ROZHOVOR | Pro objasnění Masarykovy vraždy jsem udělala maximum. Z odložení jsem zklamaná, říká badatelka

Je na ni znát velká únava. Z rétoriky badatelky Václavy Jandečkové je patrné, kolik úsilí věnovala, aby se dopátrala, co stálo za smrtí poválečného ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, který zemřel 10. března 1948. Jeho tělo bylo nalezeno brzy ráno pod okny Černínského paláce. Dokonce předloni na podzim na její impuls otevřelo Městské státní zastupitelství vyšetřování skonu syna prvního československého prezidenta Tomáše Masaryka. Sama je skeptická, že by v dohledné době došlo k zásadnímu posunu. „Myslím si, že pro objasnění domnělé vraždy v kauze Jana Masaryka jsem už udělala vše, co bylo v mých silách. Obávám se, že bez vytvoření expertního týmu s lékaři a specialisty na vraždy a bez obstarání dalších podkladů ze zahraničí se tady u nás dál nepohneme. Pravdě je třeba jít vstříc, ne čekat, až přijde sama. “

Zakladatelka spolku Společnost pro výzkum zločinů komunismu, z. s., jehož je místopředsedkyní, trvá na přesvědčení, že šéf diplomacie neodešel ze světa dobrovolně, byť mohl litovat svého rozhodnutí, že se stal členem komunistické Gottwaldovy vlády po únorovém puči 1948. „Kdyby znejistěl a chtěl si vzít život, měl zbraň i dostatečně vybavenou lékárničku, takže by zcela jistě zvolil odlišný způsob a byl by oděn v jiném a neroztrženém úboru,“ tvrdí vnučka Oty Tulačky, hrdiny 3. protikomunistického odboje, který po převratu vytvořil významnou převaděčskou síť.

Autorka knih Svědectví o smrti Jana Masaryka (2021) a Kauza Jan Masaryk - nový pohled (2015), jejíž zkrácená verze byla vydána v angličtině, naznačuje, že spojitost s diplomatovým odchodem mohl mít Jan Bydžovský, někdejší šéf šifrového oddělení exilového ministerstva zahraničí v Londýně a tehdejšího zaměstnance ministerstva zahraničí. „Nikoho přímo neobviňuji. Problém je, že on sám poskytl řadu vlastnoručně psaných a vysoce sofistikovaných vysvětlení včetně toho, proč byl donucen se údajné vraždy vyhozením z okna účastnit. Věřím, že v bytě zůstal jeden mrtvý, kterého pak šikovně vyhodili z okna. Ať se událo cokoli, Gottwald prostřednictvím ministra vnitra Noska nechal vše okamžitě zazdít.“ 

Spisovatelce, která se proslavila publikační činností ohledně akce Kámen, kdy se příslušníci StB na domnělém německém území vydávali před perzekuovanými za Němce a Američany, vadí, že nezodpovědné výkřiky o sebevraždě celou kauzu bagatelizovaly. „Mohly přispět k momentálnímu zaslepení veřejnosti i k zastření úkladné vraždy,“ konstatuje držitelka Mezinárodní zvláštní ceny Egona Erwina Kische.

STĚŽEJNÍ ARGUMENT BYL OZNAČEN ZA DOMNĚNKU

Paní Jandečková, na Váš impuls otevřel na podzim roku 2019 kauzu Masarykovy smrti státní zástupce Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze. Páté kolo vyšetřování bylo kriminalisty však v pátek ukončeno, jak v pondělí informoval server irozhlas.cz. Co říkáte na staronový verdikt Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, že nejde vyloučit vraždu, sebevraždu, a dokonce ani nešťastnou náhodu?

Víc alibisticky odůvodnění znít nemůže, ale ráda bych znala podrobnosti. Dostupné zprávy mluví o jednom vypracovaném posudku. Jsem zvědavá, jestli se jako veřejnost dozvíme, kdo ho zpracoval, na základě jaké analýzy a v jakém počítačovém programu. Od vyšetřovatele jsem kdysi slyšela dvě jména znalců. Cítím obrovské zklamání i nutkání k smíchu. Celé to působí jako komedie, a právě tak to vnímá i legendární šéf pražské mordparty Jiří Markovič, který s námi podnět podával.

