ANALÝZA | Pokud firmy nezareagují správně, Trumpova cla způsobí drastický růst cen. Za co si připlatíme?

Trump v neděli ohlásil, že skutečně plánuje uvalit cla na evropské výrobky. Na odpor se mu postavili evropští lídři v čele s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. „Pokud budou naše obchodní zájmy napadeny, Evropa jako skutečná mocnost se musí prosadit a odpovědět,“ sdělil Macron. Přidal se k němu například německý kancléř Olaf Scholt nebo šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová. „V obchodní válce neexistují žádní vítězové,“ zdůraznila.

Jenže obchodní válka nezasáhne jen celostátní ekonomiky, ale především běžné spotřebitele na obou stranách Atlantiku. Dramatické zvýšení cel v praxi znamená, že ceny dováženého zboží výrazně porostou, což pocítí domácnosti při každodenních nákupech. Evropské i americké firmy budou čelit vyšším nákladům, což může vést k omezení výroby, propouštění a celkovému zpomalení hospodářského růstu.

Jde o zásadní zásah do života milionů lidí, a proto Evropská unie ve svých protiopatřeních zaměří pozornost na široké spektrum amerických odvětví. V čele stojí zemědělství, automobilový průmysl a technologie, ale cla mohou zasáhnout i textilní sektor a další průmyslové zboží.

USA jsou světovým producentem sóji

Americký zemědělský sektor pocítí dopady obzvláště silně. Ceny celé řady produktů a značek mohou výrazně vzrůst – včetně kentuckého bourbonu, kalifornských vín, sójových bobů, hovězího masa či arašídového másla. Obzvlášť kritická situace by mohla nastat na trhu se sójovými boby, jelikož Spojené státy jsou spolu s Brazílií jejich největším producentem na světě. Evropská unie je suverénně největším dovozcem sóji z USA.

Jakýkoli nárůst cen amerických sójových bobů by se proto odrazil i na globálním trhu, kde Spojené státy patří k nejvýznamnějším dodavatelům. Pro české dovozce by navíc bylo prakticky nemožné nahradit americkou sóju evropskou produkcí – největším producentem v EU je sice Francie, avšak její produkce je přibližně 500krát menší než ta americká.

To by neznamenalo jen omezenou dostupnost, ale i pravděpodobný růst cen dalších potravin, pro které je sója klíčovou surovinou. Zdražení by se mohlo dotknout například sójových nápojů a tofu, jejichž popularita v České republice i v dalších evropských zemích neustále roste.

To se neprojeví jen u spotřebitelů preferujících rostlinnou stravu, ale zasáhne i celé potravinářské odvětví, které sóju využívá v široké škále produktů. Významný dopad pocítí také zemědělství, kde sója slouží jako klíčové krmivo pro hospodářská zvířata, včetně kuřat, prasat a skotu. Jakékoli zvýšení cen této suroviny se řetězově promítne i do cen masa a mléčných výrobků.

Automobilky v krizi

Obchodní válka se výrazně dotkne i automobilového průmyslu. Trump opakovaně vyjadřoval nespokojenost s množstvím německých vozů na ulicích New Yorku, což naznačuje, že zvýšená cla tvrdě dopadnou na německé výrobce – a to včetně ikonických značek jako Volkswagen, BMW, Mercedes, Opel či Škoda.

Nejde však pouze o německé vozy, ale o všechna auta vyráběná v Evropské unii. Pokud se v důsledku cel sníží poptávka po evropských automobilech na americkém trhu, dá se očekávat jejich zdražení i v Evropě. Automobilky budou nuceny hledat způsoby, jak vyrovnat ztráty, což by mohlo vést ke zvýšení cen, omezení výroby či přesunu některých operací mimo EU.

Unijní protiopatření však zasáhnou i americké automobilky. Očekává se, že cla výrazně ovlivní ceny oblíbených modelů značek jako Ford, Chevrolet nebo Jeep, a dotknou se i rychle rostoucí Tesly.

Problémy v automobilovém průmyslu se navíc na obou stranách Atlantiku neomezí jen na ceny vozidel, ale tvrdě zasáhnou i trh práce. Renomované automobilky, které patří mezi významné zaměstnavatele, se pravděpodobně nevyhnou propouštění, aby kompenzovaly ztráty.

Evropský automobilový průmysl zaměstnává přibližně 13,8 milionu lidí, což představuje asi 6 % celkové zaměstnanosti v EU. Transatlantický obchod v tomto sektoru dosahuje hodnoty 70,5 miliardy dolarů, přičemž automobily tvoří pětinu veškerého amerického exportu do Evropské unie.

Zatímco u španělského a francouzského automobilového exportu se očekává mírný pokles přibližně ze 5 % na 3 %, situace v Německu a Itálii bude mnohem dramatičtější. Do USA totiž směřuje 24 % německého a 30 % italského vývozu, což znamená, že jakýkoli propad obchodu bude pro tyto ekonomiky výrazně citelnější.

Jak obejít krizi?

Otázkou zůstává, jak výrazně zdraží klíčové technologie. Spojené státy jsou domovem technologických gigantů jako Microsoft, Apple či Google, nicméně tyto firmy již mají zavedenou výrobu v Evropě – podobně jako automobilky. Přesto mohou být problémem rostoucí ceny součástek, které je stále nutné dovážet přes Atlantik.

S rostoucími obchodními bariérami se firmy musí přizpůsobit novým podmínkám, aby minimalizovaly náklady a udržely konkurenceschopnost. Jednou z možností je přesun výroby do alternativních asijských zemí, jako jsou Vietnam nebo Malajsie, které nabízejí podobné nákladové a výrobní podmínky jako Čína, ale nejsou zatíženy tak vysokými cly.

Tato strategie sice může snížit bezprostřední dopady cel, avšak stále s sebou nese rizika spojená s logistickou nestabilitou a narušením dodavatelského řetězce, jak bylo vidět v období pandemie covidu-19.

Další možností je tzv. nearshoring, tedy přesunutí výroby blíže k cílovým trhům, například do Mexika. To by mohlo pomoci zmírnit problémy se zajištěním dodávek z Asie a zároveň snížit přepravní náklady.

Mexiko zůstává relativně levnou výrobní lokalitou, ale zavedení nových cel na dovoz do USA může tuto výhodu částečně eliminovat. Proto by firmy měly pečlivě zvažovat regionální alternativy s větší politickou a ekonomickou stabilitou, které mohou nabídnout dlouhodobější jistotu.

Třetí cestou je reshoring, tedy návrat výroby do domovských zemí. Přestože domácí výroba může být nákladnější, přináší řadu výhod, jako je kratší dodací lhůta, snížení zásob a větší flexibilita v reakci na tržní poptávku. Reshoring také může sloužit jako příležitost pro zefektivnění výrobních procesů a inovace v dodavatelských řetězcích.

Klíčovým faktorem zde však bude dostupnost výrobních kapacit a odborné pracovní síly, které mohou být omezené. Rychlost rozhodování bude zásadní – firmy, které se dokážou rychle adaptovat, získají strategickou výhodu oproti konkurenci, jak informoval server Accordion.