Kvůli ruské okupaci ČSSR se upálil jako první. Znáte Siwiece?

Od invaze vojsk NDR, Polska, Bulharska, Maďarska a především tehdejšího SSSR uplynulo 19 dní. Zatímco ulicemi měst v Československu křižovala těžká vojenská technika, v sousedním Polsku se zemědělci chystali na slavnostní ukončení zemědělské sezóny. Kdysi tolik populární dožínky byly organizovány pod záštitou Komunistické strany Polska v hlavním městě Varšavě. Na místním Stadionu Desetiletí to měla být velkolepá oslava, na níž se sešlo kromě politických a stranických špiček i na 100 000 lidí, kteří přihlíželi v ochozech kulturnímu programu. Tak tomu bylo 8. září 1968.

Jen málokdo v hledišti věnoval pozornost nenápadnému muži s knírkem, v brýlích s aktovkou v ruce. Z ní vyňal lahev, aktovku odložil a něčím se polil. Jak se později ukázalo, šlo o rozpouštědlo. Záhy z jeho šatů vyšlehly plameny a hořící člověk začal vykřikovat odsuzující hesla týkající se okupace Československa. Šokovaní kolemstojící sledovali úděsné divadlo, dvě osoby po několika okamžicích tuto živou pochodeň uhasili a předali popáleného muže zdravotníkům. 

Pokud chtěl tento člověk výrazně narušit probíhající program, neuspěl. Několik desítek lidí stojících poblíž jeho čin zaregistrovalo, ale drtivá většina z přítomných diváků většinou netušila, že k otřesnému činu došlo. Zraněný muž na varšavské klinice utrpěl popáleniny na 85% těla, čímž si vlastně podepsal rozsudek smrti. Skutečně po čtyřech dnech také zemřel.

Kdo byl onou první pochodní?

To už se vědělo, že jde o devětapadesátiletého úředníka družstva Win Ryszarda Siwiece (*7. 3. 1909). Otec pěti dětí však nejednal v náhlém popudu mysli. V aktovce, kterou před svým zapálením odložil, našla policie strojem napsané letáky, vybízející krajany k organizovanému odporu proti okupantům. Krátce nato byla na notářství objevena jeho závěť. Později se přišlo na to, že existuje memorandum zachycené na magnetofonový pásek, na němž Siwiec obvinil Sovětský svaz z přípravy další světové války. 

Zdroj: YouTube

Ač se to zdá prakticky nemožné, díky včasnému zásahu a značné rozlehlosti stadionu si podstatná část návštěvníků Ryszardova činu nevšimla, jak už jsme uvedli. Proto polská tajná policie, která Siwiece po dobu jeho umírání v nemocnici hlídala, mohla de facto jeho čin zatajit. Dokonce i polská sekce Rádia Svobodná Evropa pochybovala o věrohodnosti svědectví, že se na Stadionu Desetiletí upálil člověk, takže zprávu, kterou obdržela několik dní po jeho úmrtí dokonce považovala za provokaci a rozhodla ji dále nešířit. 

Dozvuky Siwiecova činu

Teprve poté, co došlo k další tragické události v Praze a po smrti Jana Palacha (jehož čin byl údajně inspirován tím Siwiecovým) dorazila do sídla Rádia Svobodná Evropa v Mnichově tentokrát velmi podrobná zpráva o motivu a průběhu Siwiecova činu. Nebylo vůbec podstatné, že šlo o anonymní zdroj, redakce polské sekce RSE v březnu 1969 dodatečně celý incident popsala ve svém vysílání popsala. 

Ryszard Siwiec byl pochován v Přemyšli, kde od roku 1936 žil (narodil se v průmyslovém městě Debica a nějaký čas žil s rodinou ve Lvově). Jeho rodina pochopitelně neměla možnost čin svého příbuzného jakkoli komentovat, až po změně politických pořádků v zemi vydali jeho pozůstalí v roce 1981 pamětní spis, v němž byla obsažena i část jeho magnetofonového poselství. 

V roce 1991 byl vytvořen dokumentární film Usłyszcie mój krzyk, jehož tvůrce Maciej Drygas několik let sbíral materiály o Siwiecově činu. Název je totožný s poselstvím, které Ryszard nahrál na magnetofon, zajímavostí určitě je, že některé záběry pořízené pro Polskou filmovou kroniku zařazené do filmu pocházely z archivu tajné policie, která je pečlivě uchovávala, ale pochopitelně nikdy neodvysílala. A teprve v 21. století byly objeveny další filmové záznamy, které pořídili přímo příslušníci tajné polské policie.

Siwiec se posmrtně dočkal několika vyznamenání v různých zemích (Polsko, Slovensko), v České republice mu udělil Václav Havel Řád T. G. Masaryka, byl po něm pojmenován most v Přemyšli a na pražském Žižkově najdeme ulici jeho jména (od roku 2008), dnes v ní sídlí Ústav pro studium totalitních režímů. 

Stadion Desetiletí, který prožil rovněž pohnuté osudy, bylo to jeden čas dokonce obrovské tržiště, už dnes ve Varšavě nenajdeme. Sportovní areál, který byl vybudován v roce 1955, ustoupil před mistrovství Evropy ve fotbale novému Národnímu stadionu.