Mnichovskou dohodu zneužilo Polsko, v říjnu 1938 zaútočilo na Těšínsko

Spor o oblast Těšínska, někdejšího Těšínského knížectví, se rozhořel mezi tehdy nově vzniklými státy, Československem a Polskem, již v roce 1918. Území Těšínska bylo specifické tím, že na něm byly zastoupeny v relativně podobném poměru Češi, Slezané, Poláci a Němci.

Československo muselo své nové hranice hájit zejména v roce 1919, kdy proběhla tzv. Sedmidenní válka. Konflikt se rozhořel z české strany kvůli nedodržení prozatímní dohody mezi oběma státy, Polsko ji tehdy porušilo tím, že na sporném území uspořádalo volby do polského Sejmu. Výsledkem válečné šarvátky bylo rozdělení území mezi Československo a Polsko arbitráží ve Spa v roce 1920.

Rozbroje a provokace iniciovali Čechoslováci i Poláci

V roce 1938, kdy stoupala agresivita a územní choutky sousedního Německa, se konfliktní území stalo opět jablkem sváru mezi Čechoslováky a Poláky. Důležitým aspektem znovuotevření sporné otázky byla otázka diplomacie. Polsko bylo diplomaticky obratnější, kromě smlouvy s Francií, kterou mělo i Československo, si v roce 1934 dojednalo pakt o neútočení s Německem. Československo ničím takovým nedisponovalo, nemělo smlouvu ani s Polskem.

Následně si Polsko a Poláci v československé části Těšínska začali připomínat výročí sedmidenní války, rozběhly se kampaně a sabotáže, které vyprovokovaly českou stranu. Jak v české, tak polské části docházelo k drobným konfliktům mezi Čechy a Poláky, Češi byli vypovídání z polské části Těšínska a naopak. Podle historiků přitom před rokem 1934 docházelo k relativně úspěšné asimilaci a čechizaci cizinců v české části, na druhé straně pro Čechy tak příznivé podmínky nepanovaly. 

Postupně na polské straně převážilo přesvědčení, že oblast celého Těšínska je odjakživa polskou sférou vlivu, a Polsku by se tak měla navrátit i část československá. Nároky ze strany Čechů nezaznívaly. Situace začala být kritickou počátkem roku 1938, kdy vznikl tzv. Svaz Poláků v Československu, který si kladl požadavky rozsáhle autonomie Těšínska.

Vzrůstající napětí s nelibostí pozoroval Sovětský svaz (SSSR), který v případě polského zásahu na území českého Těšínska hrozil vypovězením polsko-sovětské smlouvy o neútočení a následným napadením. Československá armáda v té době dobudovávala většinu opevnění, i na severní hranici s Polskem, předpokládalo se ovšem, že bude sloužit jako ochrana před Německem, nikoliv před Polskem.

Polsko anektovalo východní část československého Těšínska

Polsko nicméně nadále směřovalo k ozbrojenému vystoupení. Organizovalo také bojový výcvik československých Poláků. Polsko nakonec skutečně zformulovalo své územní nároky na oblast Těšínska – stalo se tak 21. září 1938, zhruba týden před podepsáním Mnichovské dohody, která okleštila Československo ve prospěch Německa. Polsko vyslalo na hranici armádní skupinu „Slezsko“ o síle téměř 36 tisíc mužů.

Po podepsání Mnichovské dohody, 30. září 1838, zaslalo Polsko ultimátum československé vládě o vydání požadovaných oblastí, počátkem října začala polská armáda obsazovat sporná území a anektovala východní část československého Těšínska – území okresu Fryštát a Český Těšín, i několik obcí z okresu Frýdek.

Ještě před obsazením se přitom prezident Beneš snažil nastávající konflikt uklidnit. Napsal dopis polskému prezidentovi Ignacy Mościckému, ve kterém navrhoval vztah vzájemné přátelské neutrality v nastávajícím konfliktu s Německem. Československo by za odměnu odstoupilo malou část sporného Těšínska Polsku. Území, které nakonec bylo obsazeno, bylo větší. Navíc nadpoloviční většinu obyvatel tvořili příslušníci českého národa, Němci byli taktéž zastoupeni. I jim byla povinně určena polština jakožto úřední jazyk, byli diskriminováni a následně donuceni k odchodu do Československa.

Poláci se Těšínska nechtěli vzdát ani po válce

Svůj vliv se Poláci následně snažili uplatnit i v oblasti Podkarpatské Rusi v rámci operace Sochor. Proti těmto snahám se postavila česká odbojová skupina Slezský odboj, která se taktéž snažila o znovunabytí území československého Těšínska. Aktivita odboje měla kontraproduktivní účinek, vedla k větší perzekuci a polonizaci (popolštění) československého obyvatelstva na sporném území. Německé a Slezské obyvatelstvo se zase dožadovalo připojení k Německu, dokonce založili bojovou organizaci Jablunkov.

Polsku oblast Těšínska patřila necelý rok, po jeho porážce ze strany Hitlerovského Německa byla oblast obsazena německou armádou. Těšínsko se jako celek připojilo ke Třetí říši, existovaly však i úvahy ze strany Německa o připojení území československého Těšínska k Protektorátu. Po druhé světové válce se sporná otázka otevřela znovu. Situaci uklidnil Sovětský svaz, jež zprostředkoval uzavření smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mez Polskem a Československem.

Napětí však přetrvávalo, posilovala ho i polská kampaň, která otevřela myšlenku připojení celého Těšínska Polsku. Spory definitivně ukončilo až uzavření smlouvy o konečném vytyčení státních hranic z Varšavy roku 1958. Hranice se tak vrátila do podoby, jež byla stanovená arbitráží ve Spa v roce 1920, a jež se blíží toku řeky Olše. Některé nacionalistické hlasy Poláků o znovupřipojení české části Těšínska k Polsku jsou však slyšet i v dnešních dnech.