Proč se desetikoruně říká "pětka" a pětikoruně "bůro"? Za vše může rok 1892

„Pětka“ znamená desetikorunu. Kdekdo se jistě pozastaví nad tím, proč jí neříkáme desítka. Má přeci hodnotu deseti korun. Vše vychází z historické souvislosti, ke které už v dnešní době neexistují pamětníci. Před rokem 1892 se v českých zemích platilo zlatkami. Až před 125 lety byla poprvé zavedena koruna a od roku 1900 už musely být podle zákona v této měně uváděny veškeré peněžní částky. Lidé se však přizpůsobovali pomalu.

V praxi se koruny ještě hodně dlouho mezi lidmi přepočítávali na již zrušenou měnu. Lidé tak říkali dvouhaléři krejcar, desetikoruně „pětka“ a dvacetikoruně „desítka“ podle hodnot, které dříve měly ve zlatých (desetikoruna odpovídala hodnotě pěti zlatých apod. - pozn. red.)

Zatímco „desítka“ či krejcar se v moderní mluvě do dnešní doby neudržely, „pětku“ slyšíme v hovorové češtině pořád. Proč ve srovnání s ostatními přežila můžeme jen odhadovat. Snad proto, že to dobře zní a snadno plyne z jazyka. Informace o původu „pětky“ pochází z knihy „Od pražského groše ke koruně české: průvodce dějinami peněz v českých zemích,“ kterou napsal profesor historie Petr Vorel.

V hovorové češtině však najdeme i další pojmenování pro různé hodnoty peněz. Tak například pětikoruně se tradičně říká „bůro“. To se většinou odvozuje z německého argotu (argot je slovní zásoba užívaná společenskou spodinou – pozn. red.), kde jej němečtí zloději používali v podobě bor. To lze přeložit jako hotové peníze, hotovost.

Dále jsou známé pojmy „pade“ pro padesátikorunu a „tác“, „talíř“, či „litr“ pro tisícikorunu, „meloun“ nebo „míč“ pro milion a velmi známé „kilo“ pro stokorunu, dále ve variacích „dvoukilo“ a „pětikilo“.

Zatímco první tři jmenované hodnoty vesměs vychází ze zvukové podobnosti s původním názvem bankovky, příběh stokoruny je zajímavější. Ve všech jiných případech odkazuje „kilo“ k tisícinásobku – kilometr je tisíc metrů, kilowatt je tisíc wattů a podobně. Proč se tedy „kilo“ či zdrobnělé „kilčo“ váže právě ke sto korunám? Odpověď leží opět v historickém argotu. Kdysi dávno ve Vídni se totiž „kilo“ používalo jako označení pro 100 šilinků.