Zpochybňování holocaustu? Cikánský tábor nebyl vyhlazovací, přesto v něm umírali lidé

Volný na Twitteru napsal: "Neexistují žádné historické důkazy o tom, že tábor v Letech byl táborem koncentračním, tak jako třeba byla Osvětim! Existují nezpochybnitelné historické důkazy o tom, že tento tábor byl pracovním a že zde vězněné oběti války zneužíval rod Schwarzenbergů! Udávejte soudruhu!"

Ponechme stranou, že se "důkazy" ohání člen strany, jejíž přístup k faktům je krajně problematický. Základní skutečností zůstává, že vědecká historiografie shromáždila dostatek důkazů o vzniku, vývoji a charakteru tábora v Letech u Písku. Ve stručnosti: Tábor byl otevřen v srpnu 1940 jako kárný pracovní. Ačkoliv od počátku tvořili část internovaných i Romové, jejich podíl byl v první fázi nízký, mezi 5-25%. Změna nastala v důsledku tlaku nacistické protektorátní správy v srpnu 1942, kdy se Lety u Písku staly tzv. cikánským táborem. Internovány zde již byly celé rodiny, včetně malých dětí, a to z ryze rasových důvodů, nikoliv kvůli "vyhýbání se práci". Většina z těch, kteří věznění v Letech přežili, následně skončila v plynových komorách vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka.

Lubomír Volný tvrdí, že Lety nelze srovnávat s Osvětimí. Počtem obětí, kterých bylo v prvním případě zdokumentováno více než tři sta, zatímco v druhém více než milion, zajisté nikoliv. V Letech nikdy nedocházelo k systematickému, průmyslovému vyhlazování známému z táborů smrti na území dnešního Polska. Cikánský tábor v Letech u Písku byl nicméně jeho integrální součástí. Představoval nezbytnou mezistanici, přičemž lidé do něj byli odesíláni na základě zvrácených rasových teorií se záměrem jejich pozdější fyzické likvidace na jiném, příhodnějším místě.

Je také třeba zdůraznit, že v Letech vytvořené podmínky - těžká práce bez nároku na výplatu mzdy, katastrofální hygiena, výrazné překročení ubytovací kapacity a neadekvátní přístup k pitné vodě a jídlu - vedly k šíření závažných nemocí, zejména tyfu a zápalu plic, a následným úmrtím vězňů, především z řad dětí.

Ve svém dalším tweetu poslanec Volný píše: "Ano, Přestaňme poměřovat utrpení obětí války!..... Přestaňme se tvářit, že oběti války v Letech trpěly více, než oběti války v jiných táborech a věznicích na našem území v té době!" S tím by se dalo souhlasit, pokud by ovšem takové názory ve veřejné debatě zaznívaly. Nezaznívají. Jde o konstrukt, kterým se zpravidla zaklínají čeští rasisté. Naopak, často je slyšet relativizace utrpení v Letech u Písku s odkazy na absenci masového vyhlazování a "nízký" počet obětí tamního tábora.

Tyto názory je třeba nekompromisně odmítnout. Jaký je rozdíl v tom, zda člověk zahynul v plynové komoře či během transportu do ní, ať již v přeplněném vlaku nebo v důsledku nelidských podmínek v transitním táboře? Odpověď je nasnadě. Fakticky žádný.

V české společnosti sílí autoritářské a xenofobní tendence. Výroky, které byly před pár lety považovány za nepřijatelné a vedly by ke konci svých autorů ve veřejném životě, nyní mezi lidmi silně rezonují a přinášejí voličské hlasy. Zda budou ve věci poslanců SPD zpochybňujících holocaust konat orgány činné v trestním řízení, zůstává otevřenou otázkou. Historici však proti takovému účelovému překrucování dějin ke sbírání laciných bodů a parazitování na lidském utrpení mlčet nesmějí.  

Matěj Bílý, autor je historik