci mohli bránit i zločinným rozkazům. To částečně vedlo k válečným zločinům, popravám, zabíjení ukrajinských civilistů. Ale také k pozoruhodným selháním, kdy mladší důstojníci museli plnit idiotské rozkazy, které vedly ke značným ztrátám na ruské straně,“ míní Shamiev. 

Jenže ruská armáda nyní prožívá problémy se žoldnéři, konkrétně z Wagnerovy skupiny vedené Jevgenijem Prigožinem. „Nejdůležitějším zájmem armády je zajištění řádného velení.  A právě to vysvětluje konflikt mezi Prigožinem a ruskou armádou. Prigožin může kritizovat ruskou armádu, ale ruský generální štáb se zoufale bojí neposlušných vojenských jednotek a útvarů, jako je Prigožinova jednotka,“ popsal. Jakmile Wagnerovci získají větší autonomii, je to podle Shamieva přirozený recept na konflikt. 

Podle Shamieva Prigožinova armáda bude existovat jen do chvíle, kdy to Kreml dovolí. Je plně závislá na ruských zbraních, výbavě a logistice. 

Po Putinovi zřejmě přijde další autoritář

Co se rozkladu ruského režimu týká, je Shamiev velmi skeptický. Podle něj ukázal velkou odolnost a výkonné orgány fungují dobře. „Díky finančním reformám sankce bolí, ale nejsou kritické. Snaží se adaptovat. Je fascinující, jak Kreml donutil některé regionální gubernátory platit a poskytovat vybavení jejich vlastním jednotkám,“ řekl.

Kremelský režim navíc závisí na jediné osobě, která drží všechny oprátky moci. Lidé podřízení Putinovi rádi plní jeho rozkazy, protože se těší na povýšení. „Mnoho lidí si myslí, že když Rusko ztratí 5 procent HDP, tak režim ztratí 15 procent na stabilitě. Takhle to ale nefunguje. Putinův režim bude odolný do určitého bodu, ale pak tlak už vystoupá do takové míry, že se začne rozpadat,“ vysvětlil Shamiev s tím, že pro tuto chvíli je schopen tlak ustát. 

Hlavním bodem, kdy tlak přeroste nosnou míru, je prohra ve válce. Zejména pak ztráta východní Ukrajiny a Krymského poloostrova „Pokud si většina elit uvědomí, že Rusko válku prohrálo, že byla pro Rusko bezcenná a bolestivá, pravděpodobně začne více tlačit na ostatní aktéry, aby získali více politické nebo čistě ekonomické moci. To může podkopat Putinovu osobní legitimitu,“ pokračoval.

Prezident a jeho nejbližší okolí jsou si toho ale vědomi. „Meduza dokonce zveřejnila, jak mají média informovat ve chvíli, kdy Rusko na Ukrajině ztratí další území. Vidíme, že v podstatě vymýšlejí strategii, jak zachránit Putina, to je jejich jediný úkol. Lidé, kteří jsou zodpovědní za domácí politiku, je příliš nezajímají, jde jim jen o Putinovo přežití. A připravují se na nejhorší,“ upozornil Shamiev. 

Pokud ale Putin zemře, což je podle něj nejpravděpodobnější scénář, vytvoří se okno pro více silových jednotek k zisku politické moci. „Výzkumy ukazují, že v 70 % případů bude další režim autoritářský, jen méně stabilní, méně schopný v oblastech výkonné moci. To vytvoří politickou a administrativní nestabilitu jako takovou. A prostor pro všechny válečníky a lidi se zbraněmi k převzetí kontroly,“ vylíčil. 

Hlavně pro tento moment by si země Evropské unie měly vytvořit strategii. „Připravit se nejen na Putinovo setrvání u moci a dosažení mírové dohody s Ukrajinou, ale také Putinovu smrt a rozvíření politické destabilizace,“ upozornil. 

Pokud ale Rusko zůstane autoritářské, uzavře se před Západem. To bude znamenat příležitost pro Čínu a monarchie Perského zálivu. „A to by byl obrovský problém nejen pro Američany, ale i pro Evropskou unii. Představte si scénář, kdy Ruská federace sdílí zpravodajské informace s Čínou. To by pro Evropskou unii představovalo obrovskou hrozbu,“ varoval Shamiev. 

Evropská unie je schopná přemýšlet o různých scénářích. Pobaltské státy se teď navíc připravují na hrozící ruskou diktaturu prostřednictvím investic do bezpečnosti a obrany. „Ale to neznamená, že by neměly investovat do jiných možností a přemýšlet, co by se stalo, kdyby došlo k destabilizaci moci v Rusku a pokusům o demokratizaci,“ myslí si. 

„Vzpomeňme si na Ukrajinu a Majdan v roce 2014. Mám spoustu ukrajinských přátel, kteří se Majdanu účastnili. A na konci roku 2013 sami nevěřili, že je změna možná. Tento scénář se nepředpokládal, ale stal se a bylo by lepší, kdyby byly ostatní státy připraveny. Nebo si vezměte rozpad Sovětského svazu a nezávislost Litvy – na Západě lidé a politici ani nevěděli, co je to Litva, že? Bylo by lepší, kdyby byl Západ na integraci pobaltských států do západního světa lépe připraven. Proto by EU měla být připravena na více scénářů,“ shrnul Shamiev na závěr.