Na rozdíl od jiných historiků dlouhodobě tvrdíte, že ministr zahraničních věcí Jan Masaryk byl zavražděn a ze světa neodešel dobrovolně. O co vaše přesvědčení konkrétně opíráte?

Sebevraždu by vyšetřovala kriminálka a ne speciální útvary tajné policie, nezůstala by ani jedna z množství pochybností bijících do očí. Jedná se o velmi komplikovaný případ, který ale nikdy nebyl prošetřován tak, abych se s tím dokázala smířit. Byla jsem nucena napsat už dvě knihy, ve kterých představuji mnoho závažných indicií a souvislostí. Vždy přináším nová odhalení, která dokazují, jak promyšleně bylo manipulováno s realitou.

V minulosti jste zmiňovala, že nevěříte tezi, podle níž by nejpopulárnější poválečný politik údajně chodil po římse, poté se odrazil a skočil. Podle vás je vyloučené, že by z okna koupelny Černínského paláce skočil s napnutýma nohama, pokud by, jak soudíte, skočil sám, měl by pokrčená kolena. Argumentujete rovněž na skutečnost, že dopadl natvrdo na paty a kosti prorazily pánev. Navíc měl ohrnuté nohavice ke kolenům, což by svědčilo, že případní pachatelé by diplomatovo tělo nesli a při manipulaci tak mohlo dojít k posunu pyžamových kalhot, které měly přetrženou šňůrku. Zkoumal někdo z orgánů činných v trestním řízení či soudních znalců na základě vaší hypotézy zmíněné důkazy?

Už v druhém mnou iniciovaném podnětu jsme přímo žádali o prověření možnosti sofistikovaného vyhození omámeného těla nohama napřed a břichem dolů, ale v zamítavém stanovisku z července 2018 stálo, že mnou uváděné skutečnosti se jeví pouze jako domněnky, které prý vyvrátily výsledky původních analýz. Posuďte se mnou stěžejní argument státní zástupkyně z Vrchního státního zastupitelství v Praze: „Možnost pádu při vysunutí bezvládného těla je technicky nepřijatelná, tedy tato varianta byla vyloučena a nepřichází v úvahu.“

Máte pocit, že policie nemá velký zájem došetřit, jaká je pravda, anebo na 73 let starý případ pohlíží s despektem, který ji spíše obtěžuje? Loni v červenci jste v rozhovoru pro EuroZprávy.cz naznačila, že Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) neoplývá aktivitou…

Je pravda, že nadšení z možnosti pokračování ve vyšetřování této kauzy jsem zaregistrovala na ÚDV naposledy v roce 2016, krátce po podání mého prvního podnětu. Teď jsme s plukovníkem Jiřím Markovičem doufali, že případ tam převezme jeho odchovanec a také už bývalý šéf pražské mordparty Josef Mareš. Jsem si jistá, že by pak vše nabralo úplně jiné obrátky. Chtěla jsem věřit, že nepůjde jen o zadávání dílčích posudků. Ale uvidíme, třeba se dozvíme víc.

Mimochodem v prosinci 2019 jste byla na Policii České republiky podávat vysvětlení. Co vyšetřovatele zajímalo, jaké vám kladl otázky? A máte dojem, že případ mají dobře zmonitorovaný?

Asi jsem naivní, šla jsem tam s nadšením, jak se budeme bavit o podstatných detailech, na které by bylo dobré se zaměřit, ale byl to omyl. Jinými slovy jsme popsali, co bylo v našem podnětu ze 14. září 2019. Pan vyšetřovatel nepatrně naznačil plánované kroky, a to mě tak zklamalo i rozčílilo, že pak už jsem byla jen protivná. Můj advokát (Jiří Šmatlák – pozn. red.)  se za mě možná styděl, ale nemohla jsem si pomoci. Bylo fajn, že nám ještě dovolil nadiktovat naše návrhy pro další postup vyšetřování, ale kriminalista nás upozornil, že se tím řídit nemusí.

Zajímalo policisty při znovuotevření vyšetřování objevení nahrávky, na níž bývalý kriminalista Vilibald Hofmann, jenž byl jedním z prvních policistů u těla Jana Masaryka, že fotky z místa smrti, které mu vyšetřovatelé předložili, nejsou původní? „To už je nebožtík upraven k fotografování,“ uvedl Hofmann v roce 1968, kdy smrt Generální prokuratura vyšetřovala. Je všeobecně známé, že vyšetřovatel z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Jan Havel měl zneužít své pravomoci a nahrávku v roce 1996 zapřel či zničil, neboť Jindřich Grulich, který si vzal Hoffmanovu sestřenici za ženu, mu tvrdil, že se jedná o poslední kopii.

Z policejní budovy jsem odcházela s dojmem, že pan vyšetřovatel závažnost i důvěryhodnost Hofmannova svědectví staví na úroveň jakéhokoli jiného svědectví, která se na něj v té době valila prý ze všech stran. Tomu může odpovídat současné zkreslování situace. Přece bylo jasné, že se s tělem při ohledání nepatrně hýbalo, ale zásadní bylo posouzení posmrtných skvrn a faktu, že tělo na snímcích bylo už přikrášleno. Jinak mně vyšetřovatel potvrdil, že žádný záznam o předání nahrávky ani žádný magnetofonový pásek v materiálech po kolegovi Janu Havlovi nenašel.

BYDŽOVSKÝ POSKYTL ŘADU VYSVĚTLENÍ, JAK VŠE PROVEDLI

Z vraždy obviňujete Jana Bydžovského, někdejšího šéfa šifrového oddělení exilového ministerstva zahraničí v Londýně a tehdejšího zaměstnance ministerstva zahraničí, který se dokonce přiznal, že před vraždou politika uspal pilulkami, jež mu dal do kávy. Podle jakých důkazů jej podezříváte?

Nikoho přímo neobviňuji, jen bych chtěla mít jistotu, že Jan Bydžovský v Masarykově bytě v noci z 9. na 10. března 1948 nebyl. Problém je, že on sám poskytl řadu vlastnoručně psaných a vysoce sofistikovaných vysvětlení včetně toho, proč byl donucen se údajné vraždy vyhozením z okna účastnit a jak vše se svým pomocníkem provedli. Součástí plánu prý bylo takové provedení příkazu, aby zůstaly pochybnosti, jestli to byla vražda nebo sebevražda. Ověřováním jednotlivých detailů z jeho výpovědí a dalších souvislostí moje podezření bohužel nezmizela.

Jak byste jej charakterizovala?

Buď se ze zoufalství vydával za jednoho z největších lhářů a mystifikátorů v Československu z doby studené války, anebo o smrti Jana Masaryka věděl víc, než by se dalo čekat, či se ministrovy vraždy sám v nějaké roli skutečně účastnil.

Někteří historici vám ale vytýkají, že se opíráte o výpovědi ze spisů Státní bezpečnosti, která na Bydžovského mohla vyvíjet fyzický i psychický nátlak, a proto se přiznal. Nepřikládáte jim opravdu přehnaný význam?

Vycházím z faktů. Na ilegální aktivity Jana Bydžovského upozornil ve vazbě jeho nejlepší přítel a kolega Jaromír Kopecký, o kterém není pochyb, že byl dvojitým agentem. Mezi jeho bývalými spolupracovníky kolovaly děsivé zprávy, že vyzradil vše, co věděl. Mimochodem to byl on, kdo obrazně zlomil vaz Miladě Horákové. Když nezkušení vyšetřovatelé na Bydžovského udeřili, ať jim o všem poví, že oni prý stejně všechno ví, mohl ztratit nervy. Po svém prvním doznání k vraždě tvrdil, že si chce vzít život, tak byl zavírán do temnice a byla mu nasazována svěrací kazajka. Jinak fyzicky týrán nebyl, naopak nějaký čas se dokonce stravoval s vyšetřovateli. O celé své kariéře, odborných celních záležitostech i odbojové činnosti včetně detailních popisů provedení a zastření Masarykovy vraždy vyprodukoval desítky hustě popsaných stránek. Ani jednu jeho větu ale nejde vytrhnout z kontextu, v celkových souvislostech jsou však jeho doznání nesmírně závažná. Jen jsou politicky citlivá, tak se nikdo jiný neodvážil jimi více zabývat, ale mě na jeho stopy dovedla právě spolupráce s jinými odbojáři, jejichž ilegální činnost jsem měla vysledovanou.

Lze Bydžovskému věřit, že vraždu mu přikázal jeho nadřízený, a to generální sekretář ministerstva zahraničí Arnošt Heidrich? Údajně mu bylo vyhrožováno, že britská tajná služba, k jejíž spolupráci se pod krycím jménem „Charles“ a číslem 3704 zavázal, má dlouhé prsty, a pokud akci neprovede, potom může ohrozit svoji rodinu. Naopak, v případě, že rozkaz splní, nemusel by na další zahraniční misi do Vídně, kam by si nemohl vzít svoje blízké.

Je to podivné, Heidrich platil za váženého muže a uznávaného odborníka, ale prý vykazoval sklony k samovládním choutkám. Nebyl by posledním generálním sekretářem, který by ve své pozici plánoval vraždu. Vzpomeňme případ novinářky Sabiny Slonkové. Za objednávku její vraždy byl odsouzen generální sekretář Karel Srba. Moc mě to celé mrzí, protože skvělou rodinu Jana Bydžovského znám osobně, ale podle mého úsudku je značná pravděpodobnost, že se Bydžovský mohl stát obětí zpravodajské hry východních tajných služeb právě kvůli Heidrichovi.  Ostatně spolupracoval s lidmi na britském velvyslanectví v Praze, ale jako sněhová koule se nabaluje podezření, že určité vazby měl i na Jindřicha Veselého, ministerského radu na ministerstvu vnitra, ale bohužel také velitele StB, přednostu zpravodajské služby i agenta NKVD, který osobně na kamufláž vyšetřování Masarykovy smrti dohlížel. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že Jan Bydžovský byl prominentním vězněm, kdy jeho otec Bohumil Bydžovský jako rektor Univerzity Karlovy nebyl vyhozen, ale naopak mu byl v té době propůjčen Řád republiky i Řád Rudé hvězdy. Nechápu, jak toto bylo vůbec možné?

Bydžovský měl jít do bytu i s plukovníkem Františkem Fryčem. Můžete stručně říci, o koho se přesně jednalo a proč volba padla na něj?

Fryč byl elitní zpravodajec, který patřil do takzvané Moravcovy jedenáctky. Zjistila jsem, že Bydžovský pracoval pro československou vojenskou rozvědku už v době, kdy ji řídil právě František Moravec. Po válce byl Bydžovský na vlastní žádost zařazen do národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí. Vyšetřovatelům StB vše vysvětloval tím, že se tak mohl lépe věnovat celní politice, o kterou se v té době zajímala britská tajná služba. Ke spolupráci s ní se podle vlastních slov zavázal již během svého pobytu v Londýně. Vedení poválečného šifrového oddělení v Černínském paláci převzal po Bydžovském právě plukovník Fryč.

Co se podle vašich predikcí přesně odehrálo v osudný čas v Masarykově bytě před jeho smrtí?

Netroufám nic odhadovat. Protichůdných svědectví existuje až příliš. Bydžovský opakovaně popsal ne nereálný průběh nočních událostí, ale zcela jistě neprozradil vše. Pokud tam byl, situaci vnímal jen ze svého pohledu. Není to tak, že bych byla o jeho verzi přesvědčená, jen žádám o její řádné prošetření. Podezření budí i jiná noční návštěva u Masaryka. Velmi podivně se v archivních dokumentech rozcházejí třeba informace o odchodu Pavla Kavana, bývalého důstojníka a v té době tiskového atašé československého velvyslanectví v Londýně. Prý v bytě zůstal až do jedenácté hodiny v noci. Mohlo se tam odehrát v podstatě cokoli, co v plánu třeba ani nebylo, ale věřím, že zůstal jeden mrtvý, kterého pak šikovně vyhodili z okna. Navíc nelze vyloučit, že Masarykovi nejbližší spolupracovníci se mohli i domluvit, jak pravé události pomohou zatajit, a proto možná vytrvale dosvědčovali demonstrativní sebevraždu. Ať se událo cokoli, Gottwald prostřednictvím ministra vnitra Noska nechal vše okamžitě zazdít. Ani oni totiž nemuseli mít přehled o tajných plánech sovětských agentů. Jasný byl jen fakt, že jejich případné angažmá muselo být vyloučeno, proto se nic nevyšetřovalo a ani po pachatelích se raději nepátralo.

STB DIPLOMATA SLEDOVALA, ODPOSLOUCHÁVALA TELEFONY

Loni byla provedena analýza stínů na fotografiích pořízených po Masarykově smrti na místě činu porovnáním s fotodokumentací nově vytvořenou v Černínském paláci, a to ve stejný kalendářní den. Tedy 10. března 2020 v odpovídajících ranních hodinách. Už jste byla obeznámena od orgánů činných v trestním řízení, k jakému výsledku dospěly?

Nic nevíme. Jen doufám, že posoudili také fotografie z Masarykova služebního bytu a že autenticitu fotografií nalezeného těla posoudili konečně i odborní lékaři. Hofmann ve svém svědectví upozorňuje, že tělo bylo upraveno k fotografování, může se tedy dokonce jednat o snímky, které byly pořízeny až druhý den ráno před vystavením těla veřejnosti. Ostatně odpovídající náčrtek je vybaven právě datem 11. března 1948. Narovnané tělo na fotografiích s otevřenými ranami pouze na chodidlech bez krve, nad tím se lékaři jen usmívají, pokud měl ministr padat z okna živý. Hofmann upozornil, že holenní kosti „mu vyběhly pryč“, a existují i jiná svědectví, že byly viditelně zlomené, ale na fotografiích nelze poznat vůbec nic. Proč?

Rovněž se hovořilo o rekonstrukci, ale zřejmě na ni nedošlo, nebo ano?

Kompletní rekonstrukce v pravém slova smyslu nebyla ještě nikdy provedena. V den smutného výročí odchodu syna prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka Vám vychází další kniha s názvem Svědectví o smrti Jana Masaryka: Nová odhalení odkrývají pochybná „fakta“ a odsouvají staré „pravdy“. Co nového obsahuje a z jakých materiálů jste vycházela?

Odhaluje unikátní svědectví zkušeného kriminalisty, který byl se svým týmem na místě činu v Černínském paláci krátce po nalezení ministrova těla. Nabízím rozbor neznámé nahrávky z roku 1968, kterou jsem pro veřejnost objevila v rodině dnes již šestadevadesátiletého a slepého badatele z Karviné Jindřicha Grulicha. Nové poznatky porovnávám s jinými důkazními materiály, a to vše na pozadí příběhů hlavních protagonistů: Vilibalda Hofmanna a jeho příbuzného Jindřicha Grulicha, iniciátora a majitele záznamu svědectví. Kniha obsahuje také celou řadu dalších důležitých a nikdy nepublikovaných svědectví a souvislostí. Otevřeně se svěřuji se svými postupy, letitými zkušenostmi s přístupem policie a dalších úřadů včetně médií.

Kniha by měla vyjít i v anglickém znění. Myslíte si, že překlad může sehrát roli pro zpřístupnění britských, amerických či sovětských archivů, anebo může snad rozklíčovat skutečnou realitu desátého březnového rána roku 1948?

Uveřejnění nových souvislostí v zahraničí zcela jistě může pomoci dostat se v případu dál. Pokud se třeba nějací partneři objeví, bude dostatek podkladů v angličtině, abychom se o případu mohli vůbec nějak konstruktivně bavit. Jedná se nyní asi o jedinou cestu, ale zatím se mně nedaří získat pro překlad dostatek peněz. Jinak doufám, že to bude jako u jiných mých knih, kdy jsem se díky jejich vydání dostala k dalším svědectvím nebo svědkům či k jejich pozůstalým.

Ještě bych se vrátil k rozhovoru pro EuroZprávy.cz z loňského léta, kdy jste uvedla, že Masarykovu vraždu zosnovaly komunistické tajné služby, ovšem takzvaně pod cizí vlajkou, tedy prostřednictvím vlastní špionážní sítě napojené na britskou Intelligence Service. Potvrdilo se vám za tři čtvrtě roku vaše podezření?

Bez navazujících důkladných šetření a tajných podkladů ze zahraničí nic ověřit nelze. Přesto myslím, že ke zmíněné verzi událostí existuje zatím nejvíce relevantních archivních materiálů. Proč by loajální úředník Bydžovský nemohl uvěřit, že o příkazu odstranit ministra rozhodli ve Velké Británii, kdyby mu to tvrdil právě generální sekretář ministerstva zahraničí Arnošt Heidrich, o kterém se vyprávělo, že byl hlavní styčnou osobou s britskou tajnou službou? Šokující a zdánlivě nepochopitelný příkaz se dal zdůvodnit Masarykovou „zradou“ Západu a demokracie, poté co se dal do služeb Gottwaldovy vlády. Nic naplat, případ Jana Bydžovského bude nadále patřit k těm nejsložitějším a bohužel dosud nevyjasněným záhadám naší poválečné historie.

Jak se stavíte k tvrzení, že svědci krátce před půlnocí zahlédli před Černínským palácem jedoucí vůz, v němž seděl Jan Masaryk s bývalým velvyslancem SSSR Valerianem Zorinem a Vladimírem Clementisem, který se po Masarykově smrti stal šéfem diplomacie, ale 3. prosince 1952 byl popraven v procesu s takzvaným protistátním centrem Rudolfa Slánského? Kdyby trojice skutečně seděla v autě, o čem by to mohlo vypovídat?

Nemyslím si, že podobné verze takového rázu mají v sobě hodně pravdivého. Ale je důležité naslouchat všem svědectvím, jakkoli zní fantaskně. Dokud nebude případ vyřešen, je nutné mít stále oči otevřené a uši nastražené.

Máte jako badatelka zmapované, kteří lidé po únorovém převratu Masaryka obklopovali? Byl například sledován tajnou policií, která byla spjata s bývalou sovětskou službou NKVD či jej orgány odposlouchávaly?

Skoro všechny telefony v úřadu byly odposlouchávány, což není žádné tajemství. Komunistická Státní bezpečnost, respektive její zpravodajská centrála, která byla ve spolupráci s NKVD „mostem“ až do Moskvy, věděla přirozeně o každém diplomatově kroku. A nemusíme chodit daleko, Masarykův osobní strážce Vilém Vyšín byl bývalým příslušníkem StB nebo Antonín Sum přece působil mnohem delší dobu předtím jako tajemník na předsednictvu vlády u Zdeňka Fierlingera a Klementa Gottwalda. Jeho přítel a kolega z Českého junáka Miroslav Kopt mě upozornil dokonce na Sumovo osobní vyznání, že už za války pracoval pro sovětskou rozvědku. Zřejmě proto mohl v květnu 1945 působit jako tlumočník na nejvyšším sovětském vojenském velitelství sídlícím v Praze. I druhý tajemník Lumír Soukup vyprávěl později až nepravdivé báchorky. Vše je třeba brát v celkovém kontextu v úvahu, i když to nic nedokazuje.

Proč podle vás šel vůbec Jan Masaryk do Gottwaldovy komunistické vlády a nepodal společně s demokratickými ministry demisi?

Údajně nešlo o přání prezidenta Beneše, ale Gottwald mu pravděpodobně naznačoval, že se s ním prostě počítá. Možná šlo o souhru několika nešťastných okamžiků. Ostatní ministři spolu komunikovali vždy za nějakou politickou stranu, ale kontakt s Masarykem tyto strany v tom zmatku zřejmě podcenily.  

Nemohl si svůj krok bývalý vyslanec v Londýně za první republiky následně třeba vyčítat? Přece jenom musel podepisovat řadu dokumentů, na základě kterých odcházeli z diplomacie schopní lidé, s nimiž se dobře znal?

Ano, máte pravdu. Myslím si, že se nakonec rozhodl Gottwaldovu vládu nepodpořit. Možná by na představení nové vlády v Národním shromáždění (mělo se konat 10. března 1948 - pozn. red.) nešel nebo se mohl chystat přijít s jiným projevem. Pokud se o tom někdo dozvěděl, jeho odstranění mohlo být záměrně naplánováno právě do tohoto složitého životního mezníku. Nezodpovědné výkřiky o dobrovolném odchodu ze světa tak snadno mohly přispět k momentálnímu zaslepení veřejnosti i k zastření úkladné vraždy. 

I když nechci rozporovat vaše tvrzení o Masarykově vraždě, nezarazila vás jeho povaha. Oproti otci byl emočně nestabilní, měl problémy s alkoholem či drogami, nikdy nevystoupil z otcova stínu. Nemohl tlak na jeho osobu i jeho vlastnosti ohledně závislostí způsobit nějaký zkrat, který stojí za diplomatovou smrtí?

Krátce předtím se o sebevraždu pokusil jeho přítel a demisionovaný ministr vnitra Prokop Drtina. Když pominu podivné okolnosti jeho „nevydařeného pádu“ z okna, Masarykovi muselo být jasné, že skok z druhého patra není spolehlivým nástrojem. Kdyby znejistěl a chtěl si vzít život, měl zbraň i dostatečně vybavenou lékárničku, takže by zcela jistě zvolil odlišný způsob a byl by oděn v jiném a neroztrženém úboru. Původní verzi prohlašované ministrem vnitra Václavem Noskem o pominutí smyslů nevěřím. Jedná se o hloupost, kterou prohlašoval ještě před pitvou! Kdyby v souvislosti s údajným vyšetřováním lež nestíhala lež, přisuzovala bych vašim argumentům větší váhu.  

PROFESOR POCHYBOVAL, ZDA ZKOUMAL SPRÁVNÝ ŽALUDEK

Jenže pak je zde zase skutečnost, že Masarykův žaludek byl k analýze odeslán až šest dní po pitvě, což není standardní postup, zvláště, když připomeneme, že Bydžovský mluvil o lécích, které mu měl dát do kávy. V rozhovoru pro blesk.cz z 23. září 2017 jste řekla: „Normálně chodí na ústav podvázaný a s dalšími orgány. Žaludek přišel nepodvázaný, byl bez obsahu, rozstřižený. A podle těch, kteří o tom později vypověděli, byl žaludek i propláchnutý. Proč by tato opatření byla potřeba, kdyby to byla sebevražda?“ Stojíte si za svým postojem i tři roky po Vašem výroku?

Pan profesor Tomíček, který analýzu žaludku prováděl, měl dokonce pochybnosti o tom, jestli se vůbec jedná o Masarykův žaludek. Z posudku vyplývá, že v žaludku nebyly naprosto žádné stopy po nějakých pevných částicích. Prostě žádné kuře, na rozdíl od pohádkového příběhu v podání Antonína Suma.

Masaryk měl prohlásit, že na představení nové vlády v parlamentu, které mělo proběhnout 10. března 1948, už nepůjde. Dokonce se objevují spekulace, že chtěl letecky uprchnout ze země do exilu. Nemohli se proto komunisté se Sověty rozhodnout se diplomata zbavit, i když se všeobecně tvrdí, že pro nové pořádky bylo výhodné, jak se syn zakladatele první republiky rozhodl spojit se s Gottwaldem? Anebo si myslíte, že s jeho eventuálním odchodem z Československa nesouhlasili Britové, kteří už nemohli Masarykovi věřit, když se spolčil s bolševiky?

Mohu pouze znovu opakovat moji hypotézu, že všechna Bydžovského doznání by dávala smysl v tom případě, kdyby šlo o rafinovanou spolupráci komunistických zvláštních služeb, které svou objednávku kamuflovaly domnělým příkazem Britů. To je třeba ověřit, všechno ostatní jsou jen spekulace. V nějakou nedůvěru nebo dokonce pomstu Britů spíše nevěřím, na rozdíl od patologické nedůvěry Sovětů.

Co soudíte o vyjádření nejbližších Masarykových spolupracovníků Arnošta Heidricha, Antonína Suma nebo Lumíra Soukupa, kteří vytrvale a bez jakýchkoli pochybností přesvědčovali veřejnost, že chtěl svou smrtí vyburcovat svět v boji proti komunismu?

Chcete-li slyšet můj osobní dojem a mám-li být upřímná a otevřená, pak jsem toho názoru a v knize ho dokládám, že nemluvili a nepsali pravdu. A často ani polopravdu. Vzájemně si svými „svědectvími“ nahrávali a téměř všichni jim jejich tezi bohužel celá desetiletí věřili. Obávám se, že tito pánové věděli přesně to, co chceme vědět my, ale jednali ve vzájemné shodě právě tak, abychom se pravdu nikdy nedozvěděli, ať už došlo v tu tragickou noc v Černínském paláci k čemukoli.

V den, kdy zemřel Jan Masaryk, se Milada Horáková, 27. června 1950 zavražděna komunisty, vzdala poslaneckého mandátu. Souviselo její rozhodnutí i se smrtí ministra zahraničních věcí?

Ano, byla to poslední kapka. Už nebylo o čem přemýšlet. Patřila mezi osobnosti, které byly schopné vnímat události otevřenýma očima a s nehrbeným hřbetem.

Požádala jste v průběhu vyšetřování o pomoc politiky? Například prezident Miloš Zeman v roce 2017 tvrdil, že požádá ruského protějška Vladimíra Putina o vydání sovětských archivních záznamů souvisejících s Masarykovou smrtí, ale nakonec se nic nestalo.

Samozřejmě, že se nic neudálo, jednalo se jen o divadlo před prezidentskými volbami. S badatelem Martinem Čermákem jsme byli v listopadu 2019 u ministra zahraničních věcí (Tomáš Petříček - pozn. red.). Na zdejším resortu jsme plánovali udělat „kulatý stůl“ pro odborníky. Výsledkem byla jen společná fotografie na Facebooku, že mají v Černíně o téma zájem, pak už na naše dopisy nikdo nereagoval. Jistě k tomu přispěla i koronavirová krize, ale třeba v Senátu se takové setkání v červnu minulého roku uskutečnilo a z Karviné přijel dokonce i Jindřich Grulich. Za účasti obou synů Vilibalda Hofmanna, Zdeňka a Milana, tam zazněl i celý jednadvacetiminutový záznam unikátního svědectví. 

Máte stanovený už nějaký další postup, kterým by se vaše bádání mohlo ubírat?

Myslím si, že pro objasnění domnělé vraždy v kauze Jana Masaryka jsem už  udělala vše, co bylo v mých silách. Svoje návrhy na další postup jsem prezentovala v knize. To všechno může pomoci, ale pravdě je třeba jít vstříc, ne čekat, až přijde sama. Obávám se, že bez vytvoření expertního týmu s lékaři a specialisty na vraždy a bez obstarání dalších podkladů za zahraničí nebo případně nalezení jiných důkazních materiálů tady u nás se dál nepohneme.

Jak se vlastně daří nevidomému šestadevadesátiletému Jindřichu Grulichovi, který od roku 1968, kdy se tehdy prošetřovala Masarykova smrt, uchoval nahrávku Vilibalda Hofmanna pořízenou v karvinské kuchyni jeho bytu a bez jehož aktivity by ke znovuotevření nedošlo?

Má obrovskou radost, že kniha konečně vyjde. Je věnována jemu a jeho manželce, tak myslím, že se jedná o velký  úspěch, který se podařil. A hlavně mě těší, že se oba vydání dožili. Uchovávání Hofmannova svědectví bylo velmi nebezpečné. Pro nás všechny i pro příští generace představuje velký dar. Vyšetřovateli Janu Havlovi z ÚDV se podařilo Hofmannovo svědectví umlčet před veřejností naštěstí „jen“ na třiadvacet let. Věřím, že moje nová kniha je důstojným pokračováním v Grulichově neúnavném boji proti nepravdivým svědectvím. Vlastně můžeme být rádi, že policie neuzavřela Masarykův případ opět jen jako sebevraždu, v dnešní době bych se nedivila ničemu. Nový verdikt nevypovídá o složitosti případu, ale o schopnosti či neschopnosti jeho vyšetřovatele.