ANALÝZA | Budoucnost Rusů v Sýrii po pádu Asada. Nemusí to být tak, jak se zprvu zdálo

Rusko na Blízkém východě ztratilo významnou část vlivu, za nejhorší geopolitickou porážku to pro EuroZprávy.cz označil expert na blízkovýchodní politiku Gokhan Bacik z olomoucké Univerzity Palackého. „Pád ‚Sýrie‘ je nyní největší Putinovou ztrátou, kterou je třeba zohlednit v jeho válce na Ukrajině. Ukrajinská válka nyní vytváří dopad na Putinovo Rusko podobně jako afghánská válka na SSSR,“ vysvětlil.  

Sýrie pro Rusko představuje mnohem více než pouhé zázemí pro vojenské operace. Jak upozornil například server Newsweek, pád režimu prezidenta Bašára Asada by mohl zásadně ohrozit ruské aktivity nejen v regionu Blízkého východu, ale také v Africe. 

Moskva v Sýrii udržuje několik strategicky významných vojenských základen. Mezi nejvýznamnější patří námořní základna Tartus na pobřeží Středozemního moře a letecká základna Chmeimim (též známá jako Hmímím), která se nachází v severní části země, poblíž Latákie.

Zejména Tartus má pro Rusko klíčový význam. Nejenže zajišťuje přístup k důležité oblasti Středozemního moře, ale také poskytuje strategický vliv na černomořský region. Díky této základně může Moskva efektivněji kontrolovat námořní cesty a zároveň omezovat sílu jižního křídla Severoatlantické aliance. 

Navíc ruské angažmá v Sýrii posilovalo ruskou prestiž coby globální mocnosti, která si udržuje schopnost vojenského zásahu daleko za svými hranicemi. Spolupráce s Asadovým režimem poskytovala Rusku nejen strategické výhody, ale také stabilní partnerství na geopoliticky zcela zásadním Blízkém východě.

Sýrie jako taková byla „srdcem“ logistiky pro ruské operace v Africe. „Ztráta ruských základen v Sýrii bude mít velké důsledky pro globální vojenskou stopu Ruska a jeho schopnost operovat v Africe,“ informoval Institut pro studium války (ISW).

Kreml údajně měl dosáhnout dohody s „nespecifikovanými syrskými opozičními představiteli“ o zajištění bezpečnosti ruských základen. Jenže podle ISW jsou obrysy této dohody nejasné a kvůli silně nestabilní politické situaci může velice brzy vzít za své.

Ruské ministerstvo zahraničí informovalo, že je v kontaktu se „všemi syrskými opozičními skupinami“ a ruské vojenské základny jsou ve „stavu zvýšené pohotovosti“. Tento zlom v rétorice přišel pouze den poté, co šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov označil syrské opoziční skupiny za teroristy. 

Za „nejasný“ označil budoucí osud ruských základen v Sýrii také německý server DW. „Diskutovat o této záležitosti je předčasné,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Z jiných (neruských) zdrojů ale žádné potvrzení nepřišlo. 

„Na základně Chomejní je patrná aktivita dopravních letadel, ale ne v takové míře, aby se dalo hovořit o plnohodnotné evakuaci. Ruské lodě se v současné době nacházejí ve Středozemním moři kvůli manévrům, ale nedaleko Tartusu,“ popsal expert na obranu Gustav Gressel, který dříve působil v Evropské radě pro zahraniční vztahy. 

Podle Gressela Rusko své základny nechce opustit. „Odhaduji, že v zákulisí Rusko najde dohodu, aby základny zůstaly v zemi. Pokud by byly opuštěny, skutečně by probíhala evakuace,“ poznamenal pro DW.  

„Ruská základna v Tartusu je nyní strategicky důležitější, protože odtud lze vysílat síly do Středozemního moře. Letecká základna v Chomejní byla nezbytná pro podporu Asadova režimu proti povstalcům, ale to už neplatí,“ vysvětlil vojenský historik Markus Reisner. 

Politolog Mark Galeotti označil základny za důležité, kritizoval ale přístup Lavrova. „Je zarážející, že nedávno Lavrov označil tuto skupinu za teroristy, ale o víkendu už je nazýval povstaleckými silami. Ještě před Asadovým svržením se tón Moskvy vůči HTS stal mnohem zdvořilejší,“ připomněl. 

Nakonec to může dopadnout tak, že si Moskva udělá spojence i ze skupin, které donedávna označovala za teroristy. „Rusové jsou dostatečně cyničtí a pragmatičtí, aby tam byli. Dává to HTS šanci diverzifikovat se z pouhé závislost na Ankaře. Rusko má v Sýrii nejen vojenskou přítomnost, ale také určité ekonomické postavení a je hlavním obchodním partnerem Sýrie,“ dodal Galeotti. 

Expert na Blízký východ Burcu Ozcelik je k takovému „podřízení se Moskvě“ skeptický. „Je velmi pochybné, že HTS bude spěchat s tím, že se spojí s Putinem nebo dá zelenou dlouhodobé ruské vojenské přítomnosti na středomořském pobřeží Sýrie. Zvláště když Asadovi byl poskytnut azyl na ruském území,“ popsal. 

Galeotti podotkl, že ruští vojáci se v podstatě nemají kam přestěhovat. „Rusové ve skutečnosti nemají žádné dobré možnosti,“ řekl. Jednou z možností podle něj může být Libye, kde Rusko udržuje kontakty s generálem Chalífou Haftarem a přítomni jsou už žoldnéři Wagnerovy skupiny.