Palachův týden před 30 lety otřásl komunistickým režimem

"Palachův týden" začal nenápadně. Původně se měl konat jen ohlášený, ale nepovolený pietní akt pěti opozičních iniciativ, jejichž představitelé chtěli uctít Palachovu památku položením květin na pražském Václavském náměstí. V den ohlášené akce, 15. ledna, policie zadržela zástupce Charty 77, Českých dětí, Nezávislého mírového sdružení, Mírového klubu Johna Lennona i Společenství přátel USA a uzavřela náměstí. Improvizovaný pietní akt se proto uskutečnil u budovy tehdejšího Federálního shromáždění.

Necelou tisícovku přítomných však rozehnala tehdejší Veřejná bezpečnost, jejíž příslušníci použili vedle obušků i slzný plyn, psy a vodní děla. Tvrdý zákrok ale spustil nečekanou protestní lavinu. Od pondělí 16. ledna do pátku 20. ledna demonstrovaly každé odpoledne na Václavském náměstí tisíce převážně mladých lidí. Vzpomínkové akce se konaly i na dalších místech země. Pražské demonstrace policisté a milicionáři násilně rozháněli za použití slzného plynu a vodních děl.

Řada lidí během policejních zákroků utrpěla zranění, na 1400 osob bylo zadrženo. Hned 16. ledna 1989 policie u pomníku svatého Václava zatkla několik zástupců opozičních aktivit, včetně Václava Havla a Alexandra Vondry. Havel byl odsouzen na osm měsíců, propuštěn byl v květnu po uplynutí poloviny trestu. Na jeho obranu tehdy vznikla petice, pod kterou se podepsali i lidé mimo disent a jež byla inspirací pro další zásadní petici s názvem Několik vět.

Týden protestů zakončila v sobotu 21. ledna takzvaná národní pouť k Palachovu hrobu, kterou vyhlásila Charta 77 a které se policie snažila ze všech sil zabránit. Podle účastníků bylo ve Všetatech vyhlášeno takřka stanné právo, policie zavřela nádraží i urnový háj a kromě místních do obce nikoho nepouštěla. Lidi odjinud zadrželi a sváželi do místního zemědělského družstva. Přesto se disidentovi Stanislavu Devátému podařilo vhodit přes plot na Palachův hrob trnovou korunu.

Palachův týden byl asi nejznámější, nikoli ale jedinou výraznou protestní akcí, se kterou se slábnoucí komunistický režim koncem 80. let potýkal. Už v březnu 1988 se v Bratislavě shromáždily 2000 tisíce lidí na takzvané svíčkové demonstraci za náboženskou svobodu a demokracii. V den 20. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy se také 21. srpna 1988 na Václavském náměstí v Praze sešlo na 10.000 lidí, i proti nim tehdy tvrdě zasáhla policie.

Podobně dopadla o dva měsíce později i nepovolená demonstrace u příležitosti 70. výročí založení republiky, které se účastnilo 2000 až 5000 lidí. Sílící nervozitu režimu dokládají stále tvrdší zásahy proti protestujícím, například v srpnu 1989 byla na zásah kromě policistů a milicionářů připravena i armáda. Demonstrace, do kterých se zapojily desetitisíce lidí, vyvrcholily 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Tamní zásah pak odstartoval události, jež vedly k pádu komunistické vlády.

Násilná vystoupení proti demonstrantům nezůstaly po změně režimu bez potrestání. V souvislosti se zásahy v letech 1988 až 1989 byli později odsouzeni tři vysocí představitelé někdejšího federálního ministerstva vnitra: Alojz Lorenz, Karel Vykypěl a František Kincl. Náčelník pražské a středočeské správy bezpečnosti Bohumil Carda, který nechal během Palachova týdne vyvážet z Prahy demonstranty do různých míst ve Středočeském kraji, dostal podmíněný trest.