V Osvětimi zahynulo přes 4000 českých a moravských Romů

Téměř 90 procent českých a moravských Romů zahynulo v genocidních mašinériích nacistického Německa za druhé světové války.

Už na základě nacistických Norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni "cikáni a cikánští míšenci". V hitlerovském Německu i v zemích pod nadvládou Třetí říše byli tedy Romové perzekvování a deportováni do různých druhů táborů. Čeští a moravští Romové byli soustřeďování v kárně-pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, které byly otevřeny v srpnu 1940 (v březnu 1942 byly přejmenovány na sběrné). Vzory pro zřízení těchto táborů byla již existující zařízení například v rakouském Lackenbachu.

Účelem táborů bylo podle ministerského výnosu vychovat "cikány, cikánské míšence a osoby potulující se po cikánském způsobu" k práci, pořádku a kázni.

Do roku 1942 ale tvořili Romové v různých táborech pouze deset nebo 15 procent internovaných, zlom nastal až v roce 1942, kdy bylo v březnu přijato vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti a v červnu přijat zákon o potírání tzv. cikánského zlořádu. To zahájilo rasový postup proti Romům a romským míšencům a po březnovém přejmenování táborů na sběrné byly v srpnu 1942 tábory v Letech a Kunštátu změněny na cikánské tábory. Neromští vězňové byli přemístěni jinam nebo propuštěni. Na protektorátním území byl proveden soupis "cikánů a cikánských míšenců", mezi něž české četnictvo pod dohledem německé kriminální policie zahrnulo na 6500 osob. Muži, ženy a děti v Letech pracovali v kamenolomu, při stavbě silnice a jejich práce byla využívána v zemědělství a při lesnických pracích.

Takzvané konečné řešení cikánské otázky pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi.

Podle historických pramenů prošlo táborem v Letech 1308 osob, zahynulo v něm 327 lidí, z toho 241 dětí mladších 14 let. Dalších asi 540 vězňů bylo převezeno do Osvětimi. V táboře v Hodoníně protektorátní úřady shromáždily 1375 lidí, 207 z nich zemřelo a přes 800 bylo deportováno do Osvětimi. Desítkám vězňů se podařilo uprchnout. Do osvětimského "cikánského tábora" byli od března 1943 posíláni i Romové, kteří nebyli internováni v tzv. cikánských táborech v Letech a v Hodoníně a do této doby zůstali na svobodě.

V Brně byli Romové před prvním transportem 7. března 1943 násilně shromážděni u bývalých stájí jízdního oddílu protektorátní policie v Masné ulici. Celkem bylo v 23 pevně uzamykatelných nákladních vagonech odvezeno 492 mužů a chlapců, 546 žen a dívek, z toho 211 dívek a 220 chlapců ve věku do 14 let. V březnu 1943 byly podobným způsobem organizovány další dva hromadné transporty protektorátních Romů. Celkem odvezly transporty od března 1943 do ledna 1944 do Osvětimi z Protektorátu z asi 6500 protektorátních Romů 4870 Romů, po válce se jich do vlasti vrátilo 583. Pro srovnání: nacisté zahubili také asi 90 procent protektorátních Židů, z asi 81.000 deportovaných jich přežilo na 10.500.

Vůbec první Romové byli do Osvětimi transportováni již v roce 1941. Koncem roku 1943 vznikl v nedaleké Březince takzvaný rodinný tábor pro Romy, kam nacisté sváželi Romy ze 14 zemí. Lidé tam umírali na nemoci a hladem, v táboře rovněž provozoval své pseudovědecké pokusy Josef Mengele, který vykonával funkci lékaře a za průzkum rasové příslušnosti Romů obdržel válečný kříž. Nacisté tábor zlikvidovali v noci z 2. na 3. srpna 1944. V plynové komoře tehdy povraždili 2897 zejména dětí a žen. Celkem v Osvětimi v letech 1941 až 1944 zahynulo na 20.000 Romů.