Nesmysl v zákoně: Údaje o agentech StB jsou chráněny, oběti režimu mají smůlu

Napadené ustanovení říká, že podmínka předchozího vyrozumění ani písemného souhlasu žijících osob s nahlížením do archivních fondů se netýká konkrétních typů dokumentů. Jde o archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek, některých soudů, Národní fronty, dále na archiválie německé okupační správy a dokumenty, které již dříve měly veřejnou povahu. Historici tak s nimi mohou volně pracovat.

Nejvyšší soud řeší případ muže, který od státu žádá odškodnění 300.000 korun za to, že archiv zpřístupnil České televizi citlivé osobní údaje ze svazku vedeného na něj komunistickou Státní bezpečností. Soud řízení o mužově dovolání přerušil a obrátil se na ústavní soudce. Plénum by nyní mělo zodpovědět, zda právní úprava neodporuje ústavnímu pořádku.

Podle Nejvyššího soudu existuje disproporce mezi zákonem o archivnictví a zákonem o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti. "Citlivé osobní údaje ve spisech o agentech a spolupracovnících StB jsou chráněny více než osobní údaje ve svazcích vzniklých činností bývalé StB, tedy může docházet ke zveřejnění údajů osob, které se jako osoby pronásledované dostaly do spisového materiálu," uvedl mluvčí soudu Petr Knötig.

Zpracování počt obětí komunistického režimu 1948-1989 v Československu je složité. Například navrhovaná vyčíslení "justičních vražd" nebo "počtu odsouzených ve zmanipulovaných procesech" jsou obtížná pro nejistý obsah uvedených pojmů. Problémů je několik: jaká zvolit kritéria k určení případů naplňujících uvedené kategorie, dále prozkoumání a vyhledání případů v obrovském množství jednotlivých procesů a konečně jednotlivé soudní případy právně posoudit. U obětí spadajících do kategorií "zahynuvších při odbojových akcích" a "při zatýkání" je problém obdobný, navíc ovšem nemusí být celá řada případů podchycena v soudních a vyšetřovacích spisech.

Problémem je i vlastní obsah těchto čísel. Otázkou je, zdali je možné získat z těchto čísel nějakou skutečnou informaci, zda se nejedná o zavádějící údaje. Příkladem mohou být případy zemřelých ve vězeňských zařízeních. V celkovém počtu případů jsou samozřejmě i úmrtí násilná, jejichž pachateli byli příslušníci bezpečnostního aparátu. Dále tento souhrn obsahuje úmrtí v důsledku nehod, sebevražd z nejrůznějších pohnutek nebo onemocnění, kdy lze jen obtížně dovodit příčinnou souvislost s pobytem ve vězeňském zařízení.

Naopak celkový počet často nezahrnuje vězně, jimž byl v důsledku nevyléčitelného onemocnění přerušen krátce před úmrtím trest. U řady případů lze jen obtížně zjistit charakter činu, za nějž byl zemřelý vězněn. Dále nelze v těchto počtech zohlednit rozdílné podmínky výkonu trestu na počátku a na konci sledovaného období.

Z politických důvodů bylo vězněno: K nepodmíněnému trestu odnětí svobody bylo v Československu v letech 1948-1989 odsouzeno 205 486 osob. Počet zjištěn na základě statistického zpracování údajů o počtu osob rehabilitovaných zákonem o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb.

Z politických důvodů bylo popraveno: 248 osob (247 mužů a 1 žena), v tom zahrnuto 12 prominentních komunistů (Slánský a spol. a O. Závodský). Mnozí z popravených byli odsouzeni za politické "trestné činy" v souběhu s trestnými činy kriminálními. V některých případech je hranice mezi těmito dvěma skupinami nezřetelná. Ve vězeňských zařízeních zemřelo asi 4 500 osob. uvedl server Policie.cz. Při pokusu o přechod československých hranic se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem v letech 1948-1989 bylo zastřeleno 145 lidí, usmrceno elektřinou "elektrického zařízení k ochraně hranic" 96 lidí a utonulo 11 lidí